Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí
Requisitos de finalización
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ
1. Úvod
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí byl zřízen v roce 1999 ustanovením § 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Úřad je správním úřadem s celostátní působností, ale nejedná se o orgán soudní. Sídlo úřadu je v Brně a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Úřad byl zřízen jako orgán sociálně právní ochrany dětí a funguje již jedenáct let. Cílem všech opatření, které Úřad vykonává je, aby dokázal v dlouhodobém horizontu, při zachování všech zákonných parametrů své činnosti, pružně reagovat na specifické potřeby justiční spolupráce a výkonu sociálně-právní ochrany dětí při respektování individuálních potřeb všech osob, kterých se činnost Úřadu dotýká. Prioritou, k níž se jednotlivé cíle vztahují, je ve střednědobém horizontu zajistit, aby jednotlivé agendy právní pomoci byly vyřizovány pružně nejen z hlediska časového, ale také věcného, nemělo by se přitom jednat pouze o formální vyřízení, ale o především o řešení, které zohledňuje situaci „klienta“ Úřadu. Při všech rozhodnutích by měl Úřad vždy respektovat princip nejvyššího blaha dítěte.
2. Činnost Úřadu
Hlavní činností a smyslem úřadu je vymáhání výživného ze zahraničí, zajištění mezinárodní adopce dětí, jednat a vystupovat jako opatrovník dětí v kauzách mezinárodních únosů dětí ze smíšených manželství, dále poskytovat občanům konzultace ve věcech, které spadají do jeho působnosti, zprostředkovávat v rámci své působnosti styk se zahraničními orgány a v neposlední řadě spolupracovat na vytváření mezinárodních i vnitrostátních norem, které se dotýkají oblastí působnosti Úřadu.
Úřad je ústředním orgánem ochrany dětí v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem. Činnost úřadu lze rozdělit do těchto oblastí:
• vymáhání výživného s mezinárodním prvkem
• vedení agendy mezinárodních adopcí
• mezinárodní únosy dětí
• ochrana nezletilým osobám
2.1. Vymáhání výživného
Pokud jeden z rodičů neplní své povinnosti ve smyslu placení stanoveného výživného může se rodič nebo osoba, které bylo dítě soudně svěřeno do péče ale i zletilé dítě samo, obrátit na Úřad s žádostí o pomoc při vymáhání výživného. Výživné lze vymáhat na základě již existujícího exekučního titulu, tedy vykonatelného rozhodnutí českého nebo zahraničního soudu, které placení výživného konkrétní osobě ukládá. Pokud žadatel a dítě žijí v ČR a obrátí se na úřad s neformální žádostí o pomoc při vymáhání výživného, je nutné uvést základní údaje o dítěti a základní skutečnosti, proč žádá vymáhání výživného.Úřad posoudí jaké jsou možnosti vymáhání výživného, a pokud je možné ve věci pomoci, požádá žadatele o doložení dokladů, které jsou pro uplatnění nároku na výživné potřeba. Úřad je zodpovědný i za situace, kdy žadatel a dítě nežijí v ČR ale uplatňují nárok na vymáhání výživného od českého občana. Úřad podnikne kroky k zjištění pobytu žalovaného a zašle povinné osobě výzvu k zaplacení výživného v určené lhůtě na účet úřadu. V případě, že povinná osoba na výzvu nereaguje, úřad podá návrh na uznání a výkon rozhodnutí cizího soudu k příslušnému soudu v České republice.
V Evropské unii by se mělo zjednodušit přeshraniční uznávání a vymáhání výživného, které mohou na základě rozhodnutí soudu dostávat mimo jiné děti či bývalí partneři. Na zpřehlednění a zefektivnění často dost různorodých pravidel se 24.10.2008 v Lucemburku shodli ministři spravedlnosti zemí EU. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost zhruba v polovině roku 2011. Nová pravidla by měla zjednodušit složité procedury procedury pro uznávání výživného ale i komunikaci s úřady v zahraničí. Usnadnit by se mělo i vyhledání osoby, která neplní své povinnosti a zároveň ověření příjmů této osoby. Novinkou je i to, že rozhodnutí vydané v jedné členské zemi bude moci být vykonatelné v celé Evropě a to se stejnou účinností. V každé zemi bude působit úřad, který bude s vymáháním výživného lidem pomáhat, v ČR má tyto záležitosti na starosti právě Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Úřad bude zjišťovat a sdělovat informace, kde se daná osoba, která má hradit vyživovací povinnost nachází. Výrazně by se tak měla zlepšit situace dvojicím tvořeným osobami pocházejícími či žijícími v různých státech unie. Konkrétně se tak vyjasní situace třeba v případě, že se člověk, který má výživné platit, odstěhuje do jiného státu unie, než v němž žije osoba, které ho má dostávat.
