3. Postoje

3.3. Vytváření postojů, změny postojů

Vznik postojů
Většina autorů považuje postoje za naučené dispozice. To znamená, že je získáváme ze sociálního prostředí, utváříme na základě vlastních zkušeností a pod vlivem lidí, se kterými se setkáváme a působením médií. Vyplývá z toho rovněž, že jsou podmíněné kulturou, ve které vznikají. Někteří autoři však doplňují, že postoje vznikají na základě vrozených dispozic, takže je do určité míry můžeme považovat za vrozené. To se však pravděpodobně týká pouze malé části postojů, protože ve skutečnosti si vytváříme postoje po celý život a jejich vznik je do značné míry determinován předměty, ke kterým se vztahují.

Zdroje postojů:

  • rodina, první socializace v dětství
  • vlastní zkušenosti
  • vliv vrstevníků (zvláště v pubertě a adolescenci)
  • vliv médií, literatury atd.
  • práce na sobě, intelektuální práce, rozvoj osobnosti

Změny postojů
Postoje lze měnit, ale pouze obtížně. Nejhůře se mění postoje se silně intenzivní afektivní složkou, dále pak postoje z prvního dětství. Odolné vůči změně jsou též postoje vnitřně konzistentní a sekundární postoje, závislé na více než jednom primárním postoji.

Ke změně postoje může vést

  • intenzivní prožitek
  • zážitek kognitivní disonance
  • působení významného vnějšího vlivu

Intenzivní prožitek, který způsobí změnu postoje, bývá zpravidla součástí duševního otřesu nebo významné životní krize. Změna postoje je pak důsledkem korektivní zkušenosti s předmětem postoje. Protože se tento typ změny postoje častěji týká primárních postojů, má změna postoje za následek změny postojů závislých (např. náboženská konverze).

Kognitivní disonance je stav, který vzniká u jedince, když dochází k rozporu mezi vnějším jednáním a vnitřními složkami postoje. Kognitivní disonance (poznávací nesoulad) se může také projevit v rozporech mezi jednotlivými postoji člověka (např. náboženská víra a vědecký přístup ke světu). Kognitivní disonance je prožívána jako velmi nepříjemná a vede ke snaze rozpor odstranit. Toho lze dosánout různými způsoby:

  • změnou situace, která jedince nutí k rozpornému chování,
  • změnou vnitřních složek postoje tak, aby byly v souladu s chováním a situací
  • vyhýbáním se informacím, které jsou v rozporu s utvořeným postojem
Působení významného vnějšího vlivu. Ke změně postoje dochází vlivem přesvědčování, které má nejen složku informativní – racionální, ale též emocionální – iracionální. Působivost přesvědčování závisí na zdroji, ze kterého přichází (důvěryhodnost), na dovednostech přesvědčujícího a na osobnostních charakteristikách přesvědčovaného (sugestibilita). Někdy lze působení vnějšího vlivu na změnu postoje považovat za účelovou manipulaci.