Aktugram - veřejnost

Dynamika a struktura sociální skupiny
Dynamika skupinového dění se projevuje jako tendence ke spolupráci a tendence k soutěživosti.
Spolupráce (kooperace) ve skupině přináší členům uspokojení ze společné činnosti a zároveň i pozitivní prožitek přijetí ostatními. Zdrojem kooperace je potřeba přijetí skupinou, zároveň je takto uspokojována. Kooperativními členy skupiny jsou ti, jejichž potřeba pozitivního přijetí je silnější, bývají také ve skupině oblíbenější.
Soutěživost (konkurence) vychází z potřeby dosažení sociálního uznání a prestiže. Je celkem pochopitelné, že dosažení lepšího výkonu než ostatní je pro jedince s takto silně rozvinutou potřebou velice důležité - důležitější než udržování pozitivních vztahů. Vyplývá z toho, že tito členové nemusí být ve skupině tolik oblíbeni, jsou však ceněni pro svoji kompetenci. Z těchto členů se častěji rekrutují vůdci skupiny.

Struktura sociální skupiny je tvořena pletivem sociálních vztahů, které spojují navzájem jednotlivé členy skupiny, každý z členů skupiny zaujímá ve skupině jiné, specifické místo. Postavení člena v sociální skupině nazýváme sociální pozicí. Sociální pozice ve skupině je určována významem každého člena pro skupinu. Sociální pozice jsou uspořádány hierarchicky, jednotlivé pozice jsou buď souřadné, nadřazené či podřazené. Nejvyšší sociální pozici ve skupině nazýváme sociální špičkou - člen, který je pro skupinu nejvýznamnější, stojí na nejvyšším místě sociálního žebříčku. Ke každé sociální pozici patří soubor norem určující odpovídající způsoby chování pro danou pozici, který nazýváme sociální rolí.

Typy sociálních pozic:

• Podle vlivu
  • vůdcové
  • pomocníci (aktivní)
  • souputníci (závislí)
  • pasivní
  • okrajoví

• Podle oblíbenosti
  • hvězdy
  • populární -  přitažliví pro většinu
  • oblíbení – přitažliví pro mnohé
  • akceptovaní – většině nevadí
  • trpění
  • stojící mimo

Sociální pozice podle vlivu ve skupině:
Tyto pozice vycházejí z kompetencí jednotlivých členů. Na nejvyšším místě sociální hierarchie jsou vůdcové (jeden či více, podle konkrétní situace ve skupině). Pozice vůdce je produktem mínění skupiny – vůdce je skupinou uznáván. Pokud se změní mínění skupiny, mění se zpravidla také vůdce. Zároveň musí vůdce vykazovat určité charakteristiky, aby se vůdcem stal:

Motivace k vůdcovství – aspirace na tuto pozici:

• potřeba dominovat
• potřeba moci a ovládání druhých
• potřeba sebepotvrzení prostřednictvím uznání od druhých
• potřeba vlivu – skupina je chápána jako prostředí umožňující dosažení vlastních cílů
• osobnostní kvality - autorita
• kompetence, které skupina potřebuje
• kvality, které skupině imponují
• organizační a řídící dovednosti

O vůdcích hovoříme ve skupinách neformálních, skupiny formální mají své vedoucí, kteří jsou nejčastěji jmenováni zřizující institucí. Pro efektivní vedení skupiny je zapotřebí, aby formální vedoucí skupiny měl zároveň kvality vůdce neformálního, aby ho skupina jako vůdčí osobnost přijímala.

 Pro vedení podniku a manažery je proto při volbě vedoucího skupiny/pracovního týmu výhodné sledovat nejen osobní kvality a kompetence uvažovaného vedoucího, ale také jeho pozici v sociální hierarchii skupiny.