Aktugram - veřejnost

Postoje ovlivňují naše vnímání, myšlení a chování. Jedinec, který hluboce nesouhlasí s jadernou energií, si při požádání o sdělení názoru na uvedené téma z paměti snadno vybaví příslušné znalosti. Také jeho zpracování nových informací bude ovlivněno jeho dosavadními postoji. Bude připraven v souladu se svým postojem jednat, třeba tak, že podepíše petici za zavření jaderné elektrárny. Známe-li vzájemně své postoje, svět je předvídatelnější.

Postoj je v podstatě hodnocení nějakého objektu. Postoje obsahují kognitivní, emoční a behaviorální aspekt. Kognitivní komponentu tvoří určité přesvědčení, které vůči objektu zastáváme. Emoční komponenta se týká pocitů, které v nás daný objekt vyvolává a behaviorální složka zahrnuje jednání vůči objektu a také úmysl se takto chovat.

Názory na rozdíl od postojů nejsou obsazeny emocemi – jsou to jen výroky, o kterých si myslíme, že jsou pravdivé. Postoje tedy zpravidla lze od názorů rozeznat emočně zabarveným jazykem, který při jejich vyjadřování užíváme. Z uvedeného je zřejmé, že postoje úzce souvisí s hodnotami. Většinou přímo vycházejí ze základní hodnotové soustavy člověka. Z ní si také vytváříme morální standardy, podle nichž posuzujeme vlastní chování i chování druhých.

Hodnotící reakci bez vědomých myšlenek a vzpomínek ovšem může automaticky vyvolávat i pouhá přítomnost předmětu postoje (lidé mají například raději písmena z abecedy, která jsou součástí jejich jména, než písmena ostatní, aniž by si tuto souvislost uvědomovali). V takovém případě hovoříme o implicitních postojích.

Význam postojů spočívá v tom, že šetří energii, kterou bychom při každém setkání s určitým objektem znovu vynakládali do přemýšlení o tom, jak se k tomuto objektu máme zachovat.