Školský úřad
Abschlussbedingungen
ŠKOLSKÝ ÚŘAD
Všeobecná potřeba vzdělání je nesporná. Nabídka školských zařízení je v dnešní době velmi pestrá. Ale kvantita nesmí v žádném případě předejít kvalitu. Proto je nutné nezapomínat na koordinaci ze strany státu. Tento významný úřad zastávala dříve instituce s názvem školský úřad, školská rada či školský výbor a byly v ní integrovány všechny funkce spadající do správy školství. Vlivem restrukturalizace celého systému státní správy byl školský úřad zrušen a většina jeho činností se rozpadla do kompetencí jiných veřejných orgánů. Kontrolní funkce školského úřadu zůstala naštěstí jednotná. Vykonává ji Česká školní inspekce, a to jako jediný orgán řídící kontrolní mechanismy na úseku školství.
CHARAKTERISTIKA ŠKOLSKÉHO ÚŘADU
Tato instituce spadá do kategorie úřadu vykonávající veřejnou správu na úseku školství. Věcnou působností školského úřadu se rozumí provádění hodnocení, organizování chodu školství, ekonomické funkce či kontrola. Školský úřad plní různorodé funkce ve školství a s ním souvisejících oblastech, jako je sport, volný čas, péče o pedagogické pracovníky a podobně.
Na centrální, celostátní úrovni plní funkce školského úřadu zpravidla ministerstvo školství. V závislosti na organizaci veřejné správy mohou být školské úřady i územní: zemské, oblastní, krajské, okresní či místní.
V České republice není jediný školský úřad ani jednotná soustava územních školských úřadů. Státní správu České republiky ve školství vykonávají tyto orgány: ředitel školy či školského zařízení, obecní úřady obce s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká školní inspekce a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Významná je samosprávní úloha obcí a krajů. V samostatné působnosti jsou obce povinny zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky a posledního roku předškolního vzdělávání. Kraj má v samostatné působnosti za úkol zajišťovat podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, ale i vzdělávání dětí, žáku a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Koordinuje také vzdělávání jazykové, základní umělecké a zájmové a konečně zajišťuje podmínky pro výkon ústavní výchovy.
Hodnotící, koncepční, organizační, ekonomické a kontrolní funkce nekoncentruje žádný z uvedených orgánů. Vyhraněně hodnotící a kontrolní funkci má Česká školní inspekce, silnou ekonomickou funkci má ministerstvo, krajské úřady a územní samosprávné celky. Koncepční funkce je zřetelná u ministerstva a krajských úřadů.
1. Funkce školských úřadů
V pravomoci školských úřadů bylo rušit či zřizovat školská zařízení. Školský úřad jmenoval a odvolával ředitele uvedených institucí, přijímal opatření na základě výsledků školní inspekce atd. Mezi nejdůležitější funkce školských úřadů patřilo financování regionálního školství, tzn. mateřských, základních, středních, vyšších odborných a speciálních škol a školských zařízení. Další významná funkce spočívala v zaměstnavatelské funkci školského úřadu vůči pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům škol. Na žádost školy nebo pedagogických pracovníků poskytoval metodickou pomoc jejím pracovníkům v pracovněprávních vztazích a mzdových otázkách. Obdobnou funkci neměl žádný jiný úřad na okresní úrovni.
Zajišťoval zabezpečení provozu a využití tzv. školského informačního systému, proto byl sběrným místem primárních dat z jednotlivých škol a naopak distributorem informací z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na školy.
Na místní úrovni školský úřad spolupracoval s okresním úřadem, se kterým řešil především otázku potřeb z hlediska středoškolského vzdělávání, s úřadem práce se podílel na organizování rekvalifikačních kurzů, s finančním úřadem konzultoval hospodárnost vynakládání prostředků ze státního rozpočtu.
Bohužel však na základě zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků majetku České republiky do majetku krajů došlo k delimitaci agendy školských úřadů na okresní úřady jako referáty školství a na krajské úřady ke dni 31. 12. 2000. Školské úřady tím zanikly.
2. Historie školských úřadů v českých zemích
ŠKOLNÍ RADY
V letech 1868 – 1873 přijalo Rakousko-Uhersko několik zákonů a nařízení k reformě školství. Nařizoval ustanovit v každé školní obci místní školní radu volenou vždy na tři roky z řad zástupců školy, obce a náboženských společností. V jednotlivých okresech vznikly okresní školní rady a pro země Čechy, Morava a Slezsko zemské školní rady. Úkolem místní školní rady byl dohled nad dodržováním školských zákonů a nařízení vyšších školských úřadů. Příslušela jí správa místních školních nadací a fondů, dohled na školní budovy, jejich inventář a pozemky. Místní školní rada též dohlížela na školní docházku a chování žáků a podporovala i učitele ve výkonu jejich povolání. Na střední školy dohlížely zemské školní rady.