2.2. Mezinárodní únosy
Dítě má právo být vychováváno a být v kontaktu s oběma rodiči stejně tak jako mají oba rodiče rovnocenné právo vychovávat své dítě a být s ním. Únosem jsou však tato práva narušena. Mezinárodním únosem dítěte je míněno protiprávní přemístění či zadržení dítěte mimo stát jeho obvyklého bydliště . Nemluvíme o únosu podle trestního práva, i když v některých státech je protiprávní přemístění dítěte trestným činem. Jedná se o přemístění či zadržení dítěte, které je považováno za negativní a nežádoucí z důvodu porušení práv několika subjektů – druhého rodiče a především dítěte. Úřad je zodpovědný za pomoc dětem, které se stanou obětí takového mezinárodního únosu. Rodičům unesených dětí by měl pomoci nalézt řešení, které bude nejlepší pro blaho dítěte. Je tedy třeba zdůraznit, že základním úkolem Úřadu je dbát na to, aby byl brán ohled na nejlepší zájem dítěte. Děti, rodiče ale i jiné úzce zainteresované osoby jako např. prarodiče, by měli být ušetřeni napětí a úzkosti vyplývajících z právních postupů. Snahou úřadu je sjednat dohodu mezi účastníky, tak aby bylo dítě ušetřeno zbytečnému cestování a rodiče by se měli aktivně a účinně podílet na řešení všech otázek, které se dotýkají rodiny. Jedná se o rychlejší, levnější a smírnější způsob, než jakým je soudní řízení. Nejvýznamnějším a nejucelenějším mezinárodním dokumentem, pro řešení případů mezinárodních únosů je Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. října 1980 .
Mohou nastat dvě situace, dítě může být uneseno do zahraničí nebo je dítě ze zahraničí uneseno do ČR. V případě, že je dítě uneseno z České republiky do zahraničí, vystupuje úřad jako dožadující ústřední orgán, který odesílá žádost o návrat dítěte dožádanému ústřednímu orgánu do státu, kam bylo dítě uneseno, respektive do státu, kde by dítě mělo pobývat. Na základě plné moci úřad vystupuje jménem opuštěného rodiče vůči ústřednímu orgánu dožádaného státu, nezastupuje jej však před soudními orgány dožádaného státu.
V případě, že je dítě uneseno do České republiky, vystupuje úřad v souladu s Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí jako dožádaný ústřední orgán, který přijímá žádost o návrat dítěte do země jeho obvyklého bydliště. Osoba, jejíž právo péče o dítě bylo porušeno, se může domáhat návratu prostřednictvím ústředního orgánu země svého pobytu, obrátit se na ústřední orgán státu, kam mělo být dítě přemístěno či se může se svým návrhem obrátit přímo na soud.
Úřad jako svou prioritu vnímá smírné řešení případů, které považuje za nejšetrnější k dítěti i právům rodičů a dalších osob. Proto se úřad snaží působit na únosce, aby se navrátil dobrovolně a podrobil se soudní pravomoci soudu státu obvyklého bydliště dítěte, který jediný může v souladu s úmluvou rozhodnout ve věci péče o dítě, popřípadě se snaží umožnit, zprostředkovat a zjednodušit uzavření dohody rodičů o dalším místě pobytu a péči o dítě.
2.3. Zprostředkování mezinárodních osvojení
Úřad zajišťuje adopce dětí ze zahraničí do České republiky a naopak. Zprostředkovat osvojení dítěte z České republiky do ciziny je oprávněn pouze úřad. O zprostředkování osvojení mohou žádat jak manželské páry, tak osoby, které žijí samy. Pokud ale mají lidé zájem na osvojení si společného dítěte je možné tak učinit jen v případě, že se jedná o manžele, dosud není taky povoleno osvojení dítěte páry stejného pohlaví. Pokud se pro žadatele o osvojení nepodaří vytipovat vhodné dítě z celé ČR, je možné ‚ pokud si to přejí, hledat pro ně dítě v cizině. Podle údajů za rok 2008 svěřil Úřad do před adopční péče v zahraničí 22 českých dětí, často se jednalo o děti hendikepované nebo romského původu. Českých párů, kteří získali dítě ze zahraničí je velmi málo. Úřad odůvodňuje tuto situaci nízkým zájmem ze strany český občanů.
