Drážní úřad
Requisitos de finalización
Drážní úřad
1. Působnost Drážního úřadu
Drážní úřad je národní správní úřad, který má celostátní působnost. Byl zřízen především k výkonu působnosti Drážního správního úřadu. Vykonává především státní správu ve věcech železničních drah. [1] [2]
Zákon ale může v určitých případech stanovit, že tuto působnost může vykonávat jiný správní úřad, což v praxi mohou být obecní úřady obcí s rozšířenou působností. V těchto případech se může se jednat o tramvajovou, trolejbusovou, lanovou dopravu a některé železniční dráhy. Dále pak Ministerstvo dopravy může mít na starosti zařazování železničních drah do jednotlivých kategorií. To ale vykonává i samotný Drážní úřad. [2]
Tedy sečteno a podtrženo. Pod působnost Drážního správního úřadu spadá právě Drážní úřad a také obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Ministerstvo dopravy. [1] [2]
2. Funkce Drážního úřadu
Na veřejnosti je Drážní úřad spojen především s Českými drahami a schvalovaní hnacích vozidel (lokomotiv a motorových vozů) a tažených vozidel či souprav do běžného provozu. Samozřejmě však vykonává i další činnosti, ty však nejsou tolik známé. Toto je možno si rozdělit do třech kategorií, lépe řečeno sekcí, které můžeme rozdělit na:
- stavební, což je prakticky speciální stavební úřad v oblasti drah (pouze tři oblasti: Praha, Plzeň a Olomouc),
- technickou, sem spadá již zmíněné zkoušení a schvalování technických vlastností vozidel (homologace),
- provozní (vydávání úředních povolení a licencí k provozu drážní dopravy). [4]
Hlavní sídlo Drážního úřadu je tak trochu symbolicky v budově pražského hlavního nádraží. Další pracoviště pak jsou v Plzni, Olomouc a Brně. Kromě posledně zmíněného města jsou pracoviště totožná s oblastmi ve stavební sekci. [3]
2.1. Stavební sekce
Stavební sekce Drážního úřadu je zřízena především pro schvalování staveb železničních drah a (s výjimkou Prahy, kde si to řídí místní magistrát) těch tramvajových. Řídit se musí jak stavebním zákonem, tak zákonem o drahách. [3]
Další povinnosti tohoto oddělení jsou například: dozor nad stavbami, udělování pokut, rozhodování o zkušebním provozu a také zjišťování zdroje ohrožování, poškozování nebo rušení provozování drah, drážní dopravy, drážních telekomunikačních zařízení a vedení a drážních zabezpečovacích zařízení. [3] [5]
Průměrná délka takovéhoto dokumentu je okolo se nedá přesně vyčíslit. Je to individuální, záleží na složitosti. Jsou dokumenty, které mohou mít šest stránek, ale existují i třicetistránková rozhodnutí.
Vše má na starosti ta působnost, ke které daný okrsek spadá. Pro příklad můžeme uvést stavbu v Karlových Varech. Ty spadají do působnosti plzeňského pracoviště, a tak rozhodnutí se bude vydávat právě tam.
