Daňové zákony

Site: Testovací server CDV
Course: Aktugram - veřejnost
Book: Daňové zákony
Printed by: Guest user
Date: Saturday, May 25, 2024, 12:05 AM

Description

Syrovátková, J. Daňové zákony

1. Úvod do problematiky

Finanční právo, do kterého úzce zasahují daňové zákony, upravuje zejména systém daní a poplatků. Jako např. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, daň z převodu nemovitostí, soudní a správní poplatky atd. Vedle toho se zabývá i takovými platbami vůči státu jako je placení cla, systém účetnictví a jeho vedení. Daňové zákony se každého člověka úzce dotýkají, i když si to někdy ani zcela neuvědomuje.

Daňová soustava, kterou se budeme v této kapitole zabývat, měla původně představovat několik jednoduchých, každému srozumitelných daňových předpisů. Od začátku svého působení však byly jednotlivé zákony měněny již mnohokrát. Celkový počet jednotlivých změn se odhaduje řádově v tisících. Odborná veřejnost a samotné podnikatelské subjekty hodnotí daňovou soustavu jako zbytečně složitou a nejednoznačnou.

Abychom se mohli lépe v dané problematice orientovat byl pro Vás vytvořen slovníček daňových pojmů.

1.1. Daň

Daň je povinná nenávratná zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daně jsou určeny k hrazení potřeb, které vznikají společnosti jako celku a plynou do veřejného rozpočtu – rozpočtu obce, kraje, státu, státního fondu nebo rozpočtu Evropské unie.

Povinnost platit daň omezuje svobodu jednotlivce a platit daň patří v moderní společnosti mezi základní občanské povinnosti. Proto je nutno stanovit daňovou povinnost srozumitelně a jednoznačně tak, aby každý věděl, kolik má prostřednictvím daní přispívat na společné potřeby. Musí také znát, kdy a jakou formou bude povinen zaplatit (mezi vlastnosti daně patří to, že se v současné době jedná vždy o peněžní plnění).

Nenávratnost odlišuje daň především od půjčky, kdy se majetek po určité době vrací zpět. Daň je neúčelová , neboť v okamžiku, kdy je placena, se neví, co bude z těchto prostředků financováno. Neekvivalentní je daň proto, že díl, jakým se jednotlivec podílí na společných příjmech, nemá žádný nebo téměř žádný vztah k tomu, v jaké výši se bude podílet na výdajích veřejných rozpočtů nebo spotřebovávat veřejně financované statky. Některé daně mají za cíl omezit rozdíly v důchodech jednotlivců na míru pro společnost přijatelnou.

Daň je charakterizována svou pravidelností . Vybírá se v pevně daných intervalech, což odpovídá pravidelně se vyskytující potřebě veřejných rozpočtů.

1.2. Daňový subjekt

Daňový subjekt je podle zákona osoba, která je povinná strpět, odvádět nebo platit daň. Daňové subjekty dělíme na poplatníky a plátce daně. Poplatník je daňový subjekt, jehož předmět (tj. především příjem nebo majetek) je dani podroben. Plátce daně je daňový subjekt, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou jiným poplatníkem pod svou majetkovou odpovědností.

Při některých výběrech daně, u kterých je vymezen poplatník, je z technických důvodů daň vybírána prostřednictvím plátce tzv. srážkou daní u zdroje . To minimalizuje možnost daňových úniků, protože poplatník není přímým daňovým subjektem, a tak nemá možnost bezprostředně ovlivnit velikost své daňové povinnosti. Plátce pak odvádí daň sraženou jiným poplatníkům. V České republice se takto postupuje u daně z příjmů, u kterých platí, že ten, kdo příjem vyplácí (např. banka, když sráží daň z úroku), má možnost z příjmu před jeho výplatou srazit daň a odvést ji na místo poplatníka. Tento postup snižuje celkové administrativní náklady při výběru daní.

