Aktugram - veřejnost

Problém je definován jako situace, kterou nelze řešit obvyklým způsobem. Jeho zvládnutí vyžaduje jiný přístup, který by vedl k nalezení nového řešení.

Myšlení je nezbytnou součástí řešení problémů, tj. takových situací, které nelze zvládnout jen na základě naučených strategií. Běžné a navyklé způsoby jsou za těchto okolností neúčinné, člověk musí prostředky k dosažení žádoucího cíle teprve hledat a k tomu používá různých způsobů uvažování. V takových situacích používají lidé různé postupy, které odpovídají úrovni jejich porozumění danému problému a jsou z nějakého důvodu (např. dříve potvrzené účinnosti) preferovány. Důležitý je způsob, jakým situaci interpretují, jaký má pro ně význam a samozřejmě i to, co o ní, resp. podobných problémech, vědí. Volbu určité strategie může ovlivnit také kontext problému, tj. okolnosti, z nichž vyplývá. Lidé mohou při řešení problémů uvažovat logicky, ale stejně tak mohou využívat i způsobů, které zcela racionální nejsou.

Řešení problému probíhá v několika fázích, které na sebe navazují a úroveň jejich zvládnutí předurčuje kvalitu výsledku.

1. Identifikace problému
   Zjištění, že jde o situaci, resp. úkol, který nelze tak snadno zvládnout obvyklými způsoby.
2. Definování problému
   Vymezení problému a jeho zařazení do určité kategorie, které je důležité pro volbu přiměřené strategie. S tím souvisí i nutnost získat všechny potřebné informace. Nejde zde jen o to, získat co nejvíc informací, ale spíš o schopnost je logicky uspořádat a účinně využít.
3. Formulování strategie řešení
   Plánování dílčích operací, které mohou nějak přispět k řešení. S tím souvisí i nutnost kontroly správnosti zvoleného postupu řešení. Pružnost myšlení je spojena se schopností změnit postup, pokud ten původní nevede k žádoucím výsledkům.
4. Zhodnocení správnosti dosaženého výsledku
   Někdy jde i o posouzení míry jeho přínosnosti, protože výsledky nemusí být vždycky tak jednoznačné. Z toho vyplývá i možné využití takto získaných zkušeností při řešení podobných budoucích problémů.

Nejčastěji používané strategie řešení problémů

V počáteční fázi bývají nejčastěji používány strategie, které se v podobných situacích ukázaly jako užitečné. Pokud by ovšem k žádoucímu efektu nevedly, člověk zkouší jiné, event. hledá a kombinuje. Různé strategie používané k řešení problémů lze rozdělit do několik kategorií:

• Strategie pokusu a omylu je takový přístup k řešení problému, kdy jedinec zkouší, často bez jakékoli úvahy a výběru, jeden způsob po druhém, dokud nevyčerpá všechny možnosti nebo nedosáhne úspěchu. Tento postup není příliš efektivní.
• Strategie aplikace známého způsobu řešení, které by odpovídalo i tomuto problému. V podobných situacích se uplatňuje způsob myšlení označovaný jako konvergentní. Takový přístup může být účinný jen pokud jde o podobnou situaci. Princip analogie je jedním ze způsobů využití naučených způsobů řešení problémů v nových situacích. Je to schopnost najít shodu v podstatných znacích různých problémů.
• Strategie heuristiky. Pro mnohé problémy nejsou k dispozici žádné vzorce. Za těchto okolností bývá využívána strategie heuristiky, tj. vytvoření nějakého vlastního způsobu řešení, stanovení určitého pravidla, podle něhož jedinec postupuje. Heuristika je definována jako neformální, intuitivní a spekulativní strategie, zkracující proces řešení. Ačkoliv nejde o ověřenou strategii, může být leckdy dost účinná. Často užívanou strategií tohoto typu je analýza vztahu prostředků a cílů.
• Strategie vhledu. Problémy, které nejsou jasně definovány, a tudíž pro ně není k dispozici předem daný způsob řešení, je nutné nahlížet v nových souvislostech a jiným způsobem, než je obvyklé. Vhled vyjadřuje náhlé porozumění problému, které vyplývá z jeho restrukturace, z nového pohledu, který vede k jeho novému pojetí a tím i vytvoření nové strategie řešení. Účinný vhled je projevem tzv. produktivního myšlení, které jde za hranici pouhé aplikace naučených způsobů řešení.
• Strategie tvořivosti. Hledání řešení nějakého problému může vést ke vzniku zcela nového způsobu, který jedinec (event. ani nikdo jiný) dosud neznal. K takovému výsledku lze dojít na základě využití tvořivosti, tj. divergentního myšlení. Jeho hlavní charakteristikou je schopnost překročit konvenční způsob nazírání. Nezbytným předpokladem kreativity je pružnost myšlení a schopnost využívat mnoha informací najednou a používat složitější vzorce myšlení.