Právně volné děti, pro které se během 6 měsíců nepodaří nalézt vhodnou rodinu v ČR, jsou nabídnuty prostřednictvím Úřadu do osvojení v cizině. Pokud nastane situace, že se pro dítě najde vhodná rodina v cizině ale zároveň i v ČR, je upřednostňována česká rodina, neboť dle Úmluvy o právech dítěte má dítě přednostní právo žít v zemi svého původu. Panuje i názor, že Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí o adopce ze zahraničí nestojí a proto tyto adopce nijak nepodporuje ani neulehčuje. Adoptivní rodič si podstatnou část procesu musí vyřídit sám přímo s úřady v cizí zemi, nebo s pomocí zahraniční agentury. Úřad pomůže s povolením k pobytu dítěte. Důvodem, proč adopcí není víc jsou především hodně vysoké požadavky úřadu v oblasti právní ochrany dětí. Český úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí se snaží vyvarovat poškození dítěte například v podobě budoucích traumat, proto dodržuje přísně nastavená pravidla. To ale často vede k tomu, že panuje mezi lidmi názor, že úřad nedělá pro jejich situaci a situaci dětí dostatek a je málo aktivní.
Pokud má občan ČR zájem na adopci dítěte ze zahraničí, k žádosti o adopci musí předložit řadu dokladů týkajících jeho osobního a majetkového stavu a podmínek osvědčujících možnost stát se žadatelem o osvojení. Často není žádost schválena a tedy zařazena do evidence úřadu pro nedostatečný psychologický posudek. Posudek by měl být proveden psychologem se zkušeností s náhradní rodinnou péčí a schváleným ústředním orgánem pro posuzování žadatelů o adopci. Pokud je žádost přijata, následuje tzv. matching, čili výběr konkrétních žadatelů pro konkrétní dítě. Pokud je žadateli nabídnuto vhodné dítě a žadatel má zájem o seznámení se s dítětem je úřadem toto setkání zprostředkováno. O návštěvě je odborným personálem vypracována zpráva, která je předána úřadu. Po seznámení s dítětem je žadatel povinen úřadu osobně sdělit, zda má v úmyslu převzít navrhované dítě do péče. Pokud Úřad rozhodne o svěření, rozhodnutí se žadateli doručuje v českém jazyce. Po nabytí právní moci o svěření do péče a pokud má dítě vystaven cestovní doklad, je možno jej vyzvednout a vycestovat s ním do přijímajícího státu. Po svěření dítěte do péče je osoba pověřená ústředními orgány povinna zasílat Úřadu zprávy o situaci dítěte v rodině. Součástí zprávy je aktuální lékařská zpráva a fotografie dítěte spolu s ostatními členy rodiny, tato zpráva se vypracovává pravidelně po dobu dvou let od přemístění dítěte do péče osvojitelů.
2.4. Zajištění práva styku
Děti mají právo žít se svými rodiči a udržovat s nimi styky i v případě, že rodiče žijí odděleně. Toto právo může být omezeno jen v případě, že by to nebylo v nejlepším zájmu dítěte. Státy jsou povinny potírat nezákonné přemísťování dětí do zahraničí a odmítnutí jejich navrácení zpět. Za výchovu a vývoj dětí nesou společnou odpovědnost oba rodiče, této odpovědnosti se nemohou zprostit.
Styk mezi rodičem a dítětem může probíhat nejrůznějším způsobem, nejčastěji se jedná o návštěvy či pobytu dítěte u rodiče, který nemá dítě svěřeno do své péče. Za styk rodiče s dítětem je považován i nepřímý styk prostřednictvím komunikačních prostředků jako je email, telefon, ICQ či Skype. Do práva na zajištění styku je zahrnováno i právo na informace, to znamená, že osoba mající dítě v péči by měla pravidelně poskytovat druhému rodiči informace o dítěti. Právo styku s dítětem může osobě vyplývat ze zákona, soudního rozhodnutí či z dohody platné dle právního řádu daného státu. Neplní-li rodiče dobrovolně rozhodnutí soudu či soudem schválenou dohodu upravující otázky styku rodiče s dítětem, lze podat k příslušnému soudu návrh na výkon rozhodnutí. V důsledku rozhodnutí soudu o výkonu rozhodnutí může být dítě odevzdáno rodiči domáhajícího se styku, a to za součinnosti sociálního pracovníka, soudního vykonavatele či dokonce policie. Jelikož se jedná o výrazně traumatizující zásah do života dítěte, snaží se všechny zainteresované orgány nejprve o smírné řešení mezi rodiči.
