EDUPROB veřejnost

psychologie nemocných. Zabývá se duševním životem tělesně nemocného člověka a psychologickými činiteli, které ovlivňují průběh a léčbu choroby. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

lékařský obor zabývající se prevencí a léčbou chorob dětského věku. (Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993)

viz. vnímání

Skládá se z nervových spojů, které spojují mozek a hřbetní míchu s ostatními částmi těla. Dělí se dále na část somatickou a autonomní.

vztahující se k období těsně před, během a těsně po porodu. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

setrvačnost, ulpívání na určitém slově, větě, myšlence, tématu nebo představě a jejich vrácení se do vědomí bez jakékoli souvislosti, např, stále se vracející melodie. U dementních pacientů se vyskytuje nepřiměřené a bezprostřední opakování dříve řečených vět. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

pohled na aktuální skutečnost z hlediska budoucnosti, např. z hlediska dlouhodobějších cílů, které si jedinec zvolil. Schopnost odpoutat se od současnosti. (srov. Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

úplná ztráta hybnosti, úplná obrna, ochrnutí způsobené poruchou centrálního nervového systému. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

původně termín C.G. Junga. Tento pocit vychází ze skutečnosti, že žádný člověk v současné civilizaci nemůže žít sám, ale je závislý na druhých lidech, na společnosti. Obecně můžeme říci, že se jedná o trvalý zneklidňující pocit jedince, že v něčem, v některých svých vlastnostech zaostává za jinými lidmi. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Nejjednodušší, elementární vjem. Počitek přináší první, elementární informace o jednotlivých, izolovaných vlastnostech předmětů a jevů, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. vůně, velikost, barva, tvar apod.) Vzniká korovou analýzou vzruchů, jež byly dostředivými nervy a dráhami přeneseny do jednotlivých mozkových ústředí analyzátorů.

Smyslové podněty mají určité rozmezí, v němž při vnímání vedou ke vzniku počitku. Toto rozmezí ohraničuje dolní a horní počitkový práh, nad nimiž již počitky nevznikají nebo mění svůj charakter. Jde o podněty podprahové a nadprahové (viz slovník).

Jedná se o podnět, který má nižší intenzitu, než jakou je jedinec schopen si uvědomovat. Takový podnět nevyvolá počitek. Minimální intenzita podnětu, která je ještě schopna vyvolat počitek, se nazývá dolní počitkový práh. Podněty pod touto hranicí jsou tzv. podněty podprahové, které si jedinec neuvědomuje, ačkoli na psychiku a organismus působí.

slovo, symbol odrážející podstatné vlastnosti předmětů a jevů. Je výsledek logických myšlenkových operací. Na rozdíl od představy pojem vyjadřuje obecné vlastnosti. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

útočně zahrocený názorový spor vedený ústně nebo tiskem; prudká výměna názorů. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

vést polemiku (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

jsoucí různého původu, určovaný více než jedním genovým párem. Týká se většiny vlastností nebo znaků. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

po narození

následující, vyskytující se po úrazu, poúrazový. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

pozornost a paměť jsou podmínkou efektivního rozvoje všech poznávacích procesů. Poznávací procesy tvoří jednotu a vzájemně se ovlivňují. Základní poznávací procesy (vnímání, představivost, myšlení) pracují nejefektivněji jen za účasti pozornosti a paměti. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)