Daňovými subjekty jsou nejčastěji jednotlivé fyzické nebo právnické osoby. Při některých výběrech daní se daňový subjekt vymezuje jinak, je jím více osob společných podle nějakého významného kritéria. Např. bude-li zdanitelnou jednotkou více osob u jednoho výběru, jedná se o tzv. společné zdanění. U fyzických osob může jít o manželské dvojice, dvojice
ve společné domácnosti, členy domácnosti atd. U právnických osob se může jednat o spojené podniky.

1.3. Objekt zdanění

Objektem zdanění rozumíme veličinu, ze které se daň vybírá. Jeho stručné vymezení je zpravidla součástí názvu daňového zákona, např. zákon o daních z příjmů. Mezi objekty zdanění se zahrnují čtyři velké skupiny, mezi které patří hlava, majetek, důchod a spotřeba.

V případě, že předmětem zdanění je osoba, tj. hlava, jedná se o tzv. daň z hlavy. V České republice má alternativní charakter této daně místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, který stanoví pro své obyvatele obec do výše zákonného maxima, a to buď na občana (nebo rekreační objekt), nebo v závislosti na množství odpadu. Pokud je stanoven na občana, má charakter daně z hlavy.

Druhou skupinu zdanění tvoří majetek. Zejména nemovitosti jsou velmi oblíbeným objektem zdanění. V České republice se toto zdanění používá pouze doplňkově a je příjmem nižších samosprávných celků – obcí. Majetkové daně spolu s důchodovými daněmi se zahrnují do přímých daní. U přímých daní je vždy stanoven poplatník.

Třetí skupinu zdanění tvoří důchod. V současné době jsou daně z příjmů, neboli důchodové daně, typem daní, se kterými se nejúžeji pojí stimulační funkce, které jsou nejintenzivněji využívány jako ekonomický nástroj. Zejména osobní důchodová daň se považuje za jeden z nejdůležitějších redistribučních kanálů. Podíl těchto daní na daňových příjmech však v posledních desetiletích klesá.

Další čtvrtou skupinu objektů zdanění tvoří zdanění spotřeby některých výrobků. Daně ze spotřeby označované jako nepřímé daně mají rozmanitou konstrukci a bývají značně komplikované. Protože zdanění spotřeby je považováno za méně viditelné, je i lépe snášené. Tendencí posledních desetiletí je však zvyšování podílu těchto daní. Tyto daně se vybírají prostřednictvím plátce daně.

1.4. Předmět zdanění

Předmětem daně je jednoznačné a úplné určení rozsahu objektu zdanění zákonem, jímž se ukládá konkrétní daňová povinnost. Protože mnohdy bývá toto vymezení široké, je třeba jej doplnit vynětím z předmětu daně. Toto vynětí jasně ohraničuje předmět daně tím, že určuje hranici, za kterou předmět daně už nesahá. Stanovení předmětu daně prostřednictvím široké rámcové definice doplněné vynětím omezuje možnost vyhnutí se dani tím, že vymezení předmětu daně bude nekonkrétní nebo neúplné.

1.5. Osvobození od daně

Definuje část předmětu, ze které se daň nevybírá, resp. kterou daňový subjekt není povinen, ale ani zpravidla oprávněn, zahrnout do základu daně. Osvobození od daně může nabývat různých forem. Nejčastěji se jedná o osvobození, které se definuje jako úplné. Použije se tehdy, jsou-li splněny současně všechny stanovené podmínky. V České republice se také využívá částečné osvobození od daně. Do techniky stanovení daně se zahrnuje i tzv. nezdanitelné minimum, které má za úkol především omezit neefektivní výběry velmi malých výší daně.

1.6. Základ daně

Základ daně je předmět daně vyjádřený v měrných jednotkách a upravený podle zákonných pravidel. Základ daně musí být vyjádřen v měřitelných jednotkách. A to buď ve fyzických jednotkách (ks, t, hl, m2) nebo v hodnotovém vyjádření v korunách. Od způsobu vyjádření základu daně se odvíjí i typ použité daňové sazby.

S vymezením jednotky, ve které se základ daně stanoví, úzce souvisí členění daní. Daně mohou být stanovené bez vztahu k velikosti základu daně. V České republice se takto stanovuje místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, neboť daň může být stanovena na jednu osobu s trvalým bydlištěm v obci. Daně však mohou být stanovené jako specifické s ohledem na to, že základ daně je vyjádřen v jednotkách fyzického objemu či v jednotkách měřících dané fyzikální a chemické vlastnosti předmětu daně. Daně mohou být stanovené jako hodnotové, jejichž základ daně je vyjádřen v peněžních jednotkách.