3. Závěr
Hlavním úkolem Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí není pomáhat rodičům, nýbrž pomáhat dětem. Třebaže se při hledání východisek u situací jako je únos, vymáhání výživného a práva na styk vychází z řešení, která jsou nejlepší pro celou rodinu, přednost je vždy dána zájmům dítěte. Rodiče se často hádají o svá práva a zapomínají přitom na právo dítěte stýkat se s oběma rodiči a udržovat s nimi pravidelné osobní styky, pokud to není v rozporu s jeho zájmem. Co se týče problematiky adopce, Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí povoluje adopce pouze ze zemí, které přijaly Haagskou úmluvu o právech dítěte, jejíž je Česká republika rovněž signatářem. Kvůli složitému systému a procesu mnohé rodiny od oficiálního osvojení ustupují a svou situaci řeší nelegální adopcí, nejvíce dětí si české rodiny nelegálně adoptovaly z Konga. Pokud se jedná o případy, kdy rodič mající dítě ve své péči neumožní druhému rodiči kontakt s dítětem, Úřad v takových případech usiluje o smířlivé řešení a dohodu mezi rodiči v zájmu dítěte.
Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí by měl vždy vystupovat v zájmu dítěte a při řešení každé jednotlivé situace by si měli zodpovědní lidé uvědomit, že jednají za člověka, který nemá možnost se sám hájit či za sebe jednat. Nikdy by nemělo dojít k nadřazení zájmů rodičů nebo dokonce státu nad zájmem dítěte. Všechny zainteresované strany na řešení sporů, by měly vždy mít na paměti, že pro dítě jsou tyto situace velmi stresující a negativně je poznamenávají, často na celý život. Právě kvůli traumatům, kterým jsou děti kvůli sporům vystavovány, přistupují úřady ke krajním řešením, jakým může být odebrání dítě z péče jednoho z rodičů.
4. Seznam použitých zdrojů
IDNES.CZ, článek : Chtěli jsme adoptovat dítě z Haiti ale stát to nepovolil, [online], dostupné z WWW : http://ona.idnes.cz/chteli-jsme-adoptovat-dite-z-haiti-ale-stat-to-nepovolil-rika-ceska-rodina-1rd-/ona_deti.asp?c=A100203_145202_ona_deti_ves
MPSV ČR, Sociálně-právní ochrana ve vztahu k cizině, Koncepce činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí do konce roku 2010, [online], dostupné z WWW : http://www.mpsv.cz/cs/7255
NAŠEPENÍZE.CZ, článek :Výživné (alimenty) na děti se bude možná stanovovat podle tabulek, [online], dostupné z WWW :http://www.nasepenize.cz/vyzivne-alimenty-na-deti-se-bude-mozna-stanovovat-podle-tabulek-5898
PORTÁL EVROPSKÉHO PARLAMENTU, Mezinárodní únosy dětí: rozhovor s Evelyne Gebhardt, prostřednicí Evropského parlamentu, zveřejněno dne 28.1.2009, [online], dostupné z WWW: http://www.europarl.europa.eu/news/public/story_page/019-47103-026-01-05-902-20090126STO47093-2009-26-01-2009/default_cs.htm
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Únosy dětí, [online],dostupné z WWW: http://www.umpod.cz/unosy-deti
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/urad
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Postup při vymáhání výživného, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/postup-pri-vymahani-vyzivneho
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Zprostředkování mezinárodních osvojení do ciziny, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/zprostredkovani-mezinarodnich-osvojeni-do-ciziny
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Právo styku, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/pravo-styku
ZPRAVODAJSKÝ SERVER ČESKÉHO ROZHLASU, článek : Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují, ze dne 18.2.2010, [online], dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/odpovednaspolecnost/lide/_zprava/696618
1. Úvod
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí byl zřízen v roce 1999 ustanovením § 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Úřad je správním úřadem s celostátní působností, ale nejedná se o orgán soudní. Sídlo úřadu je v Brně a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Úřad byl zřízen jako orgán sociálně právní ochrany dětí a funguje již jedenáct let. Cílem všech opatření, které Úřad vykonává je, aby dokázal v dlouhodobém horizontu, při zachování všech zákonných parametrů své činnosti, pružně reagovat na specifické potřeby justiční spolupráce a výkonu sociálně-právní ochrany dětí při respektování individuálních potřeb všech osob, kterých se činnost Úřadu dotýká. Prioritou, k níž se jednotlivé cíle vztahují, je ve střednědobém horizontu zajistit, aby jednotlivé agendy právní pomoci byly vyřizovány pružně nejen z hlediska časového, ale také věcného, nemělo by se přitom jednat pouze o formální vyřízení, ale o především o řešení, které zohledňuje situaci „klienta“ Úřadu. Při všech rozhodnutích by měl Úřad vždy respektovat princip nejvyššího blaha dítěte.