Institut školních rad převzalo i Československo. Na úrovni školní obce měla na starosti školskou správu místní školní rada jako veřejný úřad. Okresní školskou správu vykonávaly i nadále okresní školní rady. Školský okres zpravidla odpovídal území politického okresu. Obdobně zemské školní rady pro zemi Českou, Moravskou a Slezskou. Dozor na činnost místní školní rady vykonávali okresní zemští inspektoři.
Školní rady zanikly definitivně v roce 1949 po správní reformě, kdy jejich kompetence převzaly místní a okresní národní výbory.
REFERÁTY ŠKOLSTVÍ
V období od roku 1949 až po 90. léta přešla školský správa z místní školní rady a okresní školní rady na referát příslušného národního výboru. Zemské školní rady byly zrušeny, neboť byla zavedena krajská soustava. Místní národní výbory spravovaly základní školství. Tím se rozuměly podle nového školního zákona školy I. a II. stupně. Referáty okresních národních výborů dohlížely na vyšší odborné školy, gymnázia a učňovské školy.
Rok 1960 znamenal organizační sjednocení státní školské soustavy. Velká pozornost v období do roku 1989 byla věnována otázkám socialistické výchovy a školství, zejména ze strany Komunistické strany Čech.
ŠKOLSKÉ ÚŘADY
Školské úřady byly zřízeny ve školství jako rozpočtové organizace, kdy přebíraly majetek od okresních úřadů. Působnost úřadu byla tedy stanovena pro daný okres. Školský úřad byl jednou z institucí vykonávající státní správu ve školství vedle ředitele školy, obce, České školní inspekce a Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy České republiky. Úřad řídilo přímo Ministerstvo a jeho činnost vymezoval zákon č 564/1990 Sb.
Tím došlo k oddělení školské správy od ostatní státní správy. Nově utvořená Česká školní inspekce byla řízena přímo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Statutárním orgánem školského úřadu byl jeho ředitel, který jednal jménem školského úřadu a zastupoval jej navenek. Školský úřad měl právo hospodařit s veškerým movitým i nemovitým majetkem, který na něj přešel.
3. Instituce ve školství
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Ministerstva řídí výkon státní správy ve školství, tedy plní úlohu ústředního správního úřadu pro oblast školství, dále také odvětví týkající se mládeže a sportu. V jeho kompetenci je odpovídat za stav koncepci a rozvoj školství. Ministerstvo byl mělo především vytvářet podmínky pro výkon výchovy a vzdělávání osob ve školských zařízeních. Za tímto účelem zřizuje a ruší školy a školská zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo nejen zřizuje zmíněné instituce, ale taktéž rozhoduje o rozdělení či splynutí takovýchto organizací a je oprávněno vydávat právní předpisy.
NÁRODNÍ VZDĚLÁVACÍ FOND
Jedná se o nadaci, jež vznikla za podpory fondu Phare Evropské Unie, s cílem rozvíjet lidské zdroje, podporovat celoživotní vzdělávání, zaměstnanost a sociální rozvoj v České republice. Posláním Národního vzdělávacího fondu jest přispět k transformaci společnosti a ekonomiky, a to cestou podpory rozvoje lidských zdrojů a být v souladu s procesem evropské integrace.
KRAJSKÉ ÚŘADY – REFERÁTY ŠKOLSTVÍ
Územní samosprávu ve školství vykonávají obce a kraje České republiky. V rámci reformy veřejné správy byly některé kompetence v oblasti zajištění vzdělávání náležící státu přeneseny na územní samosprávné celky. Obec zřizuje a zrušuje mateřské školy, mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny či zařízení školního stravování. Kraj je povinen zajistit podmínky pro střední a vyšší odborné vzdělání. Zřizuje a ruší tedy instituce povahy střední a vyšší odborné školy, dále speciální mateřské i střední školy a další zařízení pro děti se zdravotním postižením. Zároveň zastřešuje školy jazykové, základní umělecké školy či dětské domovy.
ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE
Tento orgán plní funkci správního úřadu, jenž působí na úrovni celé České republiky. Tento úřad byl zřízen jako organizační složka státu. Česká školní inspekce je členěna na ústředí a jednotlivé školní inspektoráty. V čele České školní inspekce stojí ústřední školní inspektor, kterého jmenuje a odvolává ministr školství.
Česká školní inspekce v rámci výkonu své působnosti provádí inspekční činnost v oblasti školství. Interpretuje tedy právní přepisy za účelem jejich aplikace na konkrétní případy. Takový výklad však postrádá obecnou závaznost. Činnost České školní inspekce je soustředěna na zpracování záměrů inspekční činnosti a systému hodnocení vzdělávací soustavy. Inspekční činností se rozumí provádění kontroly na základě plánu na školní rok, jenž je schvalován ministrem školství na návrh ústředního školního inspektora.
Při provádění inspekcí ve školském sektoru bývá inspektorem prováděna analýza informací o vzdělávání, na jejíž základě je sledována efektivnost vzdělávací soustavy. Česká školní inspekce v roli veřejného úřadu vykonává dohled nad využíváním přidělovacích finančních prostředků plynoucích ze státního rozpočtu do rezortu školství. Výsledným prvkem systematického sběru dat České školní inspekce bývá soupis výroční zprávy obsahující souhrnné informace, jež zveřejňují poznatky o stavu vzdělávání v České republice za daný školní rok. Výstupem by mělo být zhodnocení stavu školství a doporučení na příští školní rok.
ZÁVĚR
Učitelé by nad sebou měli mít organizátora, ale také ochrannou ruku. Česká školní inspekce by neměla být chápána jako negativní článek ve školství, i když názor pedagogů takový z větší části bude, avšak by měla být chápána jako prvek podpůrný, jenž by měl stále hledat odpověď na otázku, jak zefektivnit systém školství a u něhož lze hledat spravedlivou kontrolu i pomocnou ruku.
ZDROJE
1. ČADA, K. a kol. Encyklopedie veřejné správy České republiky. Mimořádné vydání, Praha: Institut pro demokracii a jednotnou Evropu, 2004, s. 34 – 35. ISSN 1211-037X.
2. Školské zákony. Praha: Eurounion Praha, s. r. o, 2008. ISBN 978-80-7317-072-1.
3. Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2010-02-24 ]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Školský_úřad>.
Všeobecná potřeba vzdělání je nesporná. Nabídka školských zařízení je v dnešní době velmi pestrá. Ale kvantita nesmí v žádném případě předejít kvalitu. Proto je nutné nezapomínat na koordinaci ze strany státu. Tento významný úřad zastávala dříve instituce s názvem školský úřad, školská rada či školský výbor a byly v ní integrovány všechny funkce spadající do správy školství. Vlivem restrukturalizace celého systému státní správy byl školský úřad zrušen a většina jeho činností se rozpadla do kompetencí jiných veřejných orgánů. Kontrolní funkce školského úřadu zůstala naštěstí jednotná. Vykonává ji Česká školní inspekce, a to jako jediný orgán řídící kontrolní mechanismy na úseku školství.
CHARAKTERISTIKA ŠKOLSKÉHO ÚŘADU
Tato instituce spadá do kategorie úřadu vykonávající veřejnou správu na úseku školství. Věcnou působností školského úřadu se rozumí provádění hodnocení, organizování chodu školství, ekonomické funkce či kontrola. Školský úřad plní různorodé funkce ve školství a s ním souvisejících oblastech, jako je sport, volný čas, péče o pedagogické pracovníky a podobně.
Na centrální, celostátní úrovni plní funkce školského úřadu zpravidla ministerstvo školství. V závislosti na organizaci veřejné správy mohou být školské úřady i územní: zemské, oblastní, krajské, okresní či místní.
V České republice není jediný školský úřad ani jednotná soustava územních školských úřadů. Státní správu České republiky ve školství vykonávají tyto orgány: ředitel školy či školského zařízení, obecní úřady obce s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká školní inspekce a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Významná je samosprávní úloha obcí a krajů. V samostatné působnosti jsou obce povinny zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky a posledního roku předškolního vzdělávání. Kraj má v samostatné působnosti za úkol zajišťovat podmínky pro uskutečňování středního a vyššího odborného vzdělávání, ale i vzdělávání dětí, žáku a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Koordinuje také vzdělávání jazykové, základní umělecké a zájmové a konečně zajišťuje podmínky pro výkon ústavní výchovy.