1.7. Zdaňovací období

Zdaňovací období je časový interval, za který se stanovuje základ a výše daně a daň se platí. U daní, které se vybírají v pravidelných časových intervalech, se vymezuje zdaňovací období. Základním zdaňovacím obdobím je 12 měsíců, u nás zpravidla kalendářní rok. Ten se používá u všech přímých daní, pokud se nejedná o daně bez zdaňovacího období. U daně ze spotřeby by byl kalendářní rok příliš dlouhou periodou, proto je nejčastějším zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc, v omezené míře se však používá i kalendářní čtvrtletí.

Ve vztahu ke zdaňovacímu období a jeho kvalitě můžeme daně členit na daně bez zdaňovacího období a daně s pravidelnou periodicitou výběru. Daně bez zdaňovacího období jsou ty, které se vybírají vždy, když nastane určitá událost. Jedná se například o daň dědickou a daň darovací. Daně s pravidelnou periodicitou výběru se člení na daně kapitálové a daně běžné. Kapitálové daně jsou takové, jejichž základem je stavová veličina, počet jednotek k určitému datu. Pokud je základem daně stavová veličina, jako například u majetkových daní, lze základ daně zjišťovat i k jednomu datu v průběhu zdaňovacího období, a to zpravidla k jeho prvnímu dni. Tyto daně se někdy označují také jako daně na zdaňovací období. Jejich výhodou je, že mohou být stanoveny už v průběhu zdaňovacího období, a tedy i v jeho rámci vyrovnány. Běžné daně jsou takové, jejichž základ daně se načítá za zdaňovací období. Základ daně má charakter tokové veličiny. Výše základu daně proto může být stanovena až po ukončení zdaňovacího období. Tyto daně se také proto označují jako daně
za zdaňovací období. Běžnými daněmi jsou například daně důchodové a daně ze spotřeby.

1.8. Odpočty daní

Odpočty snižují základ daně. Existence odpočtů od základu daně komplikuje daňový systém, ale zároveň působí pozitivně v sociální politice. Odpočty dělíme na standardní a nestandardní. Standardní odpočty snižují základ daně o předem stanovenou pevnou částku, jestliže daňový subjekt splní podmínky, na které se uplatnění standardního odpočtu váže. Standardní odpočty zpravidla zohledňují sociální postavení poplatníka, a tak mohou i částečně kompenzovat jeho určitý handicap. V České republice se používaly do roku 2005. Nestandardní odpočty představují položky, které může daňový subjekt odečíst od základu daně v prokazatelně vynaložené výši. Např. dary na veřejně prospěšné účely nebo úroky na bytovou potřebu. Uplatnění nestandardních odpočtů může být limitováno buď absolutní částkou, kterou odpočet nemůže překročit, nebo relativně. Nestandardní odpočty mají motivovat daňový subjekt k jednání, které je z celospolečenského hlediska žádoucí.

1.9. Sazba daně

Sazba daně je algoritmus, prostřednictvím kterého se ze základu daně (sníženého o odpočty) stanoví velikost dně. Sazba daně může mít obecně podobu jakéhokoliv výpočtového algoritmu, obvykle se používá několik typů sazeb. Z praktického hlediska dělíme daňové sazby podle dvou nezávislých kritérií, která nám společně vymezují typ sazby.

Jednotná sazba daně je taková sazba, která je stejná pro všechny typy a druhy předmětu dané daně nezávisle na jeho kvalitě. Jednotnou sazbu daně má pouze daň z převodu nemovitostí. Výše diferencované sazby daně se liší podle druhu předmětu daně, resp. jeho kvality, tak jak je to u daně z přidané hodnoty, kdy sazba daně z většiny zboží a služeb je stanovená ve výši 20 % a u léků je sazba 10 %. Sazba daně může být také stanovena podle daňového subjektu. Například u daně dědické a daně darovací, kde nižší sazba daně je určena pro příbuzné v řadě přímé, a nejvyšší pro osoby bez definovaného příbuzenského vztahu.