2.2. Technická sekce
Technická sekce má za úkol především zkoušení a schvalování technických vlastností vozidel, což je takzvaná homologace, za což také nese zodpovědnost. [4]
Do této pravomoci kromě vozidel, vagónů, motorových vozů a lokomotiv patří také kontrola přepravy nebezpečných věcí, elektrických tlakových, zdvihacích, dopravních a plynová zařízení. Dále je pak potřeba provádět odbornou způsobilost osob k provádění revizí, prohlídek a zkoušek určených technických zařízení v provozu. [4]
Všechna vozidla jsou také zaevidována v centrálním registru. Jedná se také o schvalovací proces na vozidla cizích zahraničních správ, která jezdí na našem území. Totéž pak platí i naopak. Naše vozy, jež se dostanou na zahraniční tratě, musí splnit podmínky v dané zemi. Například v Německu toto zajišťuje EBA (obdoba našeho Drážního úřadu). [4]
Technická sekce také zajišťuje přezkoušení odborné způsobilosti osob na dráze, u kterých to zákon vyžaduje (např. strojvedoucí). [1]
2.3. Provozní sekce
Drážní dopravu může provozovat jak právnická, tak i fyzická osoba. Musí ale získat licenci, kterou vydá Drážní správní úřad, potažmo jedna z působností. Tato doprava může být veřejná a neveřejná. [4] [5]
Veřejná doprava je klasické přepravování osob z místa na místo za známých přepravních a cenových podmínek. Vše se musí řídit také platným jízdním řádem. [5]
U neveřejné dopravy je situace jiná. Zde se jedná o uspokojování individuálních potřeb. V drtivé většině to je nákladní doprava. Smluvní podmínky musí být přirozeně předem dány, ale ceny za danou službu už mohou být rozdílné. [5]
K provozování obou těchto druhů jsou potřeba drážní vozidla, což jsou lokomotivy, motorové, nákladní nebo osobní vozy. Dále jsou pak potřeba pracovníci, kteří budou zajišťovat chod dopravy. [4]
2.3.1. Udělení licence
Licenci může získat právnická i fyzická osoba.
Fyzická osoba starší osmnácti let může získat licenci na provozování tohoto druhu dopravy, pakliže má ukončení vysokoškolské vzdělání ekonomického, technického, dopravního, nebo právního směru. Pokud toto nesplní, postačí vzdělání úplné střední odborné. Rozdíl však je v tom, že pokud máte vystudovanou VŠ, postačí praxe v oboru drážní dopravy v délce tří let. V případě „jen“ střední školy je pak potřeba pětiletá praxe. [5]
Další podmínkou je pak bezúhonnost, což znamená mít čistý trestní rejstřík. Nezbytnou věcí je také doložení finanční jistoty.
TOTO ZAHRNUJE ZEJMÉNA:
- obchodní majetek,
- objem všech finančních prostředků (včetně všech typů úvěrů),
- doklad o financování drážních vozidel,
- podnikatelský plán na první rok,
- auditorem ověřenou účetní uzávěrku za minulý rok (pokud daná osoba podnikala). [5]
Udělením licence ale vše nekončí, provozovatel musí po celou dobu splňovat dané podmínky. V opačném případě může obdržet pokutu, jež se může vyšplhat až do výše jednoho miliónu korun. V závažných případech může být licence i odebrána. [5]
ZÁKON O DRAHÁCH UVÁDÍ ZEJMÉNA TYTO PODMÍNKY:
- provozovat drážní dopravu podle podmínek stanovených v licenci a ve smlouvě s provozovatelem dráhy,
- vydat prováděcí předpisy pro údržbu drážních vozidel,
- zajistit odbornou a zdravotní způsobilost osob provozujících drážní dopravu včetně pravidelného školení a přezkušování,
- provozovat určená technická zařízení jen s platnými průkazy způsobilosti,
- zajistit, aby drážní vozidla řídily jen osoby s platným průkazem způsobilosti k řízení a drážní dopravu provozovaly jen osoby zdravotně způsobilé,
- při provozování veřejné drážní dopravy zajistit věci jako: zveřejnění přepravních podmínek, jízdních řádů, označit cíl cesty u souprav pro cestující, vytvářet podmínky pro přepravu rodin s dětmi a osob omezeně se pohybujících, zajistit lékařskou pomoc, zabezpečit náhradní přepravu při poruše, atd. [5]
2.3.2. Dopravci v České republice
Z historických důvodů jsou největším provozovatelem drážní dopravy u nás v oblasti osobní přepravy České dráhy (bývalé Československé státní dráhy), v nákladní dopravě je to pak jejich dceřiná společnost ČD Cargo. [6] [2]
Na železnici však působí i další soukromí dopravci. Jako příklad můžeme uvést společnost RAILTRANSPORT s.r.o., která provozuje dopravu mezi Libercem a Hrádkem nad Nisou. Zde jezdí se svými vozy také České dráhy, a tak je zde konkurenční boj. Railtransport navíc provozuje i nákladní dopravu.
