3. Postoje

3.1. Význam postojů v každodenním životě

Funkce postojů
Postoje organizují vztah člověka ke světu, který ho obklopuje a usnadňují mu orientaci. Svou roli hraje rovněž mentální ekonomie: kategorizováním informací, které dostáváme z našeho okolí si ušetříme mentální námahu při třídění nových událostí, idejí a emocí. Vždy se snažíme zařadit nové informace do již existujících kategorií, čímž vytváříme síť usnadňující organizaci látky, kterou se učíme i její budoucí znovuvybavení. Některé postoje mají rovněž funkci ochrannou.

  • Instrumentální funkce postoje slouží jako poměrně jednoduchý, ale výkonný prostředek k hodnocení předmětů.
  • Schematizující funkce postoje pomáhá porozumění komplexního světa kolem nás. Pro člověka je snazší reagovat stejně na kategorie předmětů, než na každý předmět jednotlivě. Postoje tedy zjednodušují poznání, dávají světu kolem nás význam a orientují chování.
  • Ochranná ( Ego-obranná) funkce postoje směřuje k udržení pocitu vlastní hodnoty a obrazu vlastního „já“. Některé postoje chrání jedince i před rozpoznáním vlastních pocitů, které by tento obraz ohrožovaly (např. nenávist k matce se může promítnout do negativního postoje k učitelce či ženám vůbec).
  • Postoje hrají roli i v sociálním přizpůsobení. Sdílení postojů zvyšuje soudržnost ve skupině, stejně jako pocit bezpečí a podporu uvnitř skupiny. Obsah postojů je pak méně důležitý než sociální vazby, které umožňují a posilují.

Uspořádání postojů
Postoje existující u jedince jsou uspořádány ve dvou dimenzích, vertikálně a horizontálně.

  • Vertikální uspořádání je hierarchické podle významnosti postoje pro jedince
    • základní (primární) postoje jsou na vrcholu hierarchie, nejvýznamnější, např. víra
    • odvozené (sekundární) postoje jsou na nižších úrovních, méně významné, závislé na primárním postoji
  • Horizontální uspořádání – vztahy mezi jednotlivými postoji navzájem

Primárních postojů je zpravidla pouze několik, sekundárních celá řada. Pokud jsou vázány ke stejnému primárnímu postoji, jsou v souladu, navzájem se posilují. Pokud jsou postoje v nesouladu, navzájem se vylučují, oslabují. Jedinec řeší situaci často tak, že nesouladné postoje mentálně odděluje (víra ve stvoření vs. evoluce), nebo se snaží najít završující primární postoj, který by uvedl postoje do souladu.