Pevná sazba daně je taková sazba, která je vztažena k objemové jednotce základu daně v případě, že základ daně je v objemových jednotkách vyjádřen. Používá se u kapitálových daní. Protože daň musí být stanovena v peněžních jednotkách, ve kterých je také splatná, musí být v peněžních jednotkách vyjádřen buď základ daně (používá se pak pevná sazba daně vyjádřená v Kč) nebo její sazba (používá se relativní sazba daně, obvykle v procentech základu daně). Relativní sazbu daně užíváme tam, kde základ daně má hodnotový charakter. Sazba udává určitý podíl ze základu daně. Může být proporcionální k základu daně, nebo může mít podobu progresivní daňové sazby. Relativní sazba daně je obvyklá u běžných daní. Lineární sazba daně je taková, kdy daň roste s růstem základu ve stejné poměru. Je obvykle stanovena jako určené procento ze základu daně, které se nemění s velikostí základu daně. Výhodou lineární sazby je jednoduchost výpočtu daně.

Progresivní daňová sazba je taková, při které s růstem základu daně roste daň relativně rychleji než základ daně. Tento typ daňové sazby nejlépe vyhovuje požadavku na daňovou spravedlnost, protože bohatší je schopen se stejnou újmou postrádat mnohem více než chudší. Sazba může mít podobu výpočtového algoritmu, který zajistí plynulé zvyšování míry zdanění pro každý přírůstek základu daně. V praxi se častěji používají tzv. pásmové sazby. Základ daně se rozdělí do několika pásem podle jeho velikosti a pro každé pásmo se stanoví jiná úroveň sazby, čím vyšší pásmo, tím vyšší sazba. Daňové pásmo je interval základu daně, ve kterém základ daně podléhá jedné úrovni progresivní daňové sazby.

1.10. Sleva na dani

Sleva na dani představuje možnost snížení částky daně za stanovených podmínek. Sleva na dani snižuje základní částku daně, tj. odečítá se od vypočtené daně. Sleva na dani může být absolutní nebo relativní. Absolutní sleva je stanovena pevnou částkou, například sleva na dani z příjmů na každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností. Relativní sleva snižuje daň o stanovený díl, zpravidla vyjádřený v procentech. Slevy na dani se člení na standardní a nestandardní. Standardní slevy bývají stanoveny v absolutní výši. Daňový subjekt o ně může snížit vypočtenou daň při splnění zákonem stanovených podmínek. Nestandardní slevy jsou prokázané výdaje, o které lze zcela nebo zčásti snížit vypočtenou daň.

Rovná daň má jednoduše formulovaný základ daně, s minimálním množstvím daňových úlev a s lineární sazbou daně. Používá se u daně z příjmů fyzických osob a u daně z přidané hodnoty s jednotnou sazbou daní. Jako negativní daň se označuje zahrnutí výběru daní i přidělení transferu pod správu jednoho subjektu. Od roku 2005 se používá v České republice u daně z příjmů fyzických osob. Nazývá se daňové zvýhodnění a jedná se o kombinaci slevy na dani a tzv. daňového bonusu, který znamená, že poplatníkovi je vyplacena částka absolutní slevy na dani, kterou díky nízké vypočtené dani nemohl uplatnit při výpočtu daně. Výhody negativní daně jsou sporné a velmi záleží na administrativních nákladech výběru a dále
na vhodné kombinaci konstrukce daně z příjmů a dávkového systému.

1.11. Způsob výběru daně

Pravidla pro výběr daní musí zabezpečit dostatečně plynulý tok příjmů veřejných rozpočtů, ale neměla by příliš omezovat daňové subjekty. Výběr daní se provádí prostřednictvím zákonem určené povinnosti daňového subjektu stanovit si výši daně. Daňový subjekt bývá povinen sdělit správci daně skutečnosti nutné pro vyměření daně, zpravidla prostřednictvím předepsaných formulářů – daňových přiznání v termínu stanoveném daňovým zákonem. Kromě toho je povinen odvést daň předepsaným způsobem a v termínu stanoveném daňovým zákonem. Lhůty pro odvod daně se nazývají lhůtami splatnosti.

