EDUPROB veřejnost

určení, ztotožnění. Nevědomý pochod, při němž se člověk ztotožňuje s jedincem, skupinou nebo organizací, které mu imponují. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

totožnost; vztah mezi dvěma nebo více předměty, jevy, které se shodují ve všech vlastnostech. Prožívání a uvědomování si sebe sama, své jedinečnosti i odlišnosti od ostatních. Identita je soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v určité specifické skupině. Identita aktuální představuje, co jedinec skutečně je, na rozdíl od identity potenciální, která spočívá v nerealizovaných vlastnostech. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

mylné vnímání. Vjem neodpovídá skutečnosti, kterou lze určit fyzikálním měřením. Iluze je často výsledek subjektivních činitelů, především afektů strachu, úzkosti, vzteku aj. Pravá iluze se u nemocného nedá korigovat výkladem. Od halucinace se liší tím, že je vyvolána skučným podnětem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

kopírování agrese viděné u druhých. Sledování agresivního chování dětmi zvyšuje pravděpodobnost jeho výskytu, zvláště jde-li o posilování nahodilými událostmi a imitování živého modelu. Ke zvláště silné imitaci agresivní dochází u dětí, které jejich rodiče krutě trestají. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

jednorázový kratičký elektrický výboj, který vzniká v neuronu po prahové stimulaci synapsemi. Má konstantní hodnotu a šíří se aksonem do synaptických zakončení, kde stimuluje synaptické vezikuly. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

jednání impulzivní, uskutečnění okamžitého nápadu, bez zábran, provedené se značnou energií, při vědomí. Jednání nutkavé, zdánlivě nemotivované, někdy s minimálním efektem. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

nepřiměřený, nevyhovující, nevhodný. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

nevyspělý, dětinský, dětský. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

tvořící jeden funkční celek, koordinovaný. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

schopnost myšlení, racionálního poznání, rozum. Někdy synonymum pro inteligenci, příp. schopnost chápat a užívat informace v souvislostech. Intelektuální dovednosti: umožňují řešit např. matematické úlohy, pomáhají osvojit si cizí jazyk a vůbec řešit složité problémy. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004; Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

termín R. B. Catella (1950). Je to inteligence biologická, abstraktní, nativní, která je založena na schopnosti řešit tvořivě nové problémy. Je považována za vrozenou, nezávislou na dřívějším učení, což znamená, že během lidského života se nevyvíjí, narozdíl od inteligence krystalické. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

termín R. B. Catella (1950). Je to inteligence kulturní, konkrétní a je založena na kognitivních procesech získaných učením, na vědomostech a na schopnosti je využívat. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vzájemné aktivní působení

psychologická příčina zapomínání, tj. především vzájemné ovlivňování zapamatovaných obsahů, ovlivňování jedné činnosti druhou. Často zejm. rušení. Platí též pro představy, paměťové obsahy, dovednosti aj. Podstatou interference je negativní vliv jednoho učení na učení další. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001, Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Rozdíly mezi jedinci ve sledovaném znaku, např. ve vlastnosti, výkonu, apod.

receptory informující jedince o vnitřním stavu organismu. Dále se dělí na proprioreceptory a visceroreceptory (viz slovník).