Náhodné setkání

Pocit paní Jitky - zdržet se, později se sejít

mrknout Pokud měla Jitka pocit, že by se měla s Alenou alespoň chvíli zdržet a později se sejít:

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Alena: Víš co, pamatuješ si na toho Karla od naproti? To byl ten, co...
Jitka: No já nevím, nezajdeme někdy někam? Na kus řeči?
Alena: Počkej, to víš, že jo. Ale tohle ti musím říct... Tak ten Karel, pamatuješ si ho?
Jitka: Nevybavuji si nikoho, asi si nevzpomenu...
Alena: No to byl ten, on byl takový... A víš, že taky byl fanda do vodního lyžování? Neboj, já vím, že letíš...
Jitka: No to víš, vždyť to znáš. Pořád ve spěchu.
Alena: Tomu bys nevěřila, tak ten Karel a já...

Vypráví historku o neperspektivním vztahu.

Jitka: To jsou novinky, tak a ty a Karel... A jak to zvládáš? To není jednoduché, viď?
Alena: Mě to úplně sebralo.

Najednou vypadá nějak sklesle.

Jitka: To chce víc času. Já tomu nějak nerozumím. Co třeba ve čtvrtek po práci? Tamhle v cukrárně?
Alena: Holka, já se z toho nemůžu vzpamatovat.
Jitka: Álo, můžeme to probrat u kafe. Vidím na tobě, že tentokrát to není jen tak nějaká legrace, viď? Život s námi nějak cloumá, co?
Alena: Já ti brnknu, máš pořád stejné číslo?
Jitka: Určitě. No a co bys řekla čtvrtku tak kolem půl páté tamhle?
Alena: To by šlo. Ale stejně se ještě ozvu.

Rozloučí se a odcházejí.

obr.Co se změnilo?