Globální retailing v Evropě

Specifické cílové skupiny významné pro vnější komunikaci firmy, charakterizované společným zájmem (společnými rysy); ten předurčuje témata, styl i formu komunikace, jaké musí firma zvolit, chce-li úspěšně doručit těmto cílovým skupinám potřebné informace (sdělení); v praxi může jít např. o akcionáře (či členy statutárních orgánů), odbory, environmentální hnutí, municipality ad.

FO, která podnik či firmu zakládá. Musí provést veškeré náležitosti, nutné se založením firmy.

Slouží k obsluze obytného okrsku nabídkou zboží denní a velmi časté poptávky.

Představuje souhrn peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do společnosti vyjádřený v korunách. Povinně ho vytváří a.s., s.r.o. a komanditní společnosti.

Zákon o ochraně spotřebitele, samostatná právní norma, stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele.

Zaměstnanec je jedním z účastníků pracovněprávního vztahu (druhým je zaměstnavatel). Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu příslušní mzda či plat. Používá se i starší výraz „pracovník“, který však není ze zákonného hlediska totožný s pojmem „zaměstnanec“.
Právní způsobilost být zaměstnancem má osoba, která v den sjednání pracovního poměru dosáhne 15 let věku. Musí však mít ukončenou povinnou školní docházku. Výjimkou jsou jen přiměřené společensky prospěšné práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují její zdraví a vývoj, ani jí nebrání v přípravě na povolání. Takový zaměstnanec mladší 18 let se pak označuje jako mladistvý. Plnou právní způsobilost (včetně tzv. hmotné odpovědnosti) získá zaměstnanec dovršením 18 let.

Je zápis jednotlivé firmy, nebo-li informace o ní v obchodním rejstříku.

Jsou to především zemědělská úvěrní družstva
(tzv. kampeličky), raiffeisenky, rolnické vzájemné poklady, všeobecné záložny.

Jde o dobu, po kterou se nám na koupené zboží vztahuje záruka. Ze zákona je tato doba u všech druhů zboží 2 roky.

Jedná se o dobu, v které je prodejna povinna vyřídit reklamaci nějakého zboží. Ze zákona je to 30 dní ode dne přijetí.

Doklad pojišťující zástupce nebo dopravce před riziky nebo nároky, které mohou vzniknout použitím chybného „čistého“ konosamentu.

Počet potenciálních zákazníků, kterí byli vystaveni vlivu a působení reklamního sdělení alespoň jedenkrát.

Speditér obstarává přepravu zásilek, zajišťuje dopravní prostředky, koordinuje přepravu zásilky na místo určení různými dopravními prostředky. Je typ komisionáře, který obstarává přepravu a souvisící služby vlastním jménem na příkazcův účet.

Speditérství - služby, které spočívají v obstarávání přepravy zásilek na účet třetí osoby (příkazce), avšak jménem zasílatele. Obstarává ním přepravy se rozumí uzavření příslušné přepravní smlouvy s dopravcem a zpravidla i dozor nad průběhem dopravy.

- je obchod na dálku,
- využívá se katalog a písemná objednávka,
- rozsah zásilkového obchodu může být i na úrovni plnosortimetního obchodního domu,
- akvizici odběratelů zajišťují obchodní zástupci,
- seznam stálých zákazníků.

- obchod na dálku,
- rozsah plnosortimentního domu,
- jejich součást tvoří souběžně i obchodní domy a výprodejové prodejny,
- využívají se obchodní zástupci, katalogy, stálá evidence zákazníků.

Zásoba maximální představuje nejvyšší úroveň celkové zásoby, které je dosaženo v okamžiku dodávky.

Zásoba minimální může být chápána jako hladina, která signalizuje ohrožení funkce systému. Lze tedy za takovou hladinu považovat nulovou zásobu, často však nezbytnou provozní (technologickou) zásobu (spíše však ve výrobě, v maloobchodě pak množství zboží nezbytné pro prezentaci v regálech prodejny).

Představují hospodářské prostředky, které jsou v účetní jednotce jednorázově spotřebovány v procesu výroby, nebo jsou ve výrobě vázány, či jsou výsledkem výrobního procesu, nebo je účetní jednotka nakupuje za účelem jejich dalšího prodeje. Do zásob patří: materiál, zásoby vlastní výroby a zboží.

závazek a) jakákoli právní povinnost; b) povinnost ze závazkového právního vztahu (dluh); c) zkratkové označení pro závazkový právní vztah, jehož účastníci (strany) vystupují navzájem jako nositelé práv a povinností, přičemž povinnost jedné strany odpovídá právu druhé a naopak. Platí, že dlužník má vůči věřiteli povinnost, je-li věřitel oprávněn vyžadovat od dlužníka její splnění, a naopak věřitel je oprávněn požadovat od dlužníka splnění povinnosti, má-li dlužník povinnost vůči věřiteli. Oprávnění věřitele se obecně nazývá pohledávka, povinnost dlužníka dluh. Podle předmětu se rozlišují závazky, kde obě strany mají povinnost něco si dát nebo něco konat, kde jedna strana má povinnost něco dát a druhá má povinnost konat, a kde jedna strana má povinnost něco konat a druhá má povinnost něco dát. Zajištěním závazku se rozumí občanskoprávní záruka uskutečnění povinností a oprávnění ze závazkových právních vztahů. Rozlišuje se zajištění závazku věcné (např. zástava) a osobní (ručení). Jednotlivé druhy zajištění: ručení (závazek ručitele, že uspokojí pohledávku věřitele, neuspokojí-li ji sám dlužník), smluvní pokuta (závazek dlužníka, že v případě, kdy neuspokojí pohledávku věřitele, zaplatí určitou peněžitou částku), dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky z příjmu dlužníka), zástavní smlouva (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky ze zastavené věci – zástavy), převod práva (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky z práva, které na něj dlužník převedl), postoupení pohledávky, jistota (závazek dlužníka zajistit věřitelovu pohledávku). Zánikem závazku se rozumí zrušení závazkového právního vztahu; nastává na základě právního úkonu (např. splněním, započtením – buď úkonem jedné nebo obou stran, uložením do úřední úschovy, odstoupením od smlouvy, prominutím dluhu, respektive vzdáním se práva – dohoda o novaci nebo o narovnání), události (tj. např. smrtí dlužníka nebo věřitele, jde-li o práva omezená na jejich osobu), úkonu a události (tj. zejména v důsledku neuplatnění práva, které bylo třeba uplatnit v určité době a tato doba marně uplynula), eventuálně rozhodnutím státního orgánu. Změna závazku znamená změnu původně určených prvků závazkového vztahu, zejména jeho účastníků (např. převzetí dluhu – jiná osoba než dlužník nastoupí na jeho místo ve vztahu k věřiteli) nebo předmětu plnění. Ze zákona dochází ke změně závazku v případě prodlení dlužníka nebo prodlení věřitele. Viz též OBLIGACE.