EDUPROB veřejnost

(kapacita) je dán množstvím prvků, které můžeme při jejich současném výskytu postihnout. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

Pojem, jemuž věnovala pozornost transpersonální psychologie (viz slovník). Podle St. Grofa jde o rozšířené vědomí „za navyklé hranice já a za prostor a čas“. Jevy rozšířeného vědomí provázejí různé mystické zážitky a transpersonální zkušenosti navozené metodami např. z jógy, buddhismu, taoismu, popř. kombinací různých prostředků. Pojetí rozšířeného vědomí je v podstatě založeno na propojení vědy a mystiky.

nesoustředěnost, nepřítomnost duchem, zapomnětlivost vyvolaná příslušným soustředěním na určitý problém, konfliktem myšlenek či motivů, při nadměrné zátěži, vyčerpání nebo neurotickém onemocnění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Pojem užívá ve své teorii osobnosti A. Maslow, představitel humanistického směru (viz slovník). Jde o tendenci člověka rozvíjet a uplatnit všechny své schopnosti a potencionality, nejprve prostřednictvím uspokojování tělesných, posléze psychických potřeb. Sebeaktualizace je proces, který není nikdy zcela dovršen.

naplnění, rozvoj, plné využívání schopností a vloh člověka. Patří mezi jednu z vyšších soc. potřeb v hierarchii. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

dochází k němu kolem 2. - 3. roku života. Souvisí s rozvojem řeči (ve výpovědích dítěte o sobě dochází k nahrazování 3. os. č. j. zájmenem „já“) a promítá se též v chování (tzv. období vzdoru a negativismu – viz slovník). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

pojem není právně vymezen

1. původně název pro každé nové náboženství.
2. později byl termín používán u náboženské skupiny, která se vydělila z hlavního církevního proudu, přičemž hlavní nástroje boje proti sektám byly exkomunikace a inkvizice (v křesťanství).
3. od poloviny 20. stol. je pod tímto termínem chápána skupina vydělená z určitého celku, často ztotožňována s kultem. K hlavním znakům sekty patří: přísná pravidla vynucovaná sankcemi, absolutní autorita vůdce, mocenská struktura, podřízenost učení sekty, uzavřenost vůči nezasvěceným, omezená komunikace se světem mimo sektu, absence humoru, poslušnost až fanatizmus členů, výlučnost a určité učení ideologické, politické nebo náboženské.
   (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

výběr

výběrovost

týkající se významu slov a řeči

týkající se významu slov a řeči. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál; 2004)

představivost vyskytující se během spánku, sny obsahují útržky zážitků z bdění. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

zvýšení citlivosti vůči určitým podnětům. Vzniká při současném působení podnětů; např. zrakovou čivost mohou zvýšit slabé zvukové podněty. Jindy může odrážet potřebu organizmu, např. zvýšená čivost chuťová při potřebě určité látky. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004)

aktivity či dovednosti, ve kterých dochází ke spojení vnímání (či představ) s pohyby - např. hra na hudební nástroj, psaní na stroji, řízení motorových vozidel, chůze apod.

podobnost

účelová tendence v chování jedince, který své prožitky úmyslně předstírá. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

inadekvátnost je podmíněna převážně objektivními činiteli. Vysvětlují se hlavně fyzikálně a dochází k nim na základě nedokonalosti, ohraničených možností smyslových orgánů, (např. ruka nebo hůl ponořená do vody se nám jeví vlivem lomeného odrazu na její hladině jako částečně zlomená). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

proces, v němž si člověk osvojuje určitý systém poznatků, norem a hodnot, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a účastnit se jejího života. Dle S. Freuda se socializace odehrává ve stádiích:

1. orální – v popředí je sání, dumlání a jiné orální aktivity,
2. anální – v popředí je vyměšování,
3. oidipovské – konflikt s otcem, matkou.
   (kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2004) 

společenský