5. KOMUNIKACE

Komunikace je symbolickým vyjádřením interakce. Využívá symbolů – slov, písemných znaků, gest a akcí. Je vždy subjektivní výpovědí o něčem (1), je sdělením druhému (2) a zároveň je také výpovědí sdělujícího o sobě samém (3). Základem komunikace je potřeba zapůsobit na druhého. Tuto potřebu ovšem musí mít uspokojenu i ten, koho vyzýváme ke společné komunikaci.

Cílem komunikace je:

  • naznačovat fakta
  • vyjadřovat stav mluvčího
  • měnit stav posluchače

Základní struktura komunikace:

  • Kdo sděluje (sdělující – komunikátor)
  • Co říká (obsah sdělení – komuniké)
  • Komu (příjemce sděleného – recipient)
  • Čím (druh komunikace, např. slova)
  • Prostřednictvím jakého média (např. v přímém fyzickém kontaktu nebo telefonem)
  • S jakým úmyslem (motivace, záměr informovat)
  • S jakým účinkem (porozumění sdělenému, reakce recipienta)

Proces přijetí a zpracování informace probíhá ve třech fázích:

  1. Recipient nejprve registruje zdroj sdělení a zvažuje jeho důvěryhodnost (uvažuje o příslušném komunikátorovi i o médiu, jímž může být např. hromadný e-mail).
  2. V další fázi (2) recipient zvažuje platnost informace, její hodnověrnost a také její vztah k vlastní motivaci.
  3. Teprve ve fázi (3) dochází k analýze sděleného, ke konfrontaci nového s předchozími zkušenostmi, zda je nově sdělené v jejich souladu nebo zda naopak vyžaduje rekonstrukci zažitých představ a konstruktů.

Při snaze porozumět si v komunikaci se potýkáme s řadou nepřesností. Hovoříme-li s někým, nevysíláme naše myšlenky, ale fyzikální signály – zvuky (slova) nebo obraz (písmena). Mluvčí do nich kóduje své myšlenky, recipient z nich dekóduje slova. Význam slov se skládá ze dvou komponent: z denotátu, který daný pojem definuje (např. stůl je plocha sloužící k různým aktivitám, stojící nejčastěji na čtyřech nohách). Konotát obsahuje různé další asociace a emoční souvislosti, jež daný pojem vyvolává (například představa konkrétního pracovního stolu tmavé barvy, u kterého nerad sedávám). Na denotačním významu se lidé shodnou, konotace jsou však individuální. Interference jsou šumy, které narušují předání komuniké recipientovi, nebo mu znesnadňují jeho přijetí (hlučné prostředí, nadměrná únava).