závazek a) jakákoli právní povinnost; b) povinnost ze závazkového právního vztahu (dluh); c) zkratkové označení pro závazkový právní vztah, jehož účastníci (strany) vystupují navzájem jako nositelé práv a povinností, přičemž povinnost jedné strany odpovídá právu druhé a naopak. Platí, že dlužník má vůči věřiteli povinnost, je-li věřitel oprávněn vyžadovat od dlužníka její splnění, a naopak věřitel je oprávněn požadovat od dlužníka splnění povinnosti, má-li dlužník povinnost vůči věřiteli. Oprávnění věřitele se obecně nazývá pohledávka, povinnost dlužníka dluh. Podle předmětu se rozlišují závazky, kde obě strany mají povinnost něco si dát nebo něco konat, kde jedna strana má povinnost něco dát a druhá má povinnost konat, a kde jedna strana má povinnost něco konat a druhá má povinnost něco dát. Zajištěním závazku se rozumí občanskoprávní záruka uskutečnění povinností a oprávnění ze závazkových právních vztahů. Rozlišuje se zajištění závazku věcné (např. zástava) a osobní (ručení). Jednotlivé druhy zajištění: ručení (závazek ručitele, že uspokojí pohledávku věřitele, neuspokojí-li ji sám dlužník), smluvní pokuta (závazek dlužníka, že v případě, kdy neuspokojí pohledávku věřitele, zaplatí určitou peněžitou částku), dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky z příjmu dlužníka), zástavní smlouva (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky ze zastavené věci – zástavy), převod práva (oprávnění věřitele domoci se uspokojení své pohledávky z práva, které na něj dlužník převedl), postoupení pohledávky, jistota (závazek dlužníka zajistit věřitelovu pohledávku). Zánikem závazku se rozumí zrušení závazkového právního vztahu; nastává na základě právního úkonu (např. splněním, započtením – buď úkonem jedné nebo obou stran, uložením do úřední úschovy, odstoupením od smlouvy, prominutím dluhu, respektive vzdáním se práva – dohoda o novaci nebo o narovnání), události (tj. např. smrtí dlužníka nebo věřitele, jde-li o práva omezená na jejich osobu), úkonu a události (tj. zejména v důsledku neuplatnění práva, které bylo třeba uplatnit v určité době a tato doba marně uplynula), eventuálně rozhodnutím státního orgánu. Změna závazku znamená změnu původně určených prvků závazkového vztahu, zejména jeho účastníků (např. převzetí dluhu – jiná osoba než dlužník nastoupí na jeho místo ve vztahu k věřiteli) nebo předmětu plnění. Ze zákona dochází ke změně závazku v případě prodlení dlužníka nebo prodlení věřitele. Viz též OBLIGACE.