Hodnotící, koncepční, organizační, ekonomické a kontrolní funkce nekoncentruje žádný z uvedených orgánů. Vyhraněně hodnotící a kontrolní funkci má Česká školní inspekce, silnou ekonomickou funkci má ministerstvo, krajské úřady a územní samosprávné celky. Koncepční funkce je zřetelná u ministerstva a krajských úřadů.
1. Funkce školských úřadů
V pravomoci školských úřadů bylo rušit či zřizovat školská zařízení. Školský úřad jmenoval a odvolával ředitele uvedených institucí, přijímal opatření na základě výsledků školní inspekce atd. Mezi nejdůležitější funkce školských úřadů patřilo financování regionálního školství, tzn. mateřských, základních, středních, vyšších odborných a speciálních škol a školských zařízení. Další významná funkce spočívala v zaměstnavatelské funkci školského úřadu vůči pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům škol. Na žádost školy nebo pedagogických pracovníků poskytoval metodickou pomoc jejím pracovníkům v pracovněprávních vztazích a mzdových otázkách. Obdobnou funkci neměl žádný jiný úřad na okresní úrovni.
Zajišťoval zabezpečení provozu a využití tzv. školského informačního systému, proto byl sběrným místem primárních dat z jednotlivých škol a naopak distributorem informací z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na školy.
Na místní úrovni školský úřad spolupracoval s okresním úřadem, se kterým řešil především otázku potřeb z hlediska středoškolského vzdělávání, s úřadem práce se podílel na organizování rekvalifikačních kurzů, s finančním úřadem konzultoval hospodárnost vynakládání prostředků ze státního rozpočtu.
Bohužel však na základě zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků majetku České republiky do majetku krajů došlo k delimitaci agendy školských úřadů na okresní úřady jako referáty školství a na krajské úřady ke dni 31. 12. 2000. Školské úřady tím zanikly.
2. Historie školských úřadů v českých zemích
ŠKOLNÍ RADY
V letech 1868 – 1873 přijalo Rakousko-Uhersko několik zákonů a nařízení k reformě školství. Nařizoval ustanovit v každé školní obci místní školní radu volenou vždy na tři roky z řad zástupců školy, obce a náboženských společností. V jednotlivých okresech vznikly okresní školní rady a pro země Čechy, Morava a Slezsko zemské školní rady. Úkolem místní školní rady byl dohled nad dodržováním školských zákonů a nařízení vyšších školských úřadů. Příslušela jí správa místních školních nadací a fondů, dohled na školní budovy, jejich inventář a pozemky. Místní školní rada též dohlížela na školní docházku a chování žáků a podporovala i učitele ve výkonu jejich povolání. Na střední školy dohlížely zemské školní rady.
Institut školních rad převzalo i Československo. Na úrovni školní obce měla na starosti školskou správu místní školní rada jako veřejný úřad. Okresní školskou správu vykonávaly i nadále okresní školní rady. Školský okres zpravidla odpovídal území politického okresu. Obdobně zemské školní rady pro zemi Českou, Moravskou a Slezskou. Dozor na činnost místní školní rady vykonávali okresní zemští inspektoři.
Školní rady zanikly definitivně v roce 1949 po správní reformě, kdy jejich kompetence převzaly místní a okresní národní výbory.
REFERÁTY ŠKOLSTVÍ
V období od roku 1949 až po 90. léta přešla školský správa z místní školní rady a okresní školní rady na referát příslušného národního výboru. Zemské školní rady byly zrušeny, neboť byla zavedena krajská soustava. Místní národní výbory spravovaly základní školství. Tím se rozuměly podle nového školního zákona školy I. a II. stupně. Referáty okresních národních výborů dohlížely na vyšší odborné školy, gymnázia a učňovské školy.
Rok 1960 znamenal organizační sjednocení státní školské soustavy. Velká pozornost v období do roku 1989 byla věnována otázkám socialistické výchovy a školství, zejména ze strany Komunistické strany Čech.
ŠKOLSKÉ ÚŘADY
Školské úřady byly zřízeny ve školství jako rozpočtové organizace, kdy přebíraly majetek od okresních úřadů. Působnost úřadu byla tedy stanovena pro daný okres. Školský úřad byl jednou z institucí vykonávající státní správu ve školství vedle ředitele školy, obce, České školní inspekce a Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy České republiky. Úřad řídilo přímo Ministerstvo a jeho činnost vymezoval zákon č 564/1990 Sb.
