Základy obecné psychologie - doplňující studijní materiál
5. Vědomí jako základní předpoklad vzniku psychických projevů
Vědomí je stav určité aktivace mozku, která se projevuje bdělostí a schopností reagovat.
Vědomí je základní funkcí, která umožňuje vznik psychických projevů ať už jde o poznávání, prožívání nebo chování. Je pro něj charakteristické uvědomění duševních obsahů zahrnujících minulou zkušenost, aktuální stav či hodnocení aktuálního dění, popřípadě i anticipaci budoucí situace.
Vědomí má vždycky subjektivní charakter. Obsah vědomí každého jedince tvoří různé vjemy, představy, vzpomínky, myšlenky, city, potřeby a prožitky chtění, resp. vůle. Projevuje se určitou úrovní prožívání a uvědomování sebe sama, vlastních psychických procesů i okolního dění, včetně jejich hodnocení. Vnější svět se ve vědomí určitým způsobem odráží, představuje reflexi tohoto světa, která je vždycky do určité míry individuálně specifická. Subjektivní obraz skutečnosti může být nějakým způsobem zkreslen (např. emotivně, pod vlivem různých potřeb a přání atd.), nemusí plně odpovídat realitě. Avšak za normálních okolností je zároveň i dostatečně přesný, aby na jeho základě mohl člověk adekvátně reagovat (aby se mohl přizpůsobit a nebo to, co je nevyhovující, podle svých možností a potřeb změnil).
Obsah vědomí je výsledkem psychické aktivity. To znamená, že obraz reality (ať už jde o sebe sama či okolí) je zde individuálním způsobem zpracován a interpretován. V oblasti vědomí lze vymezit tři základní okruhy:
- Prožívání aktuálního duševního dění, tj. stavu jedince i probíhajících psychických procesů, které mohou zaznamenávat i podněty přicházející z vnějšího světa, nejenom z vlastního organismu.
- Uvědomování prožívaného obsahu je spojené s jeho subjektivním zpracováním. Může jít o jeho restrukturaci, o jeho přepracování do nové, např. verbální podoby a o vytvoření kontinuity mezi různými a v různé době uvědomovanými obsahy. Člověk např. pojmenovává svoje pocity, uvažuje o nich, dává je do souvislosti s určitým děním atd.
- Uvědomování sebe sama jako subjektu, který veškeré obsahy vědomí prožívá a zpracovává. Člověk si uvědomuje, že on je subjektem, který sám sebe prožívá a o sobě uvažuje, a zároveň je taky objektem, který je předmětem těchto úvah a prožitků.
Vědomí představuje základní úroveň řízení a zaměřenosti jedince i veškeré jeho aktivity, ať už psychické nebo jenom psychicky řízené.
Obsah vědomí je možné poznat prostřednictvím introspekce. To znamená na základě sdělení člověka, o jehož prožitky a úvahy jde. Takové poznání je ovšem vždycky omezené, protože každý není vždycky ochoten o nich mluvit a leckdy není ani schopen své poznatky formulovat tak, aby byly srozumitelné i pro někoho jiného. Úroveň bdělosti a způsobu fungování vědomí lze odhadnout na základě pozorování viditelných projevů daného jedince.
Vědomí lze hodnotit z kvalitativního hlediska, tj. podle jeho aktuálního či minulého obsahu, ale i z kvantitativního hlediska, tj. podle míry uvědomování svého aktuálního stavu či okolního dění. To znamená v rozmezí od jasně a zřetelně uvědomovaných obsahů až po jejich neuvědomění. Za normálních okolností lze rozlišit různé stavy vědomí. Děje se tak na základě několika důležitých znaků: míry bdělosti, resp. pozornosti, schopnosti přijímat podněty a uvědomovat si je, tj. míry orientovanosti, a schopnosti na ně reagovat.
- Bdělé vědomí lze charakterizovat koncentrovanou pozorností, dobrou orientovaností a připraveností reagovat. Při bdělém vědomí probíhá celá řada různých duševních procesů a člověk vykonává různé činnosti. Bdělý stav je charakteristický rozmanitostí obsahů vědomí.
- Stav změněného vědomí, pro nějž je typická omezená pozornost, nedostatečná orientovanost a neschopnost adekvátně reagovat na aktuální podněty, leckdy i dost silné. Změnu vědomí může způsobit onemocnění nebo úraz mozku, ale i různé psychoaktivní látky. Tyto látky mohou aktivizovat i tlumit, mohou vyvolávat pocit ztráty kontaktu s realitou, ale mohou vyvolávat i iluze a halucinace.