17. Motivace

definice Motivy lze chápat jako osobní důvody určitého jednání. Aktivizují lidské chování, zaměřují je k nějakému cíli a v tomto směru je po určitou dobu udržují.

Lidské jednání je téměř vždycky nějak motivováno. Motivy lze chápat jako osobní důvody určitého jednání, které vyplývá z nějaké potřeby. Bývají spojeny s emočním prožitkem, který slouží jako signál této potřeby i jako prostředek hodnocení aktuálního stavu či situace. Např. pocit neznalosti vyvolává nepříjemný pocit, který stimuluje jednání směřující k nalezení potřebných informací. Motivovanost lze chápat jako vědomí rozporu mezi aktuálně prožívaným stavem a stavem, jehož by chtěl jedinec dosáhnout.

To znamená, že motivy určují:

  • Směr, zaměření aktivity a tím i její obsah.
  • Intenzitu takové aktivity, míru úsilí vynaloženého na dosažení cíle.
  • Délku trvání této činnosti, obvykle ji ukončuje uspokojení potřeby, která ji vyvolala.

Motivy dávají určitému chování význam a smysl. Motivy člověka aktivizují, zaměřují na určitý cíl a udržují jej tak po určitou, různě dlouhou dobu. Lidské chování mohou ovládat různé motivy, vědomé či neuvědomované, stimulované vnějšími podněty i vnitřními potřebami. Podnět k jakékoli aktivitě vzniká na základě interakce vnitřního stavu jedince a vnějších, aktuálně působících podnětů. Může se zde samozřejmě uplatnit i minulá zkušenost, která např. navozuje tendenci ke zopakování nějakého zážitku či naopak, potřebu se mu vyhnout.

Motivy mohou existovat jako latentní dispozice, které mohou být za určitých okolností aktualizované a pak navozují nějakou činnost. Např. určitý člověk má sklon reagovat agresí, která je projevem jeho potřeby ovládat svoje okolí. Tato dispozice může být za daných okolností snadno aktivizována, může ji vyvolat i bezvýznamný podnět. U jiného člověka může být spouštěčem agrese teprve dlouhodobý stres, daný např. opakovaným ponižováním.

Lidské chování mohou ovlivnit motivy, které jsou vědomé i neuvědomované, eventuálně na něj mohou působit obě složky zároveň. V motivaci se odráží vnitřní psychický a somatický stav jedince, ale působí na ni i nejrůznější vlivy vnějšího prostředí. Aktuální motivy vznikají v závislosti na interakci vnitřních a vnějších podnětů.

  • Z hlediska vnitřního stavu je zdrojem motivu potřeba, která se stává impulzem k jednání.
  • Z hlediska vnějšího prostředí může působit motivačně pobídka, vnější podnět, který navodí příslušnou potřebu a z ní vyplývající motiv.

V souvislosti s aktuálně existujícími potřebami mohou některé objekty a situace člověka přitahovat, to znamená, že pro něj mají pozitivní hodnotu. Stejně tak jej mohou odpuzovat a z toho vyplývá jejich negativní hodnota. Hodnotou se stává to (objekty, aktivity nebo situace), co může uspokojit subjektivně důležitou potřebu. Hodnoty vytvářejí hierarchický systém, který spoluurčuje lidské chování. Hierarchie hodnot se rozvíjí v průběhu života, ale zároveň se stále, v závislosti na získaných zkušenostech, nějakým způsobem mění. Jiné hodnoty bude mít dospívající školák a jiné starší člověk, který má občasné zdravotní potíže.

definice Lidé se liší z hlediska struktury a hierarchie svých potřeb, a vzhledem k tomu nejsou stejné ani jejich projevy.

Stabilnější motivační tendence a subjektivně nejvýznamnější potřeby mohou sloužit k předpovědi pravděpodobnosti určitého chování a s ním související úspěšnosti (nebo potíží) v soukromí i v profesi. Rozdílný význam jednotlivých potřeb, ale i míra jejich uspokojení, se projeví v převažujícím životním stylu, který je pro daného jedince charakteristický. Pro jednoho člověka bude důležité dobře vycházet s ostatními lidmi, zatímco pro druhého bude významnější, zda je v něčem dobrý a má úspěch.

Cílem motivovaného jednání je uspokojení nějaké potřeby. Toho lze dosáhnout různým způsobem, v závislosti na druhu potřeby, na aktuální situaci i osobnosti jedince. Motivace je ovlivňována minulou zkušeností, která se projevuje nejen v konkrétní představě cíle, ale i ve zhodnocení jeho předpokládané dosažitelnosti. Pokud se nějaký cíl jeví nedostupný, může v krajním případě dojít až k rezignaci či hledání náhradního řešení. Náhradní řešení může být z hlediska míry takto dosažitelného uspokojení různě účinné. Někdy je přijatelné a jindy slouží jen k vybití nakumulovaných negativních emocí. Pokud někdo např. nedostane požadovanou práci, může si najít jinou, která je podobná, ale také se může opít a v opilosti si rozbít auto.