Podobným případem je i například OKD Doprava, a. s., jenž působí na Ostravsku. Dalšími známými společnostmi pak jsou Viamont, a s. (Karlovarsko) a Veolia Transport Morava (mimo jiné i Olomoucko) a. s. Tyto dvě zmíněné společnosti však provozují pouze osobní dopravu. Nutno také poznamenat, že nejatraktivnější tratě mají pod svými křídly České dráhy, ostatní pak mají ty „méně důležité“. [6]
2.3.3. Kdo platí za osobní přepravu?
Dopravu si u dopravců objednává stát, kraje a v samostatné působnosti působící obce.
Stát si prostřednictvím Ministerstva dopravy objednává některé dálkové vlaky, mezi které patří především spoje vyšší kvality, jakou jsou například expresy či vlaky typu Intercity.
Kraje pak musí u přepravců zajistit základní dopravní obslužnost. Obecně lze říci, že se musí lidé dostat do práce, z práce k lékaři atd… Obce pak mají na starosti především městskou hromadnou dopravu, u níž si spoje objednávají. Dopravní podniky jsou totiž stejně jako České dráhy akciovými společnostmi. [6] [5]
Přepravu si pak mohou objednat i další subjekty, ale ty pak musí všechny náklady uhradit ze svých prostředků. Stát i kraje dávají většinou přednost Českým drahám, které tak ovládají dopravu na železnici. V poslední době se však konají výběrová řízení na vybrané tratě. [6]
Mnozí ale tento postup kritizují. Na české koleje by chtěla vyjet například společnost Student Agency, jejíž šéf Roman Jančura už mnohokrát kritizoval samotné dráhy a i ministerstvo. V květnu 2009 byla sice udělena od Drážního úřadu licence, ale vlaky na železnici nevyjely. Tedy prozatím. Na konci března totiž do médií prosákly zprávy, že soupravy pod hlavičkou této společnosti mohly jezdit na trasách Děčín - Krupka a Litvínov - Chomutov. [6]
Na železniční dráze speciální (metro), tramvajové dráze, trolejbusové dráze a lanové dráze působí obvykle jediný dopravce, který je zároveň provozovatelem dráhy. Většinou jsou to podniky vlastněné zcela nebo převážně městem, několik lanových drah včetně dopravy na nich provozují i České dráhy, zářným případ je lanovka na Ještěd. [6] [1]
3. Další funkce Drážního úřadu
Jak už zde bylo řečeno, v případě, že provozovatel nesplní dané podmínky, Drážní úřad mu může udělit pokutu do výše jednoho miliónu korun, v krajních případech pak i odebrat licenci.
Další nezbytnou funkcí pro státní subjekt je i informovat veřejnost. Žádosti byly podávány především prostřednictvím elektronické podatelny a pošty. Telefonických žádostí o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. bylo zaznamenáno cca 200. [1]
Nejčastější dotazy byly orientovány zejména:
- na druh dokladů, nutných pro zahájení správních řízení (stavby drah),
- na rušení a odstraňování vleček,
- na informace o ochranném pásmu dráhy,
- na informace o závazcích na katastru nemovitostí,
- na informace o železničních dráhách - vlečkách a to z hlediska jejich vlastnictví a provozování a to v rozdělení na celou ČR a dále na regionální oblasti,
- na informace o dopravcích na dráze celostátní a dráhách regionálních,
- na informace o dopravcích na železničních dráhách - informace o vlastnictví železničních drah v České republice a tratí pronajatých k provozování,
- na dotazy na podklady k žádosti o osvědčení dopravce,
- na dotazy na omezení provozování dráhy a omezení drážní dopravy,
- na přehledy dopravců, jejichž licence platí ve státech Evropského společenství,
- na informace o podkladech pro schválení způsobilosti určených technických zařízení,
- na informace o rozsahu zkoušek osob odborně způsobilých k provádění revizí
- na informace o podkladech pro schválení typu drážních vozidel,
- na informace o podkladech pro schválení změny typu drážních vozidel,
- na informace k oprávněním osob k řízení drážních vozidel a o technických kontrolách drážních vozidel. [1]
4. Druhy drah
Rozhodnutí Drážního úřadu a nejen jeho jsou přímo odvislá od jednotlivých druhý jednotlivých drah. Zákon o drahách je dělí na:
- celostátní,
- regionální,
- speciální,
- a vlečky. [5]
O zařazení jednotlivých drah do těchto kategorií rozhoduje právě Drážní úřad. Jednotlivé druhy pak mají rozdílné specifikace a požadavky. [5]
4.1. Celostátní dráha
Dle zákona je to taková dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě. Vlastní je stát, ale spravuje je státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Všichni dopravci, kteří mají licenci k provozování drážní dopravy na celostátní nebo regionální dráze, mají mít podle zákona rovný přístup na tyto dráhy na základě kapacity, kterou jednotlivým dopravcům přidělí právě Správa železniční dopravní cesty. [3]
4.2. Regionální dráha
Jsou to dráhy nižší kategorie, tedy ty méně významné. Legislativně je sem možné zahrnout i tramvajové dráhy, pozemní lanové dráhy, ozubnicové dráhy, důlní dráhy, průmyslové dráhy a metro. [3]
Ale pozor! Lanové, tramvajové, trolejbusové a důlní a podobné dráhy nejsou železničními drahami, a to i v tom případě, že je provozuje železniční společnost.
