Případová studie - Náhodné setkání

Náhodné setkání

Případová studie - Autorka: PhDr. Stanislava Exnerová

Klíčová slova

empatie, empatická asertivita, neverbální komunikace, naslouchání, nezájem jako komunikační bariéra, rodičovská transakce

Paní Jitka - sektání na ulici

Paní Jitka chvátá ulicí, nemá ani čas se moc rozhlížet kolem sebe. Najednou na ni někdo zavolá. Je to její známá, se kterou se už dlouho nepotkala. Je to hodná holka, ale nějak se jí nedaří v partnerských vztazích. Teď se hrne k Jitce s neskrývaným nadšením.

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Jitka: Co prosím tě? Snad se něco nestalo?
Alena: Víš co, pamatuješ si na toho Karla od naproti? To byl ten, co...
Jitka: No já nevím, nezajdeme někdy někam? Na kus řeči?
Alena: Počkej, to víš, že jo. Ale tohle ti musím říct... Tak ten Karel, pamatuješ si ho?
Jitka: Já nevím, tak co s ním bylo?
Alena: No to byl ten, on byl takový... A víš, že byl taky fanda do vodního lyžování?

Jitka znervózní. V tuhle chvíli už chtěla být o hodný kus dál za rohem, ale teď to vypadá, že nestihne nic. Podívá se na hodinky.

Alena: Neboj, já vím, že letíš...
Jitka: No to víš, vždyť to znáš. Tak co se tedy stalo?

Jitka doufá, že historku trochu popožene k pointě a pak se bude moci rozloučit.

Alena: Tomu bys nevěřila, tak ten Karel a já...

Vypráví historku o neperspektivním vztahu.

Jitka: Álo, to jsi přece musela vědět, takhle nerozumně se do toho vrhat...
Alena: Mě to úplně sebralo.

Najednou vypadá nějak sklesle.

Jitka: Člověče, buď snad ráda. Ten můj není skoro doma. Děti jsou v pubertě, to víš, to jsou věčné konflikty a já jsem na všechno sama.
Alena: Holka, já se z toho nemůžu vzpamatovat.
Jitka: Álo a jak to tehdy dopadlo s tou zahradou? Zavolej mi, můžeme si někde sednout, co říkáš? I když teď před vánoci, no uvidíme. Tak někdy!
Alena: Já ti brzo brnknu, máš pořád stejné číslo?
Jitka: Nejspíš ano, určitě. Tak zavolej a měj se!
Alena: Ty taky a když tak hezké vánoce!

Rozloučí se a odcházejí.

Spěch paní Jitky - zájem o setkání

Pokud Jitka opravdu pospíchala, ale o setkání zájem měla:

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Jitka: Álo, já bych si s tebou moc ráda zase jednou popovídala. A když to nejde teď, domluvme se na někdy, co říkáš. Honem, řekni nějaký termín. Co tenhle čtvrtek po práci? Tamhle v cukrárně? Taky mám spoustu novinek.
Alena: Ale já ti to musím říct hned!
Jitka: Za pár minut tam musím být, rozhodně se nechci opozdit. Ve čtvrtek si popovídáme, to budeme mít čas. Můžeš?
Alena: Tak jo, to ti musím povyprávět!
Jitka: Tak to už se těším! Zatím ahoj a nezapomeň, ve čtvrtek!

Rozloučí se a odcházejí.

Co se změnilo?

Pocit paní Jitky - zdržet se, později se sejít

Pokud měla Jitka pocit, že by se měla s Alenou alespoň chvíli zdržet a později se sejít:

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Alena: Víš co, pamatuješ si na toho Karla od naproti? To byl ten, co...
Jitka: No já nevím, nezajdeme někdy někam? Na kus řeči?
Alena: Počkej, to víš, že jo. Ale tohle ti musím říct... Tak ten Karel, pamatuješ si ho?
Jitka: Nevybavuji si nikoho, asi si nevzpomenu...
Alena: No to byl ten, on byl takový... A víš, že taky byl fanda do vodního lyžování? Neboj, já vím, že letíš...
Jitka: No to víš, vždyť to znáš. Pořád ve spěchu.
Alena: Tomu bys nevěřila, tak ten Karel a já...

Vypráví historku o neperspektivním vztahu.

Jitka: To jsou novinky, tak a ty a Karel... A jak to zvládáš? To není jednoduché, viď?
Alena: Mě to úplně sebralo.

Najednou vypadá nějak sklesle.

Jitka: To chce víc času. Já tomu nějak nerozumím. Co třeba ve čtvrtek po práci? Tamhle v cukrárně?
Alena: Holka, já se z toho nemůžu vzpamatovat.
Jitka: Álo, můžeme to probrat u kafe. Vidím na tobě, že tentokrát to není jen tak nějaká legrace, viď? Život s námi nějak cloumá, co?
Alena: Já ti brnknu, máš pořád stejné číslo?
Jitka: Určitě. No a co bys řekla čtvrtku tak kolem půl páté tamhle?
Alena: To by šlo. Ale stejně se ještě ozvu.

Rozloučí se a odcházejí.

Co se změnilo?