6. SKUPINY, ORGANIZACE A JEDINEC

6.2. Skupinová hierarchie

Každá skupina je strukturována na základě hierarchie. Její členové se v ní nacházejí na pozicích, které jsou dány mírou jejich přijímání nebo odmítání ostatními. Roli zde hraje především sociální přitažlivost, prestiž či moc, způsob sebeprezentace uvnitř skupiny a podíl na dosahování skupinových cílů. Významným kritériem, určujícím pozici člena ve skupině, je také jeho osobnostně mravní profil, který lze považovat za součást sebeprezentace. Z každého z uvedených hledisek bychom mohli vytvořit samostatnou, poněkud odlišnou hierarchii. Nejčastěji se uvádí hierarchie členů skupiny na základě vlivu a obliby.

Příslušníci skupiny v ní zastávají určité role, které vyplývají z jejích potřeb. Jednotlivé role do jisté míry determinují vliv jedince na dění ve skupině, podíl na dosahování cílů, vzájemné vztahy členů i způsob komunikace.

Nejčastěji bývá uváděno následující rozdělení skupinových rolí:

Alfa – neformální vůdce skupiny, většinou nejaktivnější, imponující člen skupiny.

Beta – expert, navrhuje nebo tvořivě rozvíjí nápady prezentované vůdcem.

Gama – většina členů skupiny, spíše pasivní, přizpůsobiví, identifikují se s vůdcem nebo mu podléhají.

Omega – málo oblíbení členové skupiny, stojící na jejím okraji.

Ró – „obětní beránek“, obvykle symbolický představitel nepřátelské (rivalitní) skupiny.

Výzkumy dále naznačují, že pozitivní vztahy s druhými bývají více promyšlené (většinou můžeme říci hned několik důvodů, proč je nám někdo sympatický), kdežto při záporném hodnocení se lidé často řídí málo reflektovanými emocemi. Na základních školách se dostává do pozice neoblíbených nebo izolovaných členů třídy až pětina dětí.