Aktugram - veřejnost

Stereotypizace v myšlení je úsporným opatřením, které umožňuje získat na základě znalosti příslušné zobecněné kategorie významně větší množství informací – ovšem s rizikem, že konkrétní posuzovaný objekt nemusí být typickým zástupcem své kategorie a úsudek o něm pak může být mylný (příklad: předpoklad, že umělci jsou tvořiví, jistě neplatí o všech). Stereotypizací přehlížíme individualitu. Stereotyp může ovlivnit i naše vnímání – v sociální situaci "vidíme" to, co je v souladu s naším očekáváním. Stereotypy jsou výhodné především v situaci, kdy je schopnost zpracovávat nové informace snížená (například v časové tísni, pod vlivem únavy). Saháme však po nich často i tehdy, jsme-li ke zpracovávání nových informací málo motivováni.

Sociální stereotypy vedou ke vzniku předsudků, nepodložených pevně zakotvených představ o určitých skupinách lidí. Předsudky mohou být pozitivní i negativní. Negativní předsudky někdy představují skrytou formu agrese. Projevují se různými typy chování, od nejmírnějších až po projevy nejdrastičtější: Může se jednat o očerňování dané sociální skupiny, omezení sociálního kontaktu s jejími příslušníky, o diskriminaci celé skupiny na legislativní rovině, o tělesné napadání jejích příslušníků. Nejsurovějším projevem je snaha o vyhlazení dané skupiny.

Původ předsudků byl vysvětlován mnoha teoriemi. Sociobiologové upozorňují na „vrozený biologický pud“ ochraňovat jedince, kteří s námi sdílí tytéž geny. Sociální psychologové zdůrazňují fakt, že zastánci předsudků byli v dětství často vychováváni ve velmi tvrdé disciplíně. Tyto jedince nacházíme často mezi příslušníky krajní pravice i krajní levice. Sociologové se naopak snažili vysvětlit, proč v některých společnostech zastávají předsudky celé společenské vrstvy. Zjistili, že na míře jejich výskytu v určité společnosti se podílí jejich společenská akceptace. V zemích, kde je důsledně uplatňována antidiskriminační politika, se příslušníci různých minorit setkávají s otevřenou prezentací předsudků či s chováním, které by o nich svědčilo, spíše zřídkakdy. Ve společnostech, jež nesnášenlivé postoje tolerují, se s nimi setkáme častěji. Zastánci teorie obětního beránka navíc upozorňují, že předsudky vůči druhým rostou především v sociálně deprivovaných oblastech. Jejich obyvatelé mají tendenci hledat viníka za svou frustrující situaci. Teorie konfliktu dále upozorňuje na již zmíněný fakt, že skupiny, které spolu soutěží, hodnotí své členy podstatně pozitivněji, zatímco členy druhé skupiny hodnotí méně příznivě (například jako úskočné a lstivé). Pokud jsou ovšem obě skupiny nuceny spolupracovat na společném cíli, vzájemné předsudky rychle mizí. Předsudky vznikají také tam, kde je určitá skupina na rozdíl od skupiny druhé zvýhodněná. Privilegovaná skupina se často snaží pomocí racionalizace a předsudků obhájit své výhody nad skupinou diskriminovanou. Diskriminovaná skupina prožívá frustraci a závist a posléze se u ní – přesně v intencích sebenaplňujícího se proroctví – tvoří pocit méněcennosti.

Můžeme tedy shrnout, že na vzniku předsudků se podílí: autoritářská osobnost, nedostatek informací o posuzované skupině, soutěživá situace, oficiální akceptace diskriminačních postojů, nevzdělanost, přejímání předsudků od rodičů a dalších osobních vzorů.

Pro odstranění předsudků je nutné zajistit tyto podmínky :

• Uvedené skupiny musí mít rovnoprávné postavení. 
• Musí mít také příležitost k osobnímu kontaktu, především pak s jedinci, kteří neodpovídají vytvořenému stereotypu.
• Kontakt mezi skupinami musí být podporován společností.
• Snižování předsudků napomáhá společná spolupráce příslušníků uvedených skupin.