Základy obecné psychologie - doplňující studijní materiál
8. Paměť
Paměť umožňuje uchování informací a na něm závislé postupné obohacování zkušenosti, tj. učení.
Paměť zahrnuje veškerou aktivitu spojenou se zaznamenáním, uložením, uchováváním a uplatněním minulých informací a zkušeností. Paměť je velmi úzce spojena s učením a v této souvislosti umožňuje vývoj jedince i jeho adaptaci na prostředí, v němž žije. Zkušenost, fixovaná pamětí, se projevuje v prožívání, uvažování i chování, a obvykle je nějakým způsobem modifikuje. Může na ně působit pozitivně i negativně. Děje se tak na základě vědomých zkušeností, ale i pod vlivem aktuálně vytěsněných a zdánlivě zapomenutých zážitků.
Paměťový proces má tři fáze: zakódování, uchování v paměti a vybavení, resp. znovupoznání.
1. Zaznamenání a uchování informace
Fungování první fáze paměťového procesu se řídí určitými pravidly:
- Vzhledem k množství podnětů, které jsou k dispozici, je nezbytná jejich selekce, která se projevuje v každé fázi paměťového procesu. Člověk má omezenou kapacitu paměti a proto si může zapamatovat jen něco. Musí si vybrat, a tak si pamatuje to, co je pro něj zajímavé, potřebné či významné. Ostatní informace zapomíná a nebo si je ani nevštípí.
- Uplatňuje se zde i tendence k zachování rovnováhy a jednoznačnosti poznání. To znamená, že se snadněji uchovávají informace, které odpovídají dosavadním znalostem, zkušenostem a postojům. Ty, které by jim odporovaly a vytvářely kognitivní či emoční konflikt, mohou být snáze zapomenuty nebo určitým způsobem zkresleny (obvykle v souladu se stávající zkušeností). Na tomto procesu se kromě paměti podílejí i další psychické funkce, především citové prožívání a myšlení.
Paměť může zpracovat jakýkoli psychický či somatický projev, cokoli, co je pociťováno, prožíváno, vnímáno, hodnoceno atd., tj. to, co se odehrává v psychice či obecně v organismu určitého jedince. Všechny uvedené projevy lze chápat jako nabídku podnětů, které mohou být dále zpracovány a uloženy do paměti. Především na této úrovni musí docházet k jejich selekci.
2. Vybavení, znovupoznání a reprodukce zapamatovaného
K uplatnění zapamatovaných vědomostí a dovedností je vesměs nezbytné jejich vybavení. Vybavování lze chápat jako proces dekódování informace uložené v určitém paměťovém modulu. Vybavení může být aktivizováno různým způsobem. Stimulem k vybavení může být asociace s náhodným podnětem, který má k zapamatovanému obsahu nějaký vztah, ale i předchozí úmysl.
V závislosti na zkušenosti se rozvíjejí i různé strategie vybavování, tzn. používání různých způsobů usnadňujících vybavení potřebných vědomostí. Mohou to být hlavní body, pomocná slova, mnemotechnické pomůcky apod.
Dle kvality a přesnosti vybavení zapamatovaného lze rozlišovat:
- Znovupoznání, které představuje pouhé rozpoznání známých a neznámých podnětů. Člověk si toho nezapamatoval tolik, aby mohl daný poznatek reprodukovat, ale uvědomuje si, že se s něčím takovým již setkal. Např. ví, že film, který právě začíná, už viděl, ale už si nepamatuje, o čem byl.
- Reprodukci lze chápat jako proces konstrukce, resp. rekonstrukce zapamatovaného, tj. aktivního zpracování uchovaných poznatků a jejich opětovnou prezentaci. Člověk v tomto případě dokáže vyprávět příběh, který je v uvedeném filmu zpracován. Protože paměť nezachycuje všechny informace zcela přesně, je jasné, že bude docházet k jejich vynechávání a zkreslování. Reprodukce nebude v naprosté většině případů identickou kopií vstupní informace.