Tím došlo k oddělení školské správy od ostatní státní správy. Nově utvořená Česká školní inspekce byla řízena přímo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Statutárním orgánem školského úřadu byl jeho ředitel, který jednal jménem školského úřadu a zastupoval jej navenek. Školský úřad měl právo hospodařit s veškerým movitým i nemovitým majetkem, který na něj přešel.
3. Instituce ve školství
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Ministerstva řídí výkon státní správy ve školství, tedy plní úlohu ústředního správního úřadu pro oblast školství, dále také odvětví týkající se mládeže a sportu. V jeho kompetenci je odpovídat za stav koncepci a rozvoj školství. Ministerstvo byl mělo především vytvářet podmínky pro výkon výchovy a vzdělávání osob ve školských zařízeních. Za tímto účelem zřizuje a ruší školy a školská zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo nejen zřizuje zmíněné instituce, ale taktéž rozhoduje o rozdělení či splynutí takovýchto organizací a je oprávněno vydávat právní předpisy.
NÁRODNÍ VZDĚLÁVACÍ FOND
Jedná se o nadaci, jež vznikla za podpory fondu Phare Evropské Unie, s cílem rozvíjet lidské zdroje, podporovat celoživotní vzdělávání, zaměstnanost a sociální rozvoj v České republice. Posláním Národního vzdělávacího fondu jest přispět k transformaci společnosti a ekonomiky, a to cestou podpory rozvoje lidských zdrojů a být v souladu s procesem evropské integrace.
KRAJSKÉ ÚŘADY – REFERÁTY ŠKOLSTVÍ
Územní samosprávu ve školství vykonávají obce a kraje České republiky. V rámci reformy veřejné správy byly některé kompetence v oblasti zajištění vzdělávání náležící státu přeneseny na územní samosprávné celky. Obec zřizuje a zrušuje mateřské školy, mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny či zařízení školního stravování. Kraj je povinen zajistit podmínky pro střední a vyšší odborné vzdělání. Zřizuje a ruší tedy instituce povahy střední a vyšší odborné školy, dále speciální mateřské i střední školy a další zařízení pro děti se zdravotním postižením. Zároveň zastřešuje školy jazykové, základní umělecké školy či dětské domovy.
ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE
Tento orgán plní funkci správního úřadu, jenž působí na úrovni celé České republiky. Tento úřad byl zřízen jako organizační složka státu. Česká školní inspekce je členěna na ústředí a jednotlivé školní inspektoráty. V čele České školní inspekce stojí ústřední školní inspektor, kterého jmenuje a odvolává ministr školství.
Česká školní inspekce v rámci výkonu své působnosti provádí inspekční činnost v oblasti školství. Interpretuje tedy právní přepisy za účelem jejich aplikace na konkrétní případy. Takový výklad však postrádá obecnou závaznost. Činnost České školní inspekce je soustředěna na zpracování záměrů inspekční činnosti a systému hodnocení vzdělávací soustavy. Inspekční činností se rozumí provádění kontroly na základě plánu na školní rok, jenž je schvalován ministrem školství na návrh ústředního školního inspektora.
Při provádění inspekcí ve školském sektoru bývá inspektorem prováděna analýza informací o vzdělávání, na jejíž základě je sledována efektivnost vzdělávací soustavy. Česká školní inspekce v roli veřejného úřadu vykonává dohled nad využíváním přidělovacích finančních prostředků plynoucích ze státního rozpočtu do rezortu školství. Výsledným prvkem systematického sběru dat České školní inspekce bývá soupis výroční zprávy obsahující souhrnné informace, jež zveřejňují poznatky o stavu vzdělávání v České republice za daný školní rok. Výstupem by mělo být zhodnocení stavu školství a doporučení na příští školní rok.
ZÁVĚR
Učitelé by nad sebou měli mít organizátora, ale také ochrannou ruku. Česká školní inspekce by neměla být chápána jako negativní článek ve školství, i když názor pedagogů takový z větší části bude, avšak by měla být chápána jako prvek podpůrný, jenž by měl stále hledat odpověď na otázku, jak zefektivnit systém školství a u něhož lze hledat spravedlivou kontrolu i pomocnou ruku.
ZDROJE
1. ČADA, K. a kol. Encyklopedie veřejné správy České republiky. Mimořádné vydání, Praha: Institut pro demokracii a jednotnou Evropu, 2004, s. 34 – 35. ISSN 1211-037X.
2. Školské zákony. Praha: Eurounion Praha, s. r. o, 2008. ISBN 978-80-7317-072-1.
3. Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2010-02-24 ]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Školský_úřad>.
Zuletzt geändert: Montag, 27. Januar 2014, 11:57