4. Mezilidská komunikace

4.1. Verbální a nonverbální komunikace

Řeč a verbální komunikace. Verbální komunikace probíhá za pomoci řeči a slov. Mluvená a psaná řeč je specificky lidskou formou komunikace, jde o sociálně získaný systém zvukových a grafických vzorců vázaných na kulturně sdílené významy. I v rámci sdíleného jazyka existuje řada odlišných variant - každá subkultura až k jednotlivým sociálním skupinám si vytváří svůj specifický slovník a systém vzájemně provázaných významů a asociací (např. slang počítačových odborníků). Specifické způsoby verbální komunikace posilují pocit skupinové sounáležitosti, ale mohou způsobovat šumy v komunikaci.

Neverbální (nonverbální) komunikace používá ke sdělování významů jiných než verbálních prostředků. Porozumění neverbálnímu sdělení je výsledkem interpretace výrazu či gesta. Základem porozumění je schopnost člověka rozpoznávat výrazy či gesta jako znaky určitých vnitřních stavů. Některé výrazy chápeme na základě vrozených mechanismů - především smích, hněv a údiv. Ostatní jsou naučeny a tudíž kulturně ovlivněny.

Neverbální komunikace je nedílnou součástí komunikace verbální. Porozumění verbálnímu sdělení je neverbálním doprovodem upřesněno a v některých případech lze porozumět přesně verbálnímu sdělení pouze v kontextu s neverbálními projevy.

Mezi neverbální projevy patří:

  • Mimika - výraz obličeje, pohyby očí, obličeje, zčervenání, zamračení
  • Kinezika - pohyby celého těla, rukou, nohou, postoj
  • Oční kontakt - komunikace vůbec začíná až po očním kontaktu. Očima lze vyjádřit velký rejstřík výrazů, některé emoce identifikujeme především podle výrazu očí (strach, smutek).
  • Paralingvistika - neobsahové součásti řeči - zámlky, tón hlasu, síla, rychlost řeči, plynulost nebo zadrhávání, projevy vzrušení, rozrušení, úzkosti apod.
  • Proxemika - blízkost, vzdálenost, doteky, prostorová vzdálenost osob a jejich konstelace.
  • Gestika - většina gest má konkrétní význam a může tedy přímo zastoupit verbální komunikaci.
  • Podle některých autorů patří do neverbální komunikace také styl oblečení, účes, nalíčení, čistota, doplňky apod. Způsob, jakým se jedinec prezentuje v sociálním okolí, je tedy možno považovat také za vysílané sdělení.