Tato kategorie nepodléhá tak přísným požadavkům, mezi které patří například sklon trati, minimální poloměr oblouků, kvalita kolejového lože, rozchod a tvar kolejí. Bývá také zvykem, že je zde dost soukromých dopravců, které podléhají místním správním orgánům. [3]
4.3. Speciální dráha
Nejčastějším případem speciální dráhy je metro. Je to druh kolejové dopravy a přitom městská hromadná doprava. Jeho vozy jsou poháněny elektřinou. V počátcích byly prováděny pokusy i s pneumatickým, parním či animálním pohonem. Na rozdíl od tramvají se však u metra obvykle nepoužívá k odběru elektrické energie pantograf (trolej nahoře), ale elektrický proud na boku napájecí kolejnice. [5]
Povrchové, nadzemní a příměstské dráhy se zpravidla za metro nepovažují a označují se jinak. V Německu je typickým příkladem S-Bahn. [3]
4.4. Vlečka
Vlečka je dalším typem železniční dráhy. Od předchozích je rozdílná tím, že slouží pro především pro podnikatele. Nejčastějším příkladem je spojení nádraží s průmyslovým objektem. Takto to má řešené například mladoboleslavská Škoda Auto, a. s. [3]
Délka vlečky může být několik desítek metrů, ale v případě velkých průmyslových podniků to může být i několik set kilometrů. [3]
Mezi nejrozsáhlejší vlečky v Česku patří vlečky železáren Vítkovice, Nová huť a Třinecké železárny. Hustá síť je pak také na Ostravsku, zde se spojují především uhelné doly, provozovatelem je zde OKD, Doprava. Také hnědouhelné doly v severozápadních Čechách v okolí Mostu jsou velmi rozsáhlé. V obou těchto případech se ale nejedná o vlečku, ale důlní dráhy. [3] [6]
Jak už jsme si dříve osvětlili, každá dráha musí mít svého provozovatele a vlečka není výjimkou.
5. Zdroje literatury
[1] Drážní úřad [online]. [cit.2009-04-20]. Dostupné z URL:< http://du-praha.cz/view.php?cisloclanku=2009030803>
[2] SKÁLA, B. Pod značkou ČKD. 1 vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1999. 304s. ISBN 80-7030-058-2
[3] KREJČIŔÍK, M. Po stopách našich železnic. 2. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 2002. 284s. ISBN 80-7030-061-2
[4] ANTONICKÝ, S. Provoz železničních hnacích vozidel. 1 vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 2000. 256s. ISBN 80-7030-045-2
[5] SOUŠEK, J., STEHLÍK, M. Zákon o drahách a železniční legislativa. 3. vyd Praha: Anag, 2007. 2007. 216s. ISBN 80-7263-293-0
[6] Ekonomika - idnes [online]. [cit.2009-04-21]. Dostupné z URL:<http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-budou-mit-konkurenci-licenci-dostala-student-agency-pw8-/eko-doprava.asp?c=A045510_200842_eko-doprava_bar>.
