2. PŘEDMĚT SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

2.1. Význam sociální psychologie pro porozumění jedince mezi lidmi a jeho vztahům k druhým lidem

Člověk je tvor společenský. Lidský jedinec je ve své existenci zcela odkázán na druhé. Společnost určuje pravidla, podle kterých lze získat potravu, obydlí, příležitost k sexuálnímu styku, apod. Existenční nutností je také společenská ochrana jedince před lidmi, od nichž mohou hrozit různé újmy a poškození. Existenční závislost vede jedince ke snaze přimět společnost, aby co nejvíce přispívala k uspokojování jeho potřeb. Odtud lze odvodit jeho motivaci k tomu, aby měl na druhé lidi vliv, aby u nich byl oblíben, aby správně poznával jejich úmysly, sklony, city a aby dovedl odhadnout jejich budoucí jednání. Má-li s nimi spolupracovat a dohodnout se na všem, co zajímá obě strany, musí mít zájem na dobré komunikaci. Pro uvedené dovednosti je používán termín sociální inteligence.

Sociální psychologie je jedním z nejmladších psychologických oborů. O sociální chování se začala zajímat společnost až v období reformace a nástupu kapitalismu. Do té doby kontrolu chování ve společnosti řídily tehdejší kontrolní mechanismy – mravy, zákony a náboženství (bohabojnost). V sociální psychologii se v současnosti setkáváme většinou se směry, které vycházejí z psychoanalytické teorie, z behaviorismu, se směry orientovanými psychometricky (faktorově) a s fenomenologickým přístupem. Nejčastější postoj současných sociálních psychologů však bývá eklektický.

Jedním ze základních pojmů sociální psychologie je sociální interakce. Jedná se o vzájemné reagování jedinců, kdy se chování jednoho stává podnětem pro chování druhého, na něž opět nějak reaguje první, atd.

Referenční rámec poukazuje na skutečnost, že to, jak se jedinec v dané situaci zachová, je dáno tím, jak si příslušnou situaci vykládá, jak ji nahlíží, nikoli tím, jaká „reálně je“.

Označení „sociální situace“ se vztahuje k poznatku, že samotná přítomnost druhých ovlivňuje naše jednání, včetně intrapsychické reality, tj. našeho myšlení, prožívání, apod. Chystá-li se například zloděj něco ukrást v obchodě, bude jeho situační chování ovlivněno tím, zda se v jeho blízkosti pohybují další lidé. Podobně bude ovlivněno prožívání muže sedícího v čekárně vedle krásné dívky.

K sociální stimulaci patří podněty, které vycházejí z druhé osoby. K nepřímé sociální stimulaci patří i symboly a artefakty, které jsou s druhými lidmi spojovány (světla na semaforu, umělecká díla, apod.)

K sociálním fenoménům, které sociální psychologie zkoumá, patří například: studium lidí v sociálním a kulturním prostředí, způsoby, jakými se lidé stávají členy skupin, psychické jevy vlastní jedincům v určité skupině, vztah jedince k sociálním situacím, které jej podněcují k určitému jednání, zákonitosti sociálního chování, vzájemného působení a komunikace, atd.

Sociální psychologie zkoumá tyto interakční dimenze:

  • Dimenze intrapersonální – jedná se o změny a důsledky společenského života „uvnitř“ osobnosti jedince.
  • Dimenze interpersonální – vzájemné vztahy mezi jedinci, vztahy jedince se skupinou nebo skupin mezi sebou.
  • Dimenze společenská – zkoumání produktů společenského života (kulturní artefakty, tradice, sociální normy, apod.).