2. Daňová soustava v České republice

2.14. Daň ekologická

Podle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů vstoupila v platnost k 1. 1. 2008 ekologická daň, kterou měla Česká republika povinnost implementovat na základě směrnice EU 2003/96/ES , kterou se mění struktura předpisů společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

Předmět daně

Předmětem daně je elektřina, zemní plyn a některé další plyny, pevná paliva (černé uhlí, hnědé uhlí, koks).

Plátce daně

Plátcem daně je dodavatel, který na daňovém území dodal předměty daně, provozovatel distribuční soustavy nebo přepravní soustavy, výrobce předmětu daně, dále také osoby, které osvobozenou energii použijí k jiným než osvobozeným účelům nebo osoby, které spotřebovaly nezdaněnou energii.

Osvobození od ekologické daně

Osvobození závisí na účelu použití energie. Vztahuje se zejména na elektrickou energii a pevná paliva, která jsou použita na provoz veřejné přepravy osob či pro plavby po vodách na území ČR. Dále je možné uplatnit osvobození u plynu pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách uvedených ve speciálním předpise.

Sazby daně

Sazby daně jsou stanoveny podle jednotlivých médií – elektrické energie, ze zemního plynu a z pevných paliv.

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

Daňové přiznání

Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit správci daně (celnímu úřadu) daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.