5. KOMUNIKACE

5.1. Verbální komunikace

Verbální komunikace je specificky lidským způsobem komunikace, který má formu mluvené nebo psané řeči. Také mnozí subhumánní živočichové komunikují hlasem, ale činí tak pomocí neartikulovaných zvuků, nejedná se tedy o verbální formu. Základem verbální komunikace jsou řečové struktury, kulturně specifická větná skladba, gramatika a slovní zásoba. Slova umožňují popis a vysvětlení konkrétních skutečností i abstrakt, jejich prostřednictvím lze klást otázky a odpovídat na ně. Lze jimi vyjádřit i představy a myšlenky, které nejsou bezprostřední realitou. Slova však neumožňují vyjádřit veškerou zkušenost. Problémem je vyjádření emocí, kde si vypomáháme hledáním metafor a dalších prostředků. Pojmy samy vyvolávají také určité emocionální reakce, výroky mohou obsahovat „skrytá sdělení“ či „narážky“. Přesto je mluvená řeč nejpraktičtějším systémem dorozumívání. Rozhovor může mít funkci instrumentální nebo psychoterapeutickou (projevy útěchy, „vypovídání se“, apod.).

Pro funkční průběh rozhovoru je nutné dodržovat čtyři kooperativní maxima:

  1. Informovat v přiměřeném nutném rozsahu (říci vše nutné, ale nic víc)
  2. Mluvit pravdu
  3. Držet se tématu, nezabíhat jinam
  4. Mluvit srozumitelně, užívat jen obecně známých, jednoznačných pojmů, srozumitelných formulací

Metakomunikace zahrnuje různé dimenze, jimiž obohacujeme svou řeč. Jedná se například o tón hlasu, pomlky v řeči (mohou vyjadřovat nervozitu nebo rozvažování), hlasitost, apod. Dalším jejím aspektem je řečový registr. Existuje mnoho stylů použití jazyka, některé jsou však v určitých situacích vhodnější než jiné.

V různých sociálních interakcích užíváme pěti základních řečových registrů:

Deklamační – způsob verbálního vyjadřování užívaný ve formálních projevech a písemných sděleních (například projev ředitele školy k uchazečům na dni otevřených dveřích).

Formální – vyžaduje pečlivé používání gramatiky a slovní zásoby. Užívá se například tehdy, kdy je projev adresován autoritám (například žádost o grant, zápis z jednání, apod.).

Informativní – obvykle jej užíváme při styku s cizími lidmi, například ptá-li se nás někdo na cestu. Tento vyjadřovací styl mívá neformální charakter.

Familiární – užíváme jej v komunikaci s přáteli a lidmi, s nimiž se dobře známe. Může obsahovat slangové výrazy. Některé gramatické formy, které se v něm vyskytují, by však v psaném projevu působily nedokončeně a nesprávně.

Intimní – určený pro intimní přátele a blízkou rodinu. Často se v něm objevuje zkratkovitá řeč a zvláštní odkazy či výrazy, nesrozumitelné druhým. Počítá s velkým množstvím společných zážitků zúčastněných osob.