Daňové přiznání se podává za každé zdaňovací období. Vyšší výběry daní se realizují formou postupného částečného plnění. U daní běžných, tj. zejména u daní z příjmů, se daňovým subjektů obvykle určí povinnosti již v průběhu zdaňovacího období odvádět zálohy na daň. Záloha na daň je platba, kterou je daňový subjekt povinen odvádět před vyměřením daňové povinnosti na dané zdaňovací období. Po stanovení výše daně budou zálohy na její úhradu započítány. Zálohy na daň se zpravidla odvozují od výše daně v předchozím zdaňovacím období nebo od předpokládané výše ve zdaňovacím období. Zálohy mohou být stanoveny i u daní kapitálových. U nás se například používají u daně silniční. Zálohy jsou zúčtovatelné, nepředstavují definitivní splnění daňové povinnosti. Ve lhůtě splatnosti, kdy je daň přesně stanovena, se vyrovnává pouze rozdíl mezi velikostí daně za zdaňovací období a zaplacenými zálohami v daném zdaňovacím období. Jsou-li zálohy nižší než daňová povinnosti, potom je daňový subjekt povinen uhradit nedoplatek daně, jsou-li naopak vyšší, vzniká daňovému subjektu přeplatek na dani.

Z hlediska rychlosti výběru daně, jednoduchosti i minimalizace daňových úniků se jeví vhodnějším výběr daně z příjmů prostřednictvím srážky daně u zdroje příjmu. Srážka daně je výběr daně se dvěma daňovými subjekty – plátcem daně, který je přímým daňovým subjektem, daň vypočte a pod svou majetkovou odpovědností odvede a poplatníkem, z jehož příjmu plátce daně srážku provede a který je nepřímým zprostředkovaným daňovým subjektem. Řádně provedená srážka daně je konečným splněním daňové povinnosti.

Záloha na daň u zdroje kombinuje mechanismus srážkové daně se zálohovým principem zúčtování. Zálohu na daň u zdroje vypočte a odvede plátce daně, tj. osoba, která příjem vyplácí. Takto se například vybírá záloha na daň z příjmů fyzických osob z měsíční mzdy. Zálohy na daň u zdroje jsou zúčtovatelné a to prostřednictvím daňového přiznání podaného samotným poplatníkem nebo zjednodušeně tzv. zúčtováním daňových záloh provedeným plátcem daně.

1.12. Optimalizace daňové povinnosti

Minimalizace daňové povinnosti je racionálním ekonomickým chováním daňového subjektu. Stát s tímto chováním nejen počítá, ale snaží se ho i využít k tomu, aby nasměroval aktivitu daňového subjektu žádoucím směrem.

Daňová úspora vzniká tím, že daňový subjekt využívá možnosti snížení základu daně a daně v rámci všech alternativních postupů stanovených daňovým zákonem, případně všech povolených způsobů úpravy daňového základu při splnění zákonem stanovených podmínek. Prostor pro daňové úspory může být z hlediska státu motivován snahou snížit administrativní náklady výběru daně. Část daňových úspor má charakter odložení daně do budoucnosti, například prostřednictvím tvorby rezerv na budoucí výdaje nebo zrychleným odpisováním majetku.

Vyhnutí se dani představuje minimalizaci daně prostřednictvím vyhledávání zákonodárcem nezamýšlených skulin ve stylizaci daňových zákonů. Jestliže se konkrétní způsob využívání nedokonalé formulace daňového zákona začne využívat v širším měřítku, vede to zpravidla ke změně daňového zákona.

Daňový únik je protiprávním jednáním daňového subjektu s cílem neoprávněné zkrátit velikost daňové povinnosti. Je-li takové jednání úmyslné a zároveň vede k většímu krácení rozpočtových příjmů, může se jednat i o trestný čin zkrácení daně či obdobné trestné činy.

