integrující složka lidské osobnosti, je jejím subjektem i objektem, zprostředkovává identitu a kontinuitu. V různých psychologických směrech je chápáno různě. V psychoanalytické teorii je jednou ze tří instancí osobnosti (viz též Id, Superego), řídí se principem reality, zajišťuje především procesy myšlení, vnímání, rozhodování a řeší též rozporné požadavky Id a Superega. V analytické teorii je „já“ (ego) vědomou, konativní částí osobnosti, integrující funkci však zde má bytostné Já (das Selbst). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2002; Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993; Říčan, P.: Psychologie náboženství, Portál, Praha 2002 )