BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ PROSTŘEDKY V OBCHODĚ

Bezhotovostní platební styk jsou platební operace realizované bez přítomnosti hotových peněz, převodem peněžních prostředků mezi bankovními účty zúčastněných subjektů. Mezi prostředky tohoto platebního styku patří:
Bankovní převody
Směnky
Šeky
Dokumentární akreditivy
Dokumentární inkasa


Bankovní převody

Při bankovních převodech banka provádí transfer prostředků pouze na základě pokynu příkazce (bez dalších průvodních dokumentů). Bankovní transfery se používají pro platy obchodní (platy za zboží, služby, dopravu) i neobchodní (dary, penze, honoráře, soudní výlohy apod.).

Při placení bankovním převodem požádá klient svou banku, aby z jeho účtu uhradila určitou částku příjemci. Úhrady se mohou provádět písemně, telegraficky, dálnopisně, v posledních letech převládá mezibankovní komunikace systémem SWIFT. Výhodou hladkých platů jsou poměrně nízké náklady v porovnání s jinými formami placení, v mezinárodním styku však bývají vždy výrazně vyšší než náklady hladkých platů vnitrostátních. Je proto účelné v kontraktu sjednat, která strana kupní smlouvy bude tyto poplatky hradit.
Směnky

Směnka je cenný papír, který má zákonem předepsanou formu. V ČR platí zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., který vychází z tzv. Ženevských konvencí o směnce a šeku z r. 1930 a 1931.

Existují dva druhy směnek: směnka cizí a směnka vlastní. Směnku cizí (tzv. tratu) lze charakterizovat jako bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnky adresovaný jiné osobě, aby uhradila směnečnému věřiteli (remitentovi) určitou peněžitou částku. Směnka vlastní představuje bezpodmínečný písemný příslib výstavce zaplatit směnečnému věřiteli (remitentovi) určitou peněžitou částku.

K obsahovým náležitostem směnky cizí patří:
1. Označení, že jde o směnku
2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu
3. Jméno toho, kdo má platit (směnečníka). Při použití směnky v obchodních vztazích bývá směnečníkem nejčastěji osoba, která je odběratelem zboží nebo služeb.
4. Údaj splatnosti.
o Na viděnou - tyto směnky jsou splatné v okamžiku předložení směnečníkovi k proplacení.
o Na určitý čas po viděné - viděná u těchto směnek znamená předložení směnky směnečníkovi k přijetí/akceptu.
o Na určitý čas po datu vystavení -lhůty při této splatnosti začínají běžet již ode dne vystavení..
o Na určitý den - označovány jako fixní nebo denní směnky.
5. Údaj místa, kde má být placeno.
6. Jméno toho (remitenta), komu nebo na jehož řad má být placeno.
7. Datum a místo vystavení směnky.
8. Podpis výstavce. Výstavcem směnky cizí bývá dodavatel zboží či služeb.
Výhodou směnky pro financování mezinárodního obchodu je její snadná obchodovatelnost. Majitel směnky tak může poměrně snadno získat finanční prostředky jejím prodejem ještě před splatností. Tuto službu – tzv. eskontování směnek – často poskytují banky. Při eskontu si srážejí diskont, který je úměrný době splatnosti směnky a aktuální úrokové sazbě. Při eskontu směnek si však banka zachovává právo postihu vůči původnímu majiteli směnky pro případ neplacení směnečným dlužníkem.

Neplnění směnečných závazků má však v řadě zemí velmi negativní dopad na obchodní pověst firmy, a proto se dlužníci snaží své směnečné závazky dodržovat. Směnka tak zajišťuje pohledávku proti dlužníkově nevůli platit.
Šeky

Šek je cenný papír, který plní funkci platebního nástroje. Lze jej charakterizovat jako bezpodmínečný platební příkaz, který výstavce dává svojí bance (šekovníkovi), aby z jeho účtu uhradila majiteli šeku určitou peněžitou částku. Význam šeku jako platebního instrumentu sice s rozvojem elektronických forem placení klesá, v některých zemích má však stále široké využití.

Šek musí být sepsán písemně a obsahovat všechny zákonem předepsané náležitosti:
1. označení, že jde o šek, v textu listiny a v jazyce, v němž je listina sepsána;
2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. jméno toho, kdo má platit (šekovníka)
4. údaj o místě, kde má být placeno
5. datum a místo vystavení šeku
6. podpis výstavce.
Zákon vymezuje lhůty, ve kterých má být šek předložen k proplacení. Jejich délka je odvozena od místa vystavení a místa splatnosti. Ve vnitrostátním styku je lhůta pro předložení šeku do osmi dnů, v rámci kontinentu do dvaceti dnů, u mezikontinentálních šeků do sedmdesáti dnů od data vystavení. Po uplynutí těchto lhůt může nabýt účinnosti odvolání šeku.

Podle výstavce šeku lze šeky dělit na soukromé a bankovní. Jako soukromé šeky bývají označovány šeky vystavované nebankovními subjekty (osobami fyzickými či nebankovními právnickými osobami). U bankovních šeků je výstavcem banka, která přikazuje šekovníkovi (jiné bance), aby na její vrub vyplatila majiteli určitou sumu peněz. Proplacení takového šeku lze získat většinou od kterékoli banky. Při použití šeku v mezinárodním styku bývá šekovníkem zahraniční korespondenční banka banky vystavující.
Dokumentární akreditiv

Dokumentární akreditiv (documentary credit, letter of credit – L/C) lze charakterizovat jako závazek banky poskytnout pověřenému (beneficientovi, zpravidla prodávajícímu) plnění stanovené v akreditivu, pokud beneficient předloží včas požadované dokumenty a splní veškeré akreditivní podmínky. Banka vystavuje akreditiv na pokyn příkazce, resp. žadatele o akreditiv (zpravidla kupujícího), a podle jeho instrukcí. Avšak neodpovídá za formu, přesnost, pravost či právní účinnost dokumentů. Není odpovědná za ztrátu zpráv nebo dokumentů, ani za zboží, které je těmito dokumenty představováno.