2. Daňová soustava v České republice

Daňová soustava České republiky byla zavedena 1. 1. 1993. Plní řadu funkcí – jednak fiskální – vytváří dostatečně velký státní rozpočet, tedy takový rozpočet, který zajišťuje plynulé financování státního hospodaření a umožňuje nezbytné zásahy do celého národního hospodářství, regulační – zejména u spotřebních a ekologických daní má za úkol regulovat spotřeby v zájmu ochrany zdraví a životního prostředí, stimulační – nabádá daňové poplatníky k rozhodování v souladu s ekonomickými hledisky, sociální – pomáhá např. zdravotně postiženým k tomu, aby se mohli bez potíží zařadit do společnosti, a to například tím, že jsou zvýhodňováni zaměstnavatelé, kteří zdravotně postižené zaměstnávají.

Platit daně patří mezi základní povinnosti občana každého státu. Po rozdělení Československa byl do právního systému České republiky převzat zákon o soustavě daní. Tento zákon obsahuje v prvním odstavci prvního paragrafu výčet daní tvořících daňovou soustavu České republiky. Patří mezi ně:

1. nepřímé daně

a) daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu,
b) daně spotřební a to: daň z uhlovodíkových paliv a maziv, daň z lihu a destilátů, daň z piva, daň z vína a daň z tabáku a tabákových výrobků.

2. daně z příjmů

a) daň z příjmů fyzických osob,
b) daň z příjmů právnických osob.

3. daň z nemovitostí

4. daň silniční

5. daň z dědictví a darování

6. daň z převodu nemovitostí

7. daně k ochraně životního prostředí.

Mezi další odvody daňového charakteru patří zejména pojistné sociálního pojištění a místní poplatky.

2.1. Zákon o dani z přidané hodnoty

Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty ze dne 24. 11. 1992 nabyl účinnosti dne 18. 12. 1992 a zrušen byl 1. 5. 2004. Do svého zrušení byl novelizován 31krát. Tab. 1 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 1: Počet novel Zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

2

2000

6

1994

3

2001

3

1995

2

2002

3

1996

1

2003

6

1997

2

2004

1

1998

1

-

-

1999

1

Celkem

31

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Zákon č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty ze dne 1. 4. 2004 nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004. Byl novelizován 26krát. Tab. 2 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 2: Počet novel Zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

2004

3

2008

3

2005

6

2009

4

2006

4

2010

2

2007

4

Celkem

26

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Celkem bylo schváleno 57 novel Zákona o dani z přidané hodnoty.

Předmět daně

Předmětem daně je dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani, v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku; poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku; pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani a dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

Osoba povinná k dani

Osoba povinná k dani, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 korun. Obratem se rozumí výnosy za uskutečněná plnění s výjimkou plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet.

Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, jejíž obrat překročí uvedenou částku, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit. Stává se pak plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat.

Jestliže osoba povinná k dani nesplní povinnost registrovat se jako plátce při překročení limitu obratu ve výši 1 000 000 Kč, je povinna uhradit správci daně částku ve výši až 10 % z celkových příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění jako náhradu za zdanitelná plnění, která uskutečnila bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně. Tato sankce není pokutou a je možné ji uplatnit jako daňově uznatelný náklad.

Odpočet daně

Od 1. 1. 2011 chybně uvedená daň na dokladu nezakládá nárok na odpočet daně. Daní na vstupu je výhradně daň, která byla stanovena podle zákona o DPH. Bude-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu převyšovat výši daně, která má být uplatněna podle zákona, bude plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle zákona. Z toho vyplývá, že uplatní-li např. plátce daně jako dodavatel při dodání zboží chybně daň na výstupu se základní sazbou daně a měla být přitom podle zákona o DPH uplatněna snížená sazba daně, odběratel, který je plátcem daně, bude mít nárok na nárok na odpočet daně pouze ve výši odpovídající snížené sazbě daně.

Plnění osvobozená bez nároku na odpočet daně

U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat tuto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby (podle toho, který den nastane dříve). Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění.