1. Působnost Drážního úřadu
Drážní úřad je národní správní úřad, který má celostátní působnost. Byl zřízen především k výkonu působnosti Drážního správního úřadu. Vykonává především státní správu ve věcech železničních drah. [1] [2]
Zákon ale může v určitých případech stanovit, že tuto působnost může vykonávat jiný správní úřad, což v praxi mohou být obecní úřady obcí s rozšířenou působností. V těchto případech se může se jednat o tramvajovou, trolejbusovou, lanovou dopravu a některé železniční dráhy. Dále pak Ministerstvo dopravy může mít na starosti zařazování železničních drah do jednotlivých kategorií. To ale vykonává i samotný Drážní úřad. [2]
Tedy sečteno a podtrženo. Pod působnost Drážního správního úřadu spadá právě Drážní úřad a také obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Ministerstvo dopravy. [1] [2]
2. Funkce Drážního úřadu
Na veřejnosti je Drážní úřad spojen především s Českými drahami a schvalovaní hnacích vozidel (lokomotiv a motorových vozů) a tažených vozidel či souprav do běžného provozu. Samozřejmě však vykonává i další činnosti, ty však nejsou tolik známé. Toto je možno si rozdělit do třech kategorií, lépe řečeno sekcí, které můžeme rozdělit na:
- stavební, což je prakticky speciální stavební úřad v oblasti drah (pouze tři oblasti: Praha, Plzeň a Olomouc),
- technickou, sem spadá již zmíněné zkoušení a schvalování technických vlastností vozidel (homologace),
- provozní (vydávání úředních povolení a licencí k provozu drážní dopravy). [4]
Hlavní sídlo Drážního úřadu je tak trochu symbolicky v budově pražského hlavního nádraží. Další pracoviště pak jsou v Plzni, Olomouc a Brně. Kromě posledně zmíněného města jsou pracoviště totožná s oblastmi ve stavební sekci. [3]
2.1. Stavební sekce
Stavební sekce Drážního úřadu je zřízena především pro schvalování staveb železničních drah a (s výjimkou Prahy, kde si to řídí místní magistrát) těch tramvajových. Řídit se musí jak stavebním zákonem, tak zákonem o drahách. [3]
Další povinnosti tohoto oddělení jsou například: dozor nad stavbami, udělování pokut, rozhodování o zkušebním provozu a také zjišťování zdroje ohrožování, poškozování nebo rušení provozování drah, drážní dopravy, drážních telekomunikačních zařízení a vedení a drážních zabezpečovacích zařízení. [3] [5]
Průměrná délka takovéhoto dokumentu je okolo se nedá přesně vyčíslit. Je to individuální, záleží na složitosti. Jsou dokumenty, které mohou mít šest stránek, ale existují i třicetistránková rozhodnutí.
Vše má na starosti ta působnost, ke které daný okrsek spadá. Pro příklad můžeme uvést stavbu v Karlových Varech. Ty spadají do působnosti plzeňského pracoviště, a tak rozhodnutí se bude vydávat právě tam.
2.2. Technická sekce
Technická sekce má za úkol především zkoušení a schvalování technických vlastností vozidel, což je takzvaná homologace, za což také nese zodpovědnost. [4]
Do této pravomoci kromě vozidel, vagónů, motorových vozů a lokomotiv patří také kontrola přepravy nebezpečných věcí, elektrických tlakových, zdvihacích, dopravních a plynová zařízení. Dále je pak potřeba provádět odbornou způsobilost osob k provádění revizí, prohlídek a zkoušek určených technických zařízení v provozu. [4]
Všechna vozidla jsou také zaevidována v centrálním registru. Jedná se také o schvalovací proces na vozidla cizích zahraničních správ, která jezdí na našem území. Totéž pak platí i naopak. Naše vozy, jež se dostanou na zahraniční tratě, musí splnit podmínky v dané zemi. Například v Německu toto zajišťuje EBA (obdoba našeho Drážního úřadu). [4]
Technická sekce také zajišťuje přezkoušení odborné způsobilosti osob na dráze, u kterých to zákon vyžaduje (např. strojvedoucí). [1]
2.3. Provozní sekce
Drážní dopravu může provozovat jak právnická, tak i fyzická osoba. Musí ale získat licenci, kterou vydá Drážní správní úřad, potažmo jedna z působností. Tato doprava může být veřejná a neveřejná. [4] [5]
Veřejná doprava je klasické přepravování osob z místa na místo za známých přepravních a cenových podmínek. Vše se musí řídit také platným jízdním řádem. [5]
U neveřejné dopravy je situace jiná. Zde se jedná o uspokojování individuálních potřeb. V drtivé většině to je nákladní doprava. Smluvní podmínky musí být přirozeně předem dány, ale ceny za danou službu už mohou být rozdílné. [5]
K provozování obou těchto druhů jsou potřeba drážní vozidla, což jsou lokomotivy, motorové, nákladní nebo osobní vozy. Dále jsou pak potřeba pracovníci, kteří budou zajišťovat chod dopravy. [4]
2.3.1. Udělení licence
Licenci může získat právnická i fyzická osoba.