2. Činnost Úřadu
Hlavní činností a smyslem úřadu je vymáhání výživného ze zahraničí, zajištění mezinárodní adopce dětí, jednat a vystupovat jako opatrovník dětí v kauzách mezinárodních únosů dětí ze smíšených manželství, dále poskytovat občanům konzultace ve věcech, které spadají do jeho působnosti, zprostředkovávat v rámci své působnosti styk se zahraničními orgány a v neposlední řadě spolupracovat na vytváření mezinárodních i vnitrostátních norem, které se dotýkají oblastí působnosti Úřadu.
Úřad je ústředním orgánem ochrany dětí v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem. Činnost úřadu lze rozdělit do těchto oblastí:
• vymáhání výživného s mezinárodním prvkem
• vedení agendy mezinárodních adopcí
• mezinárodní únosy dětí
• ochrana nezletilým osobám
2.1. Vymáhání výživného
Pokud jeden z rodičů neplní své povinnosti ve smyslu placení stanoveného výživného může se rodič nebo osoba, které bylo dítě soudně svěřeno do péče ale i zletilé dítě samo, obrátit na Úřad s žádostí o pomoc při vymáhání výživného. Výživné lze vymáhat na základě již existujícího exekučního titulu, tedy vykonatelného rozhodnutí českého nebo zahraničního soudu, které placení výživného konkrétní osobě ukládá. Pokud žadatel a dítě žijí v ČR a obrátí se na úřad s neformální žádostí o pomoc při vymáhání výživného, je nutné uvést základní údaje o dítěti a základní skutečnosti, proč žádá vymáhání výživného.Úřad posoudí jaké jsou možnosti vymáhání výživného, a pokud je možné ve věci pomoci, požádá žadatele o doložení dokladů, které jsou pro uplatnění nároku na výživné potřeba. Úřad je zodpovědný i za situace, kdy žadatel a dítě nežijí v ČR ale uplatňují nárok na vymáhání výživného od českého občana. Úřad podnikne kroky k zjištění pobytu žalovaného a zašle povinné osobě výzvu k zaplacení výživného v určené lhůtě na účet úřadu. V případě, že povinná osoba na výzvu nereaguje, úřad podá návrh na uznání a výkon rozhodnutí cizího soudu k příslušnému soudu v České republice.
V Evropské unii by se mělo zjednodušit přeshraniční uznávání a vymáhání výživného, které mohou na základě rozhodnutí soudu dostávat mimo jiné děti či bývalí partneři. Na zpřehlednění a zefektivnění často dost různorodých pravidel se 24.10.2008 v Lucemburku shodli ministři spravedlnosti zemí EU. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost zhruba v polovině roku 2011. Nová pravidla by měla zjednodušit složité procedury procedury pro uznávání výživného ale i komunikaci s úřady v zahraničí. Usnadnit by se mělo i vyhledání osoby, která neplní své povinnosti a zároveň ověření příjmů této osoby. Novinkou je i to, že rozhodnutí vydané v jedné členské zemi bude moci být vykonatelné v celé Evropě a to se stejnou účinností. V každé zemi bude působit úřad, který bude s vymáháním výživného lidem pomáhat, v ČR má tyto záležitosti na starosti právě Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Úřad bude zjišťovat a sdělovat informace, kde se daná osoba, která má hradit vyživovací povinnost nachází. Výrazně by se tak měla zlepšit situace dvojicím tvořeným osobami pocházejícími či žijícími v různých státech unie. Konkrétně se tak vyjasní situace třeba v případě, že se člověk, který má výživné platit, odstěhuje do jiného státu unie, než v němž žije osoba, které ho má dostávat.
