Aktugram - veřejnost

Funkcí emocionality je základní orientace v aktuální situaci a regulace chování, která přispívá k adaptaci na dané podmínky.

1. Emoce jsou prostředkem základní orientace

Emoce signalizují význam nejrůznějších podnětů a vzhledem k tomu představují bazální neracionální hodnotící kritérium. Emoční informace může být nepřesná, ale je komplexní a velmi rychlá. Projeví se subjektivním hodnocením reality, které se liší od racionálního posuzování. Diferencuje různé objekty, resp. situace, podle toho, zda jsou považovány za žádoucí či nežádoucí. Emoce vyjadřují vztah člověka k sobě samému i k okolnímu světu. Jsou bezprostředním ukazatelem způsobu, jakým daný jedinec tuto skutečnost posuzuje a přijímá. Emoční prožitky slouží nejen jako informace o aktuálním dění, ale také jako zpětná vazba, tj. informace o důsledcích vlastního jednání. Signalizují i míru uspokojení různých potřeb. Emoce představují určitý informační základ, který by měl být doplněn a koordinován s racionálním hodnocením.

Určitým problémem emočního hodnocení může být nejednoznačnost, tj. ambivalence, a proměnlivost citových prožitků. S protichůdnými pocity, které jsou v životě běžné, se člověk musí naučit zacházet, a vážit význam různých pozitivních i negativních prožitků. Eventuálně se rozhodnout na základě rozumové korekce. V podobných situacích může dojít k potlačení nežádoucích pocitů, aby nerušily jednoznačnost pohledu na určitou situaci. Člověk určité aspekty nechce vidět. Např. si nechce přiznat, že se mu v něčem příliš nedaří.

Vnější podněty nevyvolávají pocity, které by jim svou intenzitou odpovídaly. Stejná situace může v jednom případě vyvolat pouze určité rozladění a jindy bude následovat bouřlivá afektivní reakce. Aktuální emoční stav ovlivňuje následné prožitky. Např. pocit zklamání může být po silném pozitivním zážitku větší, než kdyby stejná situace vznikla v době, kdy je člověk neutrálně vyladěn. To je jeden z projevů adaptivity emocí, události mají v závislosti na celkovém kontextu i stavu jedince relativní význam. Tento fakt lidem umožňuje dosáhnout přijatelné psychické rovnováhy i za nepříznivých okolností, ale na druhé straně jim znemožňuje udržet si pocit štěstí delší dobu.

Vnější projevy emocí mají komunikační funkci. Vnější výraz emocí slouží jako signál kvality a intenzity prožitku. Jejich mimické, resp. další projevy jsou vrozené a do značné míry univerzální, a proto každému (nebo alespoň většině lidí) snadno srozumitelné. Umožňují orientaci v akuálním vyladění komunikačního partnera a vzhledem k tomu i adekvátnější reakce.

2. Emoce jsou prostředkem regulace

Emoce mají i regulativní charakter, ovlivňují míru aktivace organismu, mají stimulující nebo tlumivý účinek. Slouží jako signál, který navozuje určitý způsob reagování či déledobého chování. Emoce neovlivňují jenom intenzitu následné reakce, ale i její zaměření. Zjednodušeně lze říci, že obvykle směřuje k získání příjemných prožitků a k eliminaci všeho, co by působilo negativně. Tuto schopnost lze chápat jako vrozený, základní mechanismus autoregulace. Funkcí emocí je modulace vnitřního stavu, to znamená nejenom schopnost aktivizace, ale i naopak, v případě, že už není potřebná, schopnost navodit uvolnění.

Emoční prožitky mohou dost často stimulovat aktivitu (či naopak tlumit ochotu reagovat), která nemusí být z rozumového hlediska účelná či přijatelná. Popřípadě může být neúnosná z hlediska platných sociálních norem. Dospělí lidé vědí, že se vždycky nemohou chovat tak, jak by chtěli. To znamená, že regulační působení emocí má svá sociálně daná omezení. Vzhledem k tomu lidé na mnohé situace reagují pouze emočním prožitkem, ale projevy chování, které by mu odpovídaly, ovládnou, protože vědí, že by nebyly žádoucí. K ovládání jednotlivých emocí slouží různé dovednosti, které nemusí působit generalizovaně, na všechny emoční projevy stejně. Např. určitý člověk dokáže ovládat své projevy smutku, ale nedovede regulovat vztek.

Emoční prožitky mohou ovlivňovat nejenom psychický, ale i somatický stav. Vázanost emočního prožívání a fyziologické reaktivity se může za určitých vyhraněnějších okolností projevit vznikem somatických potíží. Pokud je nějaká zátěž příliš velká, stávají se emoční prožitky, které navozuje, zdrojem trápení. Dlouhodobější silné negativní emoce, vyvolávající určitou vegetativní odezvu, se mohou natolik zafixovat, že překročí hranici normy. Tímto způsobem vznikají psychicky podmíněné somatické problémy. Může jít o bolesti hlavy, břicha, pocity dušnosti atd. Tyto potíže mohou sloužit jako signál nadměrné zátěže.