EDUPROB veřejnost

psychicky navozené tělesné projevy

léčení duševních chorob a hraničních stavů psychologickými prostředky, tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením, příp. úpravou prostředí. Je jedním z účinných způsobů psychické pomoci plánované, promyšlené a prováděné odborníky. Vyžaduje talent, schopnost improvizace a intuici, je vždy úsilím k odpovědnosti, snahou rozšířit subjektivní svět pacientových hodnot. Ve světě existují různé psychoterapeutické směry. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

neopsychoanalyticky orientovaná, neurotické chování pramení z poruch mezilidských vztahů (K. Horneyová) a je potřeba vyhýbat se úzkosti a nejistotě (H.S.Sullivan). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

zaměřená na pochopení lidské existence, člověk je schopen dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost, je však třeba mu pomoci rozeznat vlastní schopnosti, vědět, čím je teď a čím by mohl být. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

pychoterapie zahrnující klasickou psychoanalýzu S. Freuda a analytickou psychologii C. G. Junga. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I. díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2002)

vychází z myšlenek humanistické psychologie (viz slovník). Na rozdíl od psychoanalýzy, která pracuje v psychoterapii především individuálně, kladou humanističtí terapeutové důraz na skupinová setkání, která mají spíše charakter tréninku než terapie

interakce mezi psychoterapeutem a jedním klientem. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vycházející z teorie učení, poznávacích a hodnotících procesů, především myšlení. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

do péče se přijímá celá rodina, nikoli jen „předkládaný nemocný člen“. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

interakce jednoho či dvou terapeutů, nejčastěji muže a ženy, se skupinou pacientů či klientů a mezi členy skupiny navzájem – využívá se zde skupinové dynamiky. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

označení těžkých duševních chorob, při nichž zpravidla a) je ztracen kontakt jedince s realitou, b) vnímání, prožívání, cítění i vůle jsou těžce deformovány, c) chybí vědomí nemoci. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

energie nebo nutkání vycházející ze základních životních potřeb

zásadní, rázný, nekompromisní

uskutečňování

Specializované nervové buňky ve smyslových orgánech, svalech, kůži a kloubech, které vnímají fyzikální nebo chemické změny a transformují tyto údaje do nervových vzruchů. Tyto vzruchy jsou následně přenášeny senzitivními neurony do centrálního nervového systému. Receptory jsou specializovány pro příjem jen určitého druhu energie a skládají se ze smyslové buňky a z nervových vláken.

o zavedení tohoto pojmu z r. 1508 se zasloužil R. Descartes. Reflex je automatická a často vrozená reakce na podnět, kterým je nervový impuls přicházející z receptoru do nervového centra a odtud do výkonného orgánu, jako je sval nebo žláza, aniž tento proces dosahuje úrovně vědomí. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

vztahující se k reflexu, bezděčný, neuvědomělý, mimovolní. (kol.: Akademický slovník cizích slov; Academia; Praha 2001)

bezděčný, neuvědomělý, mimovolní