Fyzická osoba starší osmnácti let může získat licenci na provozování tohoto druhu dopravy, pakliže má ukončení vysokoškolské vzdělání ekonomického, technického, dopravního, nebo právního směru. Pokud toto nesplní, postačí vzdělání úplné střední odborné. Rozdíl však je v tom, že pokud máte vystudovanou VŠ, postačí praxe v oboru drážní dopravy v délce tří let. V případě „jen“ střední školy je pak potřeba pětiletá praxe. [5]
Další podmínkou je pak bezúhonnost, což znamená mít čistý trestní rejstřík. Nezbytnou věcí je také doložení finanční jistoty.
TOTO ZAHRNUJE ZEJMÉNA:
- obchodní majetek,
- objem všech finančních prostředků (včetně všech typů úvěrů),
- doklad o financování drážních vozidel,
- podnikatelský plán na první rok,
- auditorem ověřenou účetní uzávěrku za minulý rok (pokud daná osoba podnikala). [5]
Udělením licence ale vše nekončí, provozovatel musí po celou dobu splňovat dané podmínky. V opačném případě může obdržet pokutu, jež se může vyšplhat až do výše jednoho miliónu korun. V závažných případech může být licence i odebrána. [5]
ZÁKON O DRAHÁCH UVÁDÍ ZEJMÉNA TYTO PODMÍNKY:
- provozovat drážní dopravu podle podmínek stanovených v licenci a ve smlouvě s provozovatelem dráhy,
- vydat prováděcí předpisy pro údržbu drážních vozidel,
- zajistit odbornou a zdravotní způsobilost osob provozujících drážní dopravu včetně pravidelného školení a přezkušování,
- provozovat určená technická zařízení jen s platnými průkazy způsobilosti,
- zajistit, aby drážní vozidla řídily jen osoby s platným průkazem způsobilosti k řízení a drážní dopravu provozovaly jen osoby zdravotně způsobilé,
- při provozování veřejné drážní dopravy zajistit věci jako: zveřejnění přepravních podmínek, jízdních řádů, označit cíl cesty u souprav pro cestující, vytvářet podmínky pro přepravu rodin s dětmi a osob omezeně se pohybujících, zajistit lékařskou pomoc, zabezpečit náhradní přepravu při poruše, atd. [5]
2.3.2. Dopravci v České republice
Z historických důvodů jsou největším provozovatelem drážní dopravy u nás v oblasti osobní přepravy České dráhy (bývalé Československé státní dráhy), v nákladní dopravě je to pak jejich dceřiná společnost ČD Cargo. [6] [2]
Na železnici však působí i další soukromí dopravci. Jako příklad můžeme uvést společnost RAILTRANSPORT s.r.o., která provozuje dopravu mezi Libercem a Hrádkem nad Nisou. Zde jezdí se svými vozy také České dráhy, a tak je zde konkurenční boj. Railtransport navíc provozuje i nákladní dopravu.
