EDUPROB veřejnost

aplikovaný psychologický obor, uplatňuje se v soudní praxi. Zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

viz Analytická psychologie

psychologický směr, který vznikl v 50. letech 20. stol. jako reakce na klasický behaviorismus a psychoanalýzu. Odmítá představu, že lidské chování je determinováno prostředím či podvědomím. Zdůrazňuje schopnost lidí svobodně se rozhodovat a jednat v souladu s tím, co je z hlediska jeho vývoje optimální. Duševní život je vnímán jako jedinečná síla směřující k sebeuskutečnění a uplatnění životních možností člověka (viz Sebeaktualizace). Hlavními představiteli jsou G. Allport, C. Rogers a A. Maslow

Autorem je A. Adler. Teorie řeší zejména vztah jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním. Zabývá se otázkou podřízenosti, s níž učiní v raném dětství zkušenost každý jedinec. Pocit méněcennosti, který následně vzniká, se jedinec snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci (touhou po sebeuplatnění). Nedojde-li ke kompenzaci, vzniká často neuróza, která má chránit individuum před prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci. Individuální psychologie se zaměřovala především na psychologii dítěte a podnítila zakládání poraden pro děti a mládež

aplikovaný psychologický obor nacházející uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. Rozvinula se ve 20. stol., vychází z psychologických výzkumů zkoumajících vztah člověk – stroj. Zabývá se též standardizací pracovních činností, metod a prostředků, dále hodnocením a výběrem pracovníků, aj. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004.)

zabývá se diagnostikou, prevencí a terapií duševních chorob a poruch, dále vztahy lékaře k pacientovi, a pacienta k lékaři i postojem pacienta k nemoci. Je aplikací psychologických poznatků v diagnostice a léčbě, využívá se ve zdravotnictví. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

Též poznávací psychologie. Vznikla v USA v pol. 60. let. Ovlivnila ji teorie verbálního učení, inženýrská psychologie, dále teorie informace, věda o počítačové technice a lingvistika. Pojem kognitivní psychologie není v psychologii užíván jednoznačně. V širším smyslu slova je takto označována psychologie poznávacích procesů (poznávání), která se vydělila z neobehaviorismu. V užším smyslu jde o psychologický směr, přijatý též v Evropě, odmítající výzkum chování zvířat. Zaměřila se na studium „černé schránky“, především na procesy zpracovávající informace. Chování chápe jako vnější projev vnitřních psychických jevů. Vychází z laboratorních experimentů. Představiteli směru jsou S. M. Kosslyn a R. M. Shepard.

základní, syntetizující psychologická disciplína, vymezuje předmět svého zkoumání, metodologické základy tohoto zkoumání, systém metod a povahu psychologie jako vědy. Zkoumá obecné zákonitosti psychiky, chování a prožívání, podává fenomenologii kategorií lidské psychiky a základní empirické poznatky o jednotlivých kategoriích. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

jedno z odvětví psychologie, jež zkoumá, co je podstatou osobnosti, co ji charakterizuje a jak se utváří. Někdy je chápána jako samostatná disciplína, jindy jako součást psychologie obecné. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

aplikovaný psychologický obor zaměřený na zkoumání podmínek, průběhu a výsledků vyučování a výchovy z psychologického hlediska. Vychází především z psychologie učení, z psychologie osobnosti a z vývojové psychologie, má úzký vztah k pedagogickým oborům. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

aplikovaný psychologický obor zabývající se předškolním, školním a profesionálním poradenstvím, dále poradenstvím v oblasti partnerských vztahů a rodiny. Psychologické poradenství bývá zajišťováno týmově, zaměřuje se na překonání problémů jedince a rozvoj jeho osobnosti. Poradenská psychologie nachází uplatnění především ve výchovném poradenství na školách, v pedagogicko-psychologických poradnách, speciálně pedagogických centrech, různých krizových centrech apod. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

aplikovaný psychologický obor nacházející uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. Zabývá se vnitřními (schopnosti, dovednosti, motivace pracovníka) a vnějšími (vybavení pracoviště, hluk, osvětlení, design, apod.) podmínkami pracovního procesu, též mezilidskými vztahy na pracovišti, výběrem pracovníků, tvorbou týmu, apod. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

aplikovaný psychologický obor zabývající se psychologickými stránkami účinnosti reklamy, např. vztahem mezi prostředky (umístění, barva, písmo, aj.) a adresátem reklamy (věková, sociální, profesní skupina, apod.). (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

poradenská služba. Nachází uplatnění v ekonomické praxi, zejména v průmyslu, obchodu a dopravě. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium; Liberec 2001)

obor psychologie zkoumající vliv sociálních činitelů na psychiku jedince a na její utváření. Zabývá se sociálními interakcemi, postoji, rolemi, významem a dynamikou sociálních skupin. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

psychologický obor zkoumající změny duševního vývoje jedince v průběhu jeho ontogeneze (individuálního vývoje od početí do smrti – viz slovník). (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001)

speciální psychologické odvětví zabývající se měřením psychických jevů, jejich trváním a jejich vztahy k dalším psychickým vlastnostem a k fyziologickým procesům. Psychometrie dále zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychické rozdíly mezi lidmi a orientuje se na konstrukci testů. (Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie. I.díl, studijní texty pro distanční studium, Liberec 2001; Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

jeden z oborů speciální pedagogiky (viz slovník), zaměřuje se na možnosti a přístupy ve výchově a vzdělávání mentálně postižených jedinců. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)

psychicky působící na fyziologický proces nebo jev a následně i na vznik a průběh orgánového onemocnění. Termín není užíván v MKN-10, protože by z něj mohlo být vyvozováno, že psychické faktory nehrají důležitou roli při vzniku a průběhu chorob, které jako psychosomatické označeny nejsou. (Hartl, P.; Hartlová, H.: Psychologický slovník; Portál; Praha 2004)