12. Metakognice

definice Metakognice je schopnost odhadnout úroveň i možnosti vlastních kompetencí. Vychází ze znalostí a zkušeností s poznávacími funkcemi, vlastními i jiných lidí.

Metakognice je zaměřena jak na orientaci, tj. poznání a porozumění, tak na regulaci a kontrolu poznávacích aktivit. To znamená, že se projevuje i praktickým využitím těchto poznatků. Je to schopnost posoudit problém a jeho obtížnost, vhodnost použití určité strategie a zvolit variantu, kterou lze považovat vzhledem k situaci i vlastním možnostem za adekvátní. Rozvoj metakognice se projevuje vzrůstem přesnosti takového odhadu a flexibility reagování, tj. hledání uspokojivého způsobu řešení.

Úvahy o poznávacích aktivitách mohou být různým způsobem zaměřené, mohou být obecnější i individuálně specifické.

  • Obecná metakognice vyjadřuje schopnost posuzovat různé možnosti poznávání a jejich limity. Tato kompetence závisí na celkové úrovni rozumových schopností, ale i na získaných zkušenostech.
  • Individuálně specifická metakognice vyplývá z osobní zkušenosti s vlastními kompetencemi. Zahrnuje hodnocení vlastních znalostí, schopností a dovedností, zkušenosti, které s nimi člověk získal, včetně efektivity jejich použití. Přispívá k ní i hodnocení jinými lidmi, event. míra úspěšnosti v různých aktivitách. Lze ji chápat jako součást sebehodnocení. Je to schopnost odhadnout míru vlastního porozumění problému, jeho řešitelnosti, ale i schopnost předvídat obtížnost či časovou náročnost takové činnosti. Všechny tyto poznatky umožní získat vědomou kontrolu nad svými poznávacími aktivitami a lépe svých kompetencí využívat.

K diferenciaci hodnocení a k pochopení rozdílnosti v úrovni schopností či dovedností dochází až v průběhu školního věku. Na jeho počátku nebývá metakognice ještě dostatečně rozvinutá. Mladší školáci nejsou schopni odlišit zda a v čem jsou jejich schopnosti, resp. výsledky odlišné od schopností a výkonů spolužáků. Jsou přesvědčeni, že všichni vědí totéž, uvažují stejným způsobem a nakonec dojdou ke stejným závěrům.

Hodnocení vlastních schopností není vždy vědomé, může se projevit jen změnou jednání, bez uvědomění příčiny této změny. Proto je možné rozlišovat explicitní a implicitní složku metakognice.

  • Implicitní metakognice se neprojevuje na vědomé úrovni. Např. čtenář automaticky zpomalí v obtížnějším úseku, aniž si přesně uvědomuje proč, a dokonce si často ani není vědom, že něco takového dělá. Tímto způsobem se metakognice projevuje v oblasti zautomatizovaných činností.
  • Explicitní metakognice je vědomé hodnocení vlastních schopností ve vztahu k různým problémům i k možnosti jejich zvládnutí. Ta je velice důležitá jak pro zvládání aktuálních úkolů, tak při plánování řešení budoucích problémů či dokonce komplexnějších aspektů vlastního života. Závisí na ní např. i to, zda si člověk zvolí určitý obor studia nebo přijme nějaké místo. Pokud by vlastní schopnosti a dovednosti nedokázal adekvátně ocenit, může být jeho volba špatná.

Úroveň metakognice různých lidí je, stejně tak jako jiné schopnosti a dovednosti, rozdílná. Závisí na jejich předpokladech, reálných kompetencích, na jejich ambicích i hodnotové hierarchii, tj. na osobních i skupinových preferencích. Existují lidé, kteří se přeceňují, ale i takoví, kteří mají sklon se podceňovat, a s tím souvisí i jejich rozhodování a chování. Někteří lidé nedovedou přiměřeně ocenit svoje schopnosti ani v době dospělosti. Tato složka sebehodnocení může být z nejrůznějších důvodů nějak deformována nebo málo rozvinutá. Pokud někomu činí problém odhadnout svoje možnosti, potřebuje získat tuto informaci od ostatních lidí, pokud možno od toho, komu důvěřuje.

Paralelně s rozvojem metakognice se rozvíjí také schopnost chápat, že i jiní lidé mají určité myšlenky, názory či pocity, a že se tyto obsahy vědomí mohou leckdy dost lišit od vlastních. Už starší děti vědí, že různí lidé mohou uvažovat jinak a mohou mít na určitou situaci jiný názor, a mohou ji tudíž i jinak řešit atd. Tento aspekt bývá označován jako teorie lidské mysli. Schopnost uvědomit si, že jiní lidé uvažují jinak je základním předpokladem k toleranci rozdílnosti v názorech, která ovšem není zdaleka tak samozřejmá a souvisí i s mnoha jinými psychickými vlastnostmi.