Podobným případem je i například OKD Doprava, a. s., jenž působí na Ostravsku. Dalšími známými společnostmi pak jsou Viamont, a s. (Karlovarsko) a Veolia Transport Morava (mimo jiné i Olomoucko) a. s. Tyto dvě zmíněné společnosti však provozují pouze osobní dopravu. Nutno také poznamenat, že nejatraktivnější tratě mají pod svými křídly České dráhy, ostatní pak mají ty „méně důležité“. [6]
2.3.3. Kdo platí za osobní přepravu?
Dopravu si u dopravců objednává stát, kraje a v samostatné působnosti působící obce.
Stát si prostřednictvím Ministerstva dopravy objednává některé dálkové vlaky, mezi které patří především spoje vyšší kvality, jakou jsou například expresy či vlaky typu Intercity.
Kraje pak musí u přepravců zajistit základní dopravní obslužnost. Obecně lze říci, že se musí lidé dostat do práce, z práce k lékaři atd… Obce pak mají na starosti především městskou hromadnou dopravu, u níž si spoje objednávají. Dopravní podniky jsou totiž stejně jako České dráhy akciovými společnostmi. [6] [5]
Přepravu si pak mohou objednat i další subjekty, ale ty pak musí všechny náklady uhradit ze svých prostředků. Stát i kraje dávají většinou přednost Českým drahám, které tak ovládají dopravu na železnici. V poslední době se však konají výběrová řízení na vybrané tratě. [6]
Mnozí ale tento postup kritizují. Na české koleje by chtěla vyjet například společnost Student Agency, jejíž šéf Roman Jančura už mnohokrát kritizoval samotné dráhy a i ministerstvo. V květnu 2009 byla sice udělena od Drážního úřadu licence, ale vlaky na železnici nevyjely. Tedy prozatím. Na konci března totiž do médií prosákly zprávy, že soupravy pod hlavičkou této společnosti mohly jezdit na trasách Děčín - Krupka a Litvínov - Chomutov. [6]
Na železniční dráze speciální (metro), tramvajové dráze, trolejbusové dráze a lanové dráze působí obvykle jediný dopravce, který je zároveň provozovatelem dráhy. Většinou jsou to podniky vlastněné zcela nebo převážně městem, několik lanových drah včetně dopravy na nich provozují i České dráhy, zářným případ je lanovka na Ještěd. [6] [1]
3. Další funkce Drážního úřadu
Jak už zde bylo řečeno, v případě, že provozovatel nesplní dané podmínky, Drážní úřad mu může udělit pokutu do výše jednoho miliónu korun, v krajních případech pak i odebrat licenci.
Další nezbytnou funkcí pro státní subjekt je i informovat veřejnost. Žádosti byly podávány především prostřednictvím elektronické podatelny a pošty. Telefonických žádostí o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. bylo zaznamenáno cca 200. [1]
Nejčastější dotazy byly orientovány zejména:
- na druh dokladů, nutných pro zahájení správních řízení (stavby drah),
- na rušení a odstraňování vleček,
- na informace o ochranném pásmu dráhy,
- na informace o závazcích na katastru nemovitostí,
- na informace o železničních dráhách - vlečkách a to z hlediska jejich vlastnictví a provozování a to v rozdělení na celou ČR a dále na regionální oblasti,
- na informace o dopravcích na dráze celostátní a dráhách regionálních,
- na informace o dopravcích na železničních dráhách - informace o vlastnictví železničních drah v České republice a tratí pronajatých k provozování,
- na dotazy na podklady k žádosti o osvědčení dopravce,
- na dotazy na omezení provozování dráhy a omezení drážní dopravy,
- na přehledy dopravců, jejichž licence platí ve státech Evropského společenství,
- na informace o podkladech pro schválení způsobilosti určených technických zařízení,
- na informace o rozsahu zkoušek osob odborně způsobilých k provádění revizí
- na informace o podkladech pro schválení typu drážních vozidel,
- na informace o podkladech pro schválení změny typu drážních vozidel,
- na informace k oprávněním osob k řízení drážních vozidel a o technických kontrolách drážních vozidel. [1]
4. Druhy drah
Rozhodnutí Drážního úřadu a nejen jeho jsou přímo odvislá od jednotlivých druhý jednotlivých drah. Zákon o drahách je dělí na:
- celostátní,
- regionální,
- speciální,
- a vlečky. [5]
O zařazení jednotlivých drah do těchto kategorií rozhoduje právě Drážní úřad. Jednotlivé druhy pak mají rozdílné specifikace a požadavky. [5]
4.1. Celostátní dráha
Dle zákona je to taková dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě. Vlastní je stát, ale spravuje je státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Všichni dopravci, kteří mají licenci k provozování drážní dopravy na celostátní nebo regionální dráze, mají mít podle zákona rovný přístup na tyto dráhy na základě kapacity, kterou jednotlivým dopravcům přidělí právě Správa železniční dopravní cesty. [3]
4.2. Regionální dráha
Jsou to dráhy nižší kategorie, tedy ty méně významné. Legislativně je sem možné zahrnout i tramvajové dráhy, pozemní lanové dráhy, ozubnicové dráhy, důlní dráhy, průmyslové dráhy a metro. [3]
Ale pozor! Lanové, tramvajové, trolejbusové a důlní a podobné dráhy nejsou železničními drahami, a to i v tom případě, že je provozuje železniční společnost.