2.2. Mezinárodní únosy
Dítě má právo být vychováváno a být v kontaktu s oběma rodiči stejně tak jako mají oba rodiče rovnocenné právo vychovávat své dítě a být s ním. Únosem jsou však tato práva narušena. Mezinárodním únosem dítěte je míněno protiprávní přemístění či zadržení dítěte mimo stát jeho obvyklého bydliště . Nemluvíme o únosu podle trestního práva, i když v některých státech je protiprávní přemístění dítěte trestným činem. Jedná se o přemístění či zadržení dítěte, které je považováno za negativní a nežádoucí z důvodu porušení práv několika subjektů – druhého rodiče a především dítěte. Úřad je zodpovědný za pomoc dětem, které se stanou obětí takového mezinárodního únosu. Rodičům unesených dětí by měl pomoci nalézt řešení, které bude nejlepší pro blaho dítěte. Je tedy třeba zdůraznit, že základním úkolem Úřadu je dbát na to, aby byl brán ohled na nejlepší zájem dítěte. Děti, rodiče ale i jiné úzce zainteresované osoby jako např. prarodiče, by měli být ušetřeni napětí a úzkosti vyplývajících z právních postupů. Snahou úřadu je sjednat dohodu mezi účastníky, tak aby bylo dítě ušetřeno zbytečnému cestování a rodiče by se měli aktivně a účinně podílet na řešení všech otázek, které se dotýkají rodiny. Jedná se o rychlejší, levnější a smírnější způsob, než jakým je soudní řízení. Nejvýznamnějším a nejucelenějším mezinárodním dokumentem, pro řešení případů mezinárodních únosů je Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. října 1980 .
Mohou nastat dvě situace, dítě může být uneseno do zahraničí nebo je dítě ze zahraničí uneseno do ČR. V případě, že je dítě uneseno z České republiky do zahraničí, vystupuje úřad jako dožadující ústřední orgán, který odesílá žádost o návrat dítěte dožádanému ústřednímu orgánu do státu, kam bylo dítě uneseno, respektive do státu, kde by dítě mělo pobývat. Na základě plné moci úřad vystupuje jménem opuštěného rodiče vůči ústřednímu orgánu dožádaného státu, nezastupuje jej však před soudními orgány dožádaného státu.
V případě, že je dítě uneseno do České republiky, vystupuje úřad v souladu s Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí jako dožádaný ústřední orgán, který přijímá žádost o návrat dítěte do země jeho obvyklého bydliště. Osoba, jejíž právo péče o dítě bylo porušeno, se může domáhat návratu prostřednictvím ústředního orgánu země svého pobytu, obrátit se na ústřední orgán státu, kam mělo být dítě přemístěno či se může se svým návrhem obrátit přímo na soud.
Úřad jako svou prioritu vnímá smírné řešení případů, které považuje za nejšetrnější k dítěti i právům rodičů a dalších osob. Proto se úřad snaží působit na únosce, aby se navrátil dobrovolně a podrobil se soudní pravomoci soudu státu obvyklého bydliště dítěte, který jediný může v souladu s úmluvou rozhodnout ve věci péče o dítě, popřípadě se snaží umožnit, zprostředkovat a zjednodušit uzavření dohody rodičů o dalším místě pobytu a péči o dítě.
2.3. Zprostředkování mezinárodních osvojení
Úřad zajišťuje adopce dětí ze zahraničí do České republiky a naopak. Zprostředkovat osvojení dítěte z České republiky do ciziny je oprávněn pouze úřad. O zprostředkování osvojení mohou žádat jak manželské páry, tak osoby, které žijí samy. Pokud ale mají lidé zájem na osvojení si společného dítěte je možné tak učinit jen v případě, že se jedná o manžele, dosud není taky povoleno osvojení dítěte páry stejného pohlaví. Pokud se pro žadatele o osvojení nepodaří vytipovat vhodné dítě z celé ČR, je možné ‚ pokud si to přejí, hledat pro ně dítě v cizině. Podle údajů za rok 2008 svěřil Úřad do před adopční péče v zahraničí 22 českých dětí, často se jednalo o děti hendikepované nebo romského původu. Českých párů, kteří získali dítě ze zahraničí je velmi málo. Úřad odůvodňuje tuto situaci nízkým zájmem ze strany český občanů.
