2. Sociální percepce

2.2. Chyby sociální percepce

Představa o druhém člověku je subjektivní konstrukce a proto zde dochází k řadě chyb. Nepřesné vjemy mohou vznikat z neoprávněných generalizací vnějších znaků, které mohou mít velmi malou nebo žádnou souvislost s vnitřními charakteristikami vnímané osoby. K chybným závěrům také může docházet vlivem osoby vnímajícího.

K chybné sociální percepci přispívají některé obecné tendence lidského myšlení. Lidé mají tendenci ochotněji akceptovat informace, které souhlasí se schématem, které k druhému člověku přiřadili. To může způsobovat předpojatost i při získávání nových informací (zaměření pozornosti a paměti, výběr témat pro komunikaci apod.) Lidé také raději používají schémata, která již existují, což je celkem pochopitelné vzhledem k tomu, že schémata při vnímání vznikají právě k ušetření námahy. Existující schémata se proto jen velmi obtížně mění a jsou aplikována i v případech, kdy objektivní fakta zcela nesouhlasí. Má to za následek neadekvátní interpretaci chování ostatních a z nich vyplývající naše neadekvátní reakce vůči nim.

Důležitý je také zdroj informací, které používáme a jejich charakter.

  • Vyšší váhu připisujeme informacím pocházejícím z vysoce důvěryhodného zdroje. Důvěryhodnost je ovšem posuzována subjektivně, takže pro některé lidi je důvěryhodným zdrojem např. bulvární tisk.
  • Negativní charakteristiky mají vyšší váhu než pozitivní, protože lidé se většinou v sociálním kontaktu snaží prezentovat pozitivně. Negativní projev je tedy méně obvyklý a proto považován za závažnější.
  • Větší váha je připisována informacím, které potvrzují již vytvořenou představu či hodnocení.
  • Malá váha je naopak připisována informacím, které jsou velmi nekonzistentní s již vytvořenou představou.

Chyb sociální percepce je celá řada, zde uvádíme nejčastější:

  • Haló-efekt. Jde o neodůvodněné zobecnění prvních informací (první dojem), to pak přenášíme na další předpokládané vlastnosti.

  • Efekt mírnosti a shovívavosti. Tendence posuzovat člověka podle toho, jak na nás působí, negativní projevy přehlížíme pokud je nám sympatický. Působí i opačně, toho, kdo nám nevyhovuje, hodnotíme přísněji.

  • Implicitní teorie osobnosti. Domněnky o tom, které rysy osobnosti se vyskytují společně (vzdělaný -> inteligentní), spojení mezi fyzickými znaky a rysy osobnosti (blondýny jsou hloupé).

  • Centrální charakteristický rys. Tendence hledat u člověka významný centrální rys a k němu automaticky přidávat soubor dalších vlastností, který jsou s ním podle našich představ konsistentní.

  • Autoprojekce. Připisování vlastních chyb ostatním. Vlastní chyby nevnímáme u sebe, ale u jiných lidí (pro lakomce jsou všichni lakomí).

  • Kontrast. Druhého člověka vnímáme zkresleně působením porovnání (průměrný pracovník mezi špatnými se jeví jako lepší).

  • Neoprávněné generalizace. U jedince předpokládáme vlastnosti, které jsou považovány za charakteristické pro příslušníky určité skupiny. Souvisí s předsudky a stereotypy.