Indukce

navození, vyvolání; vyvozování obecného závěru na základě znalostí jednotlivých faktů; opak dedukce.
ve fyziol. zákonité vztahy mezi dvěma zákl. nervovými procesy, vzruchem a útlumem, kt. spočívají v zesilování vzruchu po předchozím útlumu a zesilování útlumu po předchozím vzruchu; zde dělena na:
1. časovou, následnou – je totéž místo v následném okamžiku v útlumu, a naopak,
2. prostorovou – je-li určité místo v kůře mozkové ve vzruchu, je jeho nejbližší okolí v útlumu, a naopak,
3. kladnou – jejím výsledkem je vzruch,
4. zápornou – jejím výsledkem je útlum.
  (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)