Právně volné děti, pro které se během 6 měsíců nepodaří nalézt vhodnou rodinu v ČR, jsou nabídnuty prostřednictvím Úřadu do osvojení v cizině. Pokud nastane situace, že se pro dítě najde vhodná rodina v cizině ale zároveň i v ČR, je upřednostňována česká rodina, neboť dle Úmluvy o právech dítěte má dítě přednostní právo žít v zemi svého původu. Panuje i názor, že Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí o adopce ze zahraničí nestojí a proto tyto adopce nijak nepodporuje ani neulehčuje. Adoptivní rodič si podstatnou část procesu musí vyřídit sám přímo s úřady v cizí zemi, nebo s pomocí zahraniční agentury. Úřad pomůže s povolením k pobytu dítěte. Důvodem, proč adopcí není víc jsou především hodně vysoké požadavky úřadu v oblasti právní ochrany dětí. Český úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí se snaží vyvarovat poškození dítěte například v podobě budoucích traumat, proto dodržuje přísně nastavená pravidla. To ale často vede k tomu, že panuje mezi lidmi názor, že úřad nedělá pro jejich situaci a situaci dětí dostatek a je málo aktivní.
Pokud má občan ČR zájem na adopci dítěte ze zahraničí, k žádosti o adopci musí předložit řadu dokladů týkajících jeho osobního a majetkového stavu a podmínek osvědčujících možnost stát se žadatelem o osvojení. Často není žádost schválena a tedy zařazena do evidence úřadu pro nedostatečný psychologický posudek. Posudek by měl být proveden psychologem se zkušeností s náhradní rodinnou péčí a schváleným ústředním orgánem pro posuzování žadatelů o adopci. Pokud je žádost přijata, následuje tzv. matching, čili výběr konkrétních žadatelů pro konkrétní dítě. Pokud je žadateli nabídnuto vhodné dítě a žadatel má zájem o seznámení se s dítětem je úřadem toto setkání zprostředkováno. O návštěvě je odborným personálem vypracována zpráva, která je předána úřadu. Po seznámení s dítětem je žadatel povinen úřadu osobně sdělit, zda má v úmyslu převzít navrhované dítě do péče. Pokud Úřad rozhodne o svěření, rozhodnutí se žadateli doručuje v českém jazyce. Po nabytí právní moci o svěření do péče a pokud má dítě vystaven cestovní doklad, je možno jej vyzvednout a vycestovat s ním do přijímajícího státu. Po svěření dítěte do péče je osoba pověřená ústředními orgány povinna zasílat Úřadu zprávy o situaci dítěte v rodině. Součástí zprávy je aktuální lékařská zpráva a fotografie dítěte spolu s ostatními členy rodiny, tato zpráva se vypracovává pravidelně po dobu dvou let od přemístění dítěte do péče osvojitelů.
2.4. Zajištění práva styku
Děti mají právo žít se svými rodiči a udržovat s nimi styky i v případě, že rodiče žijí odděleně. Toto právo může být omezeno jen v případě, že by to nebylo v nejlepším zájmu dítěte. Státy jsou povinny potírat nezákonné přemísťování dětí do zahraničí a odmítnutí jejich navrácení zpět. Za výchovu a vývoj dětí nesou společnou odpovědnost oba rodiče, této odpovědnosti se nemohou zprostit.
Styk mezi rodičem a dítětem může probíhat nejrůznějším způsobem, nejčastěji se jedná o návštěvy či pobytu dítěte u rodiče, který nemá dítě svěřeno do své péče. Za styk rodiče s dítětem je považován i nepřímý styk prostřednictvím komunikačních prostředků jako je email, telefon, ICQ či Skype. Do práva na zajištění styku je zahrnováno i právo na informace, to znamená, že osoba mající dítě v péči by měla pravidelně poskytovat druhému rodiči informace o dítěti. Právo styku s dítětem může osobě vyplývat ze zákona, soudního rozhodnutí či z dohody platné dle právního řádu daného státu. Neplní-li rodiče dobrovolně rozhodnutí soudu či soudem schválenou dohodu upravující otázky styku rodiče s dítětem, lze podat k příslušnému soudu návrh na výkon rozhodnutí. V důsledku rozhodnutí soudu o výkonu rozhodnutí může být dítě odevzdáno rodiči domáhajícího se styku, a to za součinnosti sociálního pracovníka, soudního vykonavatele či dokonce policie. Jelikož se jedná o výrazně traumatizující zásah do života dítěte, snaží se všechny zainteresované orgány nejprve o smírné řešení mezi rodiči.
