Aktugram - veřejnost

Psychické vlastnosti každého jedince se rozvíjejí jako výsledek interakce dvou základních faktorů, tj. dědičnosti a prostředí.

Člověk je biologicky, psychicky a sociokulturně podmíněnou bytostí. Žije v určitém prostředí, do něhož se narodil vybaven určitými genetickými dispozicemi k rozvoji psychických i somatických vlastností. Toto prostředí na něj nějak působí a v různé míře rozvíjí jeho předpoklady. To znamená, že:

Dědičné dispozice představují informace, na nichž závisí vytvoření předpokladů pro rozvoj různých psychických vlastností.

Genetické vlohy určují pouze pravděpodobnost dosažení určitého stupně a kvality dané psychické vlastnosti. Její definitivní podoba však závisí i na působení vnějšího prostředí. Stupeň, v jakém mohou být jednotlivé psychické vlastnosti předurčeny geneticky a do jaké míry jsou ovlivnitelné prostředím, je různá. Podíl dědičnosti a vlivu prostředí se liší podle toho, o jakou vlastnost jde (dědičnost ovlivňuje ve značné míře rozvoj temperamentových vlastností), ale i podle stupně jejího rozvoje (např. zda jde o podprůměrně či nadprůměrně nadaného jedince.

Dědičné dispozice se dědí z rodičovské generace na generaci potomků. Každý člověk získává polovinu genetické výbavy od otce a polovinu od matky. Dědičné předpoklady každého jedince jsou výsledkem kombinace tohoto genetického materiálu. Soubor všech genetických dispozic jedince se nazývá genotyp. Jeho složení je dáno již v době početí a za normálních okolností se v průběhu života nemění. Genotyp lze chápat jako program pro rozvoj konkrétního člověka, který se projevuje různým tempem dospívání i stárnutí a ve kterém jsou zakódovány informace o možné úrovni jeho tělesných i duševních vlastností. V průběhu života dochází k aktivaci jednotlivých složek genetického programu a proto se mnohé vlastnosti rozvíjejí až v určitém období.

Dispozice k rozvoji většiny normálních vlastností lidského organizmu, psychických i tělesných, závisí na větším množství genů, tj. informačních jednotek, mezi nimiž jsou různé vztahy. Jejich účinek se může sčítat, násobit, některé z genů mohou mít větší účinek než ostatní a mohou jejich funkci ovládat atd. Tento typ dědičnosti se nazývá polygenní. Označuje skutečnost, že tyto geny, bez ohledu na vztah mezi nimi, společně vytvářejí předpoklady k rozvoji určité vlastnosti. Jaká bude její kvalita, resp. intenzita, ovšem závisí i na vlivu prostředí.

Všechny dědičné předpoklady se nemusí projevit stejným způsobem, některé se dokonce nemusí projevit vůbec. Obecně platí, že se rozvíjejí především ty složky, které jsou za daných okolností nějak užitečné, ať už v běžném životě, v zaměstnání či jinde. Schopnost, resp. vlastnost, která není potřebná, se nerozvíjí, stagnuje nebo dokonce upadá. Prostředí rozhoduje o tom, do jaké míry se uplatní různé dispozice a jaké schopnosti či vlastnosti se u daného člověka rozvinou.

Genetické předpoklady a vlivy prostředí jsou ve vztahu vzájemné interakce. Tytéž podněty nepůsobí na různě disponované jedince stejně, jejich vliv může být modifikován vrozenými předpoklady, které ovlivňují způsob, jak budou tito lidé reagovat. To znamená, že i když je prostředí důležité, nemůže působit neomezeně. Když se např. budou rodiče snažit, aby jejich dítě mělo výborný prospěch a získalo nějaké vzdělání, budou jeho výsledky záviset i na tom, zda má či nemá potřebné předpoklady. Čím hůře bude daný jedinec disponován, tím menší efektivitu bude mít rodičovské úsilí.

Genetické dispozice se nemusí projevovat stejně ani v různém období života. Míra jejich aktivity může být rozdílná, což závisí jak na náhodných vnějších vlivech (např. silném stresu), tak na vývojově podmíněných proměnách. Některé dědičné dispozice se mohou projevit až v dospívání či dokonce v dospělosti. V této době se člověk odpoutává ze závislosti na rodičích, resp. z vlivu autority dospělých lidí obecně, a začíná sám rozhodovat o tom, co bude dělat a s kým se bude stýkat. Může si ve větší míře než dřív vybrat, jaké podněty na něho budou působit. Pak se může zdát, že předchozí výchova nemá žádný efekt, ale tak tomu není. Jde jen o zcela logické působení vrozených dispozic, které už nemohou být ovládány v takové míře jako dřív.