Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  ...  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  ...  27  (Další)
  VŠE

I

Interpersonální

mezilidský

Interpretace

Vyhodnocování údajů získaných ve výzkumu a hledání vzájemných jejich vztahů a příčin. V psychoanalýze jde o výklad snů a volných asociací, analytik pomáhá pacientovi získat vhled do podstaty nevědomých konfliktů, vysvětluje jeho chování i motivace

Intervenující (vmezeřená) proměnná

Pojem (zavedený E.CH. Tolmanem) používaný v neobehaviorismu. Jedná se o faktory, které se nacházejí mezi podnětem a reakcí a které tuto výslednou reakci ovlivňují. Jde o aspekty organismu a osobnosti (např. pudy). Reakce (chování) je tedy v neobehaviorismu funkcí podnětu a organismu (osobnosti).

Intrafamiliární

uvnitř rodiny

Intraindividuální

Rozdíly ve sledovaném znaku (např. ve výkonu) u jednoho jedince v průběhu času či za změněných podmínek.

Intrapersonální

vnitřní, zaměřený na sebe sama

Introspekce

(lat. „hledění dovnitř“) sebepozorování. Pozorování vlastní psychiky, vnitřních prožitků a procesů probíhajících ve vědomí, které si jedinec je schopen uvědomovat. Proti introspekci vystupovali především behavioristé, kteří odmítali subjektivní pojmy a metody. Pro zvědečtění psychologie jakožto vědy prosazovali požadavek objektivního pozorování chování. Jiní autoři naopak považují introspekci za základní metodu psychologie, protože mnohé psychické jevy nelze pozorovat žádným jiným způsobem.

Introverze

Pojem užívaný původně v typologii C.G. Junga, jedna část ektopsýché (= vnější části osobnosti), opakem je extroverze. Polarita introverze - extroverze je také jednou z dimenzí temperamentu podle Eysencka (druhou je stabilita - labilita či neuroticismus)

Inventář

jedna z možných metod záznamu psychologického zkoumání (další např. dotazník, rozhovor, atd.), jedná se většinou o oznamovací věty, výpovědi, tvrzení. Respondent zaškrtává nejčastěji míru souhlasu či nesouhlasu s nimi např. na pětibodové číselné stupnici. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Irelevantní

nemající rozhodující význam, bezvýznamný, nezávažný, vedlejší, bezpodstatný. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

J

Já (Ego)

integrující složka lidské osobnosti, je jejím subjektem i objektem, zprostředkovává identitu a kontinuitu. V různých psychologických směrech je chápáno různě. V psychoanalytické teorii je jednou ze tří instancí osobnosti (viz též Id, Superego), řídí se principem reality, zajišťuje především procesy myšlení, vnímání, rozhodování a řeší též rozporné požadavky Id a Superega. V analytické teorii je „já“ (ego) vědomou, konativní částí osobnosti, integrující funkci však zde má bytostné Já (das Selbst). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2002; Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993; Říčan, P.: Psychologie náboženství, Portál, Praha 2002 )

Jazyk

  1. systém vyjadřovacích a dorozumívacích prostředků znakové povahy, užíván k ústnímu a písemnému sdělování
  2. sociálně strukturovaný systém zvukových vzorců se standardizovaným významem.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

K

Kapacita

viz rozsah

Kastrační úzkost

Je průvodním jevem Oidipovského a Elektřina komplexu, které jsou ústředním bodem psychoanalytické teorie. V předškolním věku se u dětí objevuje nevědomé přání získat rodiče opačného pohlaví a nahradit rodiče stejnopohlavního, které je spojeno se strachem z potrestání. Chlapci se nevědomě obávají kastrace otcem, dívky v nevědomí prožívají pocit, že jim byl penis odňat v minulosti.

Katabolismus

odbourávání struktur a uvolňování energie

Katecholaminy

nervové přenašeče, které slouží k aktivaci určitých funkcí

Kategorizace

zařazování objektů do určité skupiny

Kazuistika

případová studie.

  1. popis jednotlivých případů, např. vznik, průběh a vyléčení duševní choroby či odstranění povahové vlastnosti apod. Stejně jako jedince se může týkat i skupiny lidí či instituce. Kazuistika slouží jako pomoc a srovnání pro podobné případy. Často se sestavuje prostřednictvím rekonstrukce životopisu sledované osoby.
  2. didaktický postup užívaný zejména při profesní přípravě dospělých, kteří se raději učí rozborem případů než systematickým studiem teorie.
    (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Jak psát kazuistiku


Kinestetický

pohybový, týkající se pohybu

Kognitivní

poznávací


Stránka: (Předchozí)   1  ...  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  ...  27  (Další)
  VŠE