3. Závěr
Hlavním úkolem Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí není pomáhat rodičům, nýbrž pomáhat dětem. Třebaže se při hledání východisek u situací jako je únos, vymáhání výživného a práva na styk vychází z řešení, která jsou nejlepší pro celou rodinu, přednost je vždy dána zájmům dítěte. Rodiče se často hádají o svá práva a zapomínají přitom na právo dítěte stýkat se s oběma rodiči a udržovat s nimi pravidelné osobní styky, pokud to není v rozporu s jeho zájmem. Co se týče problematiky adopce, Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí povoluje adopce pouze ze zemí, které přijaly Haagskou úmluvu o právech dítěte, jejíž je Česká republika rovněž signatářem. Kvůli složitému systému a procesu mnohé rodiny od oficiálního osvojení ustupují a svou situaci řeší nelegální adopcí, nejvíce dětí si české rodiny nelegálně adoptovaly z Konga. Pokud se jedná o případy, kdy rodič mající dítě ve své péči neumožní druhému rodiči kontakt s dítětem, Úřad v takových případech usiluje o smířlivé řešení a dohodu mezi rodiči v zájmu dítěte.
Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí by měl vždy vystupovat v zájmu dítěte a při řešení každé jednotlivé situace by si měli zodpovědní lidé uvědomit, že jednají za člověka, který nemá možnost se sám hájit či za sebe jednat. Nikdy by nemělo dojít k nadřazení zájmů rodičů nebo dokonce státu nad zájmem dítěte. Všechny zainteresované strany na řešení sporů, by měly vždy mít na paměti, že pro dítě jsou tyto situace velmi stresující a negativně je poznamenávají, často na celý život. Právě kvůli traumatům, kterým jsou děti kvůli sporům vystavovány, přistupují úřady ke krajním řešením, jakým může být odebrání dítě z péče jednoho z rodičů.
4. Seznam použitých zdrojů
IDNES.CZ, článek : Chtěli jsme adoptovat dítě z Haiti ale stát to nepovolil, [online], dostupné z WWW : http://ona.idnes.cz/chteli-jsme-adoptovat-dite-z-haiti-ale-stat-to-nepovolil-rika-ceska-rodina-1rd-/ona_deti.asp?c=A100203_145202_ona_deti_ves
MPSV ČR, Sociálně-právní ochrana ve vztahu k cizině, Koncepce činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí do konce roku 2010, [online], dostupné z WWW : http://www.mpsv.cz/cs/7255
NAŠEPENÍZE.CZ, článek :Výživné (alimenty) na děti se bude možná stanovovat podle tabulek, [online], dostupné z WWW :http://www.nasepenize.cz/vyzivne-alimenty-na-deti-se-bude-mozna-stanovovat-podle-tabulek-5898
PORTÁL EVROPSKÉHO PARLAMENTU, Mezinárodní únosy dětí: rozhovor s Evelyne Gebhardt, prostřednicí Evropského parlamentu, zveřejněno dne 28.1.2009, [online], dostupné z WWW: http://www.europarl.europa.eu/news/public/story_page/019-47103-026-01-05-902-20090126STO47093-2009-26-01-2009/default_cs.htm
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Únosy dětí, [online],dostupné z WWW: http://www.umpod.cz/unosy-deti
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/urad
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Postup při vymáhání výživného, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/postup-pri-vymahani-vyzivneho
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Zprostředkování mezinárodních osvojení do ciziny, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/zprostredkovani-mezinarodnich-osvojeni-do-ciziny
ÚŘAD PRO MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ OCHRANU DĚTÍ, Právo styku, [online], dostupné z WWW : http://www.umpod.cz/pravo-styku
ZPRAVODAJSKÝ SERVER ČESKÉHO ROZHLASU, článek : Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují, ze dne 18.2.2010, [online], dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/odpovednaspolecnost/lide/_zprava/696618
Última modificación: lunes, 27 de enero de 2014, 11:57