Tato kategorie nepodléhá tak přísným požadavkům, mezi které patří například sklon trati, minimální poloměr oblouků, kvalita kolejového lože, rozchod a tvar kolejí. Bývá také zvykem, že je zde dost soukromých dopravců, které podléhají místním správním orgánům. [3]
4.3. Speciální dráha
Nejčastějším případem speciální dráhy je metro. Je to druh kolejové dopravy a přitom městská hromadná doprava. Jeho vozy jsou poháněny elektřinou. V počátcích byly prováděny pokusy i s pneumatickým, parním či animálním pohonem. Na rozdíl od tramvají se však u metra obvykle nepoužívá k odběru elektrické energie pantograf (trolej nahoře), ale elektrický proud na boku napájecí kolejnice. [5]
Povrchové, nadzemní a příměstské dráhy se zpravidla za metro nepovažují a označují se jinak. V Německu je typickým příkladem S-Bahn. [3]
4.4. Vlečka
Vlečka je dalším typem železniční dráhy. Od předchozích je rozdílná tím, že slouží pro především pro podnikatele. Nejčastějším příkladem je spojení nádraží s průmyslovým objektem. Takto to má řešené například mladoboleslavská Škoda Auto, a. s. [3]
Délka vlečky může být několik desítek metrů, ale v případě velkých průmyslových podniků to může být i několik set kilometrů. [3]
Mezi nejrozsáhlejší vlečky v Česku patří vlečky železáren Vítkovice, Nová huť a Třinecké železárny. Hustá síť je pak také na Ostravsku, zde se spojují především uhelné doly, provozovatelem je zde OKD, Doprava. Také hnědouhelné doly v severozápadních Čechách v okolí Mostu jsou velmi rozsáhlé. V obou těchto případech se ale nejedná o vlečku, ale důlní dráhy. [3] [6]
Jak už jsme si dříve osvětlili, každá dráha musí mít svého provozovatele a vlečka není výjimkou.
5. Zdroje literatury
[1] Drážní úřad [online]. [cit.2009-04-20]. Dostupné z URL:< http://du-praha.cz/view.php?cisloclanku=2009030803>
[2] SKÁLA, B. Pod značkou ČKD. 1 vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1999. 304s. ISBN 80-7030-058-2
[3] KREJČIŔÍK, M. Po stopách našich železnic. 2. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 2002. 284s. ISBN 80-7030-061-2
[4] ANTONICKÝ, S. Provoz železničních hnacích vozidel. 1 vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 2000. 256s. ISBN 80-7030-045-2
[5] SOUŠEK, J., STEHLÍK, M. Zákon o drahách a železniční legislativa. 3. vyd Praha: Anag, 2007. 2007. 216s. ISBN 80-7263-293-0
[6] Ekonomika - idnes [online]. [cit.2009-04-21]. Dostupné z URL:<http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-budou-mit-konkurenci-licenci-dostala-student-agency-pw8-/eko-doprava.asp?c=A045510_200842_eko-doprava_bar>.
Última modificación: lunes, 27 de enero de 2014, 11:57