Akreditiv by měl vždy odpovídat konkrétním potřebám dané obchodní transakce a zájmům smluvních stran. Toho mohou prodávající a kupující dosáhnout pouze vhodným výběrem druhu akreditivu a volbou jeho podmínek. Jednotlivé druhy akreditivu se z tohoto hlediska značně liší; v praxi se lze setkat především s následujícími druhy:
• Akreditiv odvolatelný - lze změnit nebo zrušit v době platnosti bez vědomí pověřeného, a proto neposkytuje beneficientovi dostatečnou jistotu.
• Akreditiv neodvolatelný - představuje pevný závazek vystavující banky. Neodvolatelný akreditiv může být měněn jen se souhlasem všech zúčastněných stran.
• Akreditiv avizovaný (nepotvrzený) - je oznamován beneficientovi prostřednictvím jiné (avizující) banky, většinou v zemi pověřeného (vývozce).
• Akreditiv potvrzený - je neodvolatelný akreditiv, který je na základě žádosti vystavující banky potvrzen další bankou.
Při obchodování se zahraničím je možné využít i některých zvláštních druhů akreditivů, které mají specifické použití. Mezi ně patří např.:
• Revolvingový akreditiv - je vhodný pro obchodní vztahy, které se uskutečňují pravidelně v průběhu delšího časového období. Podle sjednaných kritérií (uplynutí doby, vyčerpání částky apod.) se akreditivní částka obnovuje na původní výši.
• Převoditelný akreditiv (transferable L/C) - umožňuje vývozci, v jehož prospěch je akreditiv vystaven, aby požádal banku o převedení akreditivu na jiného beneficienta (svého dodavatele). Akreditiv lze převést pouze jednou, ale nejsou-li zakázány dílčí dodávky, mohou být části akreditivu převedeny samostatně několika dodavatelům.
• Back-to-back akreditiv - se rovněž používá u nepřímých obchodů (reexportů, switchů apod. Přináší určitou výhodu prostředníkovi, protože neváže jeho vlastní prostředky při žádosti o otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele.
• Remboursní akreditiv - může být použit ve vztahu k zahraničním obchodním partnerům pouze tehdy, jestliže mezi bankami země vývozce a země dovozce byla uzavřena úvěrová dohoda.
• Stand-by akreditiv (stand-by-credit) - není instrumentem platebním, ale slouží jako zajišťovací nástroj především v zemích, kde se nepoužívají bankovní záruky.
Ačkoliv akreditiv zůstává v mezinárodním obchodě nadále významným platebním a zajišťovacím instrumentem, je patrná tendence spíše k jeho omezování. Tento trend je výsledkem konkurence některých nových metod placení a financování mezinárodního obchodu i širších možností při výběru pojistných produktů. Nevýhodou dokumentárního akreditivu je především nejistota beneficienta, jak bude banka posuzovat předložené dokumenty, dále poměrná pracnost tohoto instrumentu ze strany všech zúčastněných osob a  i náklady, se kterými jsou akreditivy spojeny.

Dokumentární inkaso

Dokumentární inkaso (documentary collection) je v mezinárodním obchodě velmi častá platební podmínka. V porovnání s akreditivem jde o podmínku výhodnější pro kupujícího (dovozce). Prodávající při ní předkládá bance dokumenty a pověřuje ji, aby obstarala jejich předání kupujícímu proti zaplacení kupní ceny nebo akceptaci směnky. Kupující nezíská možnost disponovat se zbožím dříve, než provede příslušný inkasní úkon (nezaplatí nebo neakceptuje směnku). Při nepřevzetí dokumentů zůstává prodávajícímu uchována hodnota ve zboží a je na něm, jak se zbožím naloží: zda se rozhodne pro zpětnou dopravu, uskladnění na účet kupujícího, prodej třetí osobě na daném trhu, reexport na jiný trh apod. Vývozce chrání své zájmy především tím, že dává bance přesné instrukce, a dále tím, že předává dokumenty, bez kterých kupující nemůže disponovat se zbožím.

Pokud je součástí dokumentů konosament, náložný list nebo jiný doklad představující dispoziční právo ke zboží, dopravce zásilku příjemci bez předložení přepravního dokumentu nevydá.

Dokumentární inkaso lze použít v několika variantách, z nichž nejčastější jsou dvě:
• Dokumenty proti placení (documents against payment – D/P); kupující platí většinou v době převzetí dokumentů. Pro kupujícího je výhodou, že jeho prostředky nejsou vázány předem.
• Dokumenty proti akceptaci směnky (documents against acceptance – D/A); prodávající předává bance spolu s dokumenty směnku vystavenou na kupujícího, jejíž splatnost je stanovena k pozdějšímu datu. Vývozce při ní nese nejen riziko nepřevzetí zboží, ale následně i riziko neplacení.  Výhodou pro exportéra je eventuální možnost eskontu akceptované směnky.
Last modified: Monday, January 27, 2014, 11:57 AM