Aktugram - veřejnost

Autoritářstvím nazýváme přílišné uplatňování, zdůrazňování formální autority. Rigidní prosazování autority vedoucího týmu je ovšem výhodné jen na první pohled, ve skutečnosti tento způsob vedení brání tvořivosti, rozvoji nových myšlenek a tím zvyšování efektivnosti práce celého týmu. Autorita vedoucího pracovního týmu - managera je nutným předpokladem pro kvalitní výkon jeho funkce, přehnané uplatňování autority, lpění na formálních znacích autority může brzdit výkonnost členů týmu i týmu jako celku. Vedoucí/manažer by se proto měl bránit sklonu k absolutnímu autoritářskému ovládání svých podřízených.

Vůdčí pozice je vždy založena na dominanci ve skupině. Protože však pokrok v činnosti je závislý na inovacích, efektivní vedoucí týmu by měl být také nositelem nových idejí. Toho lze dosáhnout především tím, že vedení pracovního týmu je založeno na otevřené komunikaci všech členů skupiny a na pozitivním sociálním klimatu. Pokud jsou vztahy mezi vedením týmu - manažery a pracovníky negativní, neumožňuje ani sebevíce promyšlená struktura organizace práce efektivní výkony.

Je zřejmé, že autoritativnost a vůdčí schopnosti nejsou jedno a totéž. Úspěšný manažer týmu je člověk, který pomáhá členům týmu rozvíjet tvůrčí potenciál způsobem a ve směru, který celý tým považuje za žádoucí. Naproti tomu autoritářský vedoucí vede svůj pracovní tým směrem, který považuje za žádoucí on sám. Je samozřejmě možné různými postupy dosáhnout toho, aby se členové týmu podřídili, je však na místě položit si otázku, jestli takovéto podřízení se povede k žádoucím výsledkům – například k úspěšné činnosti a efektivnosti pracovního týmu. Z výsledků psychologických výzkumů vyplývá, že bezvýhradné podřízení se sociálnímu tlaku vede spíše k problémům (viz např. experimenty S. Ashe a S. Milgrama). Lidé se silnému tlaku nadřízené autority sice podřídí, ale ztrácejí svobodu jednání a uspokojení z práce, což se může projevit jednak v tom, že se v pracovním týmu necítí dobře a po čase se snaží z něj uniknout, ztrácejí motivaci k práci a především – pokud vedoucí není konfrontován s odlišnými názory, je velké riziko, že jeho rozhodnutí povedou spíše do slepé uličky.

Autoritářské vedení pracovního týmu lze rozpoznat podle toho, že v takovém týmu jsou rozhodnutí spíše akceptována po sdělení vedoucím, neprobíhá žádná nebo je formální diskuse o daném rozhodnutí a závěry z takové diskuse jsou víceméně předem jasné. Autoritářský vedoucí sděluje přímo či nepřímo svým podřízeným, že od nich očekává pouze plnění jeho pokynů a rozhodnutí. Členové týmu, kteří mají na věc svůj názor nebo s rozhodnutím vedoucího nesouhlasí, jsou si vědomi, že mají na vybranou buď se podřídit nebo pracovní tým opustit. Pokud se jedná o pracovníky zaujaté pro vykonávanou činnost, vzniká u nich v podobném prostředí postupně hluboká frustrace, která může vést až k syndromu vyhoření. Řešení takové situace je zpravidla možné tehdy, když pracovní výkonnost nebo jiné problémy vedou pracovníky týmu k otevřené vzpouře proti autoritářskému vedoucímu. Ten pak chování svých podřízených prožívá jako zradu.

Je v zájmu vedení firmy podobným situacím předejít a vytvářet v podniku otevřené a pozitivní pracovní klima. Vedoucí pracovník/manažer se musí v zájmu úspěšné práce týmu vědomě bránit sklouznutí do autoritářského stylu vedení. Pozitivní prožívání členů týmu jsou pro něj důležitou informací o tom, jak se jeho spolupracovníci a podřízení v týmu cítí a na druhou stranu negativní prožívání by pro manažera mělo být varovným signálem. Je důležité vytvořit prostředí, ve kterém budou všichni členové týmu vědět, že mohou svobodně vyjádřit své názory, případně i kritiku vedoucího. Pozitivní klima posiluje to, že vedoucí týmu nepovažuje kritiku sebe sama nebo odlišné názory za ohrožující, naopak vnímá je jako příležitost ke zlepšení efektivnosti práce týmu. Motivace členů týmu a zaujetí pro společnou činnost  jsou pak pozitivním přínosem pro úspěšnost týmové práce.