13. Využití inteligence a individuální kognitivní styl

definice Uplatnění rozumových schopností není samozřejmé, lidé se z tohoto hlediska mohou dost podstatně lišit.

Úroveň obecné inteligence je pouze jedním z předpokladů úspěšnosti, i když dost důležitým. Vždycky jde i o to, jak daný jedinec dokáže svoje schopnosti uplatnit. Vzhledem k tomu se často mluví o efektivitě a pružnosti využívání intelektových schopností. Někteří psychologové používají v této souvislosti termín „úspěšná inteligence“. Míra účinného uplatnění rozumových schopností není dána jen jejich celkovou úrovní. Závisí na mnoha dalších psychických funkcích (např. na pozornosti, paměti, ale i osobním tempu), ale i na osobnostních vlastnostech a nakonec i na vnějších okolnostech. Pozornost a paměť, zejména ta krátkodobá, označovaná jako pracovní, umožňuje zachytit potřebné informace a udržet je tak dlouho, jak je třeba pro dosažení žádoucího výsledku. Jde samozřejmě i o to, jak efektivně dokáže daný jedinec pracovat, zda se nezabývá tím, co je nepodstatné. Důležitá je i rychlost potřebná k nalezení přijatelného řešení, pouhá rychlost reagování takový význam nemá. Rychlé řešení nemusí být vždycky správné.

definice Individuálně typický kognitivní styl se projevuje postojem a přístupem k poznávání a preferencí určitých poznávacích strategií.

Osobnostní vlastnosti daného jedince spoluurčují v jakém směru se bude inteligence rozvíjet, uplatňovat a jaký bude mít pro tohoto člověk význam. Pokud na inteligenci nahlížíme z osobnostního hlediska, je třeba věnovat pozornost kognitivnímu stylu, který je důležitou charakteristikou. Lidé se mohou z tohoto hlediska dost podstatně lišit. Individuálně typický kognitivní styl se neprojevuje jen výkonem, ale hlavně postojem a přístupem k poznávání, způsobem uvažování a preferencí určitých poznávacích strategií. Různí lidé nemusí chápat tytéž situace stejně, mohou o nich odlišným způsobem uvažovat a vzhledem k tomu dojít k odlišným závěrům. Dokonce již pouhý komplex poznatků, které člověk postupně získá je ovlivněn tím, jak přistupuje ke světu a jaké znalosti má tudíž šanci si osvojit.

Individuálně typický kognitivní styl lze hodnotit z různých hledisek:

  • Míra ovlivnitelnosti situací či názory jiných lidí. Resp. naopak, tendence vycházet především z vlastního pohledu a řídit se více svými názory než převládajícím míněním. Míra závislosti na vnějších faktorech je relativně stabilním rysem, který přetrvává v průběhu celého života a souvisí s dalšími osobnostními vlastnostmi jako je extraverze, tj. společenskost a otevřenost, nebo vstřícnost. Existují lidé, kteří jsou ve svém uvažování relativně nezávislí a nenechají se tak snadno ovlivnit, ale i lidé, kteří jsou snadno ovlivnitelní čímkoli a nekriticky přejímají cizí názory.
  • Míra ochoty přijímat složitost poznávané skutečnosti a brát v úvahu různé souvislosti a vztahy. Opakem je zjednodušený přístup, který od mnoha faktů odhlíží, obvykle proto, že takovému člověku je přílišná komplikovanost situace nepříjemná. Dost často není důvodem neschopnost pochopit složitější realitu. Leckdy jde víc o emočně podmíněnou potřebu udržet si jednoznačný názor, který by byl považován za správný. Kognitivní styl, který je danému jedinci z osobnostního hlediska blízký, nemusí vždycky plně odpovídat jeho inteligenci. I lidé s dobrou úrovní rozumových schopností mohou mít sklon uvažovat zjednodušeně, zejména v emočně vyhrocených situacích.
  • Sklon k objektivitě a racionálnímu přístupu či naopak k subjektivnímu a emocionálně ovlivněnému způsobu hodnocení čehokoli. Lidé s převahou racionálního přístupu jsou schopni uvažovat o jakémkoli problému s odstupem, dokáží potlačit své osobní pocity a dovedou přijmout i nepříjemná zjištění či nejistotu. Uvědomují si, že velmi často nelze s jistotou říci, který závěr je ten správný. Lidé s tendencí k převážně emocionálnímu a subjektivně zkreslenému uvažování mají sklon akceptovat názory, které jim osobně vyhovují, i když nemusí být zcela správné.
  • Sklon k určitému způsobu interpretace příčin daného dění, který je označován jako atribuční kognitivní styl. Způsob výkladu čehokoli je důležitý, protože ovlivňuje i reakci na danou situaci a budoucí očekávání. Projevuje se např. rozdílnou mírou optimismu (resp. pesimismu) a s tím související představou o možnosti zvládat různé životní události vlastními silami. Výklad příčiny jakéhokoli dění se liší i z hlediska rozdílného důrazu na jeho vnitřní či vnější příčiny (můžu za to já sám nebo někdo jiný). A nakonec se vztahuje i k míře generalizace daného názoru, tzn. zda si dotyčný člověk myslí, že tak tomu bude za všech okolností (např. zda je přesvědčen, že jeho úspěch či selhání byly náhodné nebo má tendenci očekávat, že to bude stejné i příště).