Od daně bez nároku na odpočet daně jsou osvobozena plnění, pokud jsou přeúčtována plátem jiné osobě a přeúčtovaná částka nepřevyšuje částku, za kterou plátce tato plnění pořídil. Mezi plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, patří poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, finanční činnosti, pojišťovací činnosti, převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení, výchova a vzdělávání, zdravotní služby a zboží, sociální pomoc, provozování loterií a jiných podobných her, ostatní plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně.

Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně

U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby (podle toho, který den nastane dříve). Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Mezi osvobozená plnění od daně s nárokem na odpočet daně patří dodání zboží do jiného členského státu, pořízení zboží z jiného členského státu, vývoz zboží, poskytnutí služby do třetí země, osvobození ve zvláštních případech, přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží, přeprava osob a dovoz zboží.

Sazba daně

Pro přiřazení uskutečněných plnění k jednotlivým sazbám jsou rozhodující přílohy k zákonu. Příloha č. 1 obsahuje seznam zboží podléhajícího snížené sazbě ve výši 10 % (léky, některé hygienické potřeby, knihy, noviny, časopisy, předměty pro zdravotně postižené osoby apod.).

V novele zákona o DPH s účinnosti od 1. 1. 2011 nejsou navrhovány žádné změny v příloze č. 1 k zákonu o DPH, v níž je uveden seznam zboží, které podléhá snížené sazbě daně. Příloha č. 2 přináší seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně ve výši 10 % (opravy zdravotnických prostředků, invalidních vozíků, pozemní hromadná pravidelná doprava, shromažďování, úprava a rozvod vody, odvádění a čištění odpadních vod, ubytovací služby, stavební a montážní práce spojené s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami staveb pro sociální bydlení, úklidové práce prováděné v domácnostech, domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany). Snížená sazba neplatí pro svoz, zpracování a likvidaci komunálního odpadu. Novelou zákona se převádí seznam služeb podléhajících snížené sazby daně uvedený v příloze č. 2 k zákonu o DPH s dosavadní Standardní klasifikace produkce (SKP), která již byl pro statistické účely zrušena na klasifikační systém CZ-CPA, který SKP nahradil. Tato technická změna by však neměla přinést rozšíření ani zúžení rozsahu služeb, u nichž se uplatňuje snížená sazba daně.

Novelou zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2011 nejsou navrhovány změny dosavadních sazeb daně tj. po 1. 1. 2011 by měla nadále platit základní sazba daně ve výši 20 % a snížená sazba daně 10 %. Zákonem č. 199/2010 Sb. bylo zrušeno časové omezení platnosti § 48 zákona o DPH, který měl pozbýt platnosti dnem 1. 1. 2011. To znamená, že uplatnění snížené sazby daně u bytové výstavby podle § 48 zákona o DPH zůstane po 1. 1. 2011 zachováno v dosavadním rozsahu.

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč. Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Plátce, jehož obrat za předcházející období dosáhl 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc
a tuto změnu oznámit správci daně. Změnu zdaňovacího období ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je plátce oprávněn provést nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. Plátce je povinen oznámit správci daně změnu zdaňovacího období nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku.

Daňové přiznání

Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu.

Zrušení registrace

O zrušení registrace k DPH může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč.

2.2. Zákon o spotřebních daních

Zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních ze dne 20. 11. 1992 nabyl účinnosti dne 1. 1. 1993 a zrušen byl od 1. 1. 2004. Do svého zrušení byl 22krát novelizován. Tab. 3 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech do jeho zrušení.

Tab. 3: Počet novel Zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

4

2000

2

1994

3

2001

4

1995

2

2002

1

1996

2

2003

-

1997

2

-

-

1998

1

-

-

1999

1

Celkem

22

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ze dne 26. 9. 2003 nabyl účinnosti
24. 10. 2003 a některá ustanovení nabyla účinnosti 1. 1. 2004. Byl 38krát novelizován. Tab. 4 uvádí počet novel zákona.

Tab. 4: Počet novel Zákona č. 335/2003 Sb., o spotřebních daních

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

2003

3

2008

5

2004

4

2009

5

2005

9

2010

2

2006

7

-

-

2007

3

Celkem

38

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Předmět daně

Předmětem daně jsou minerální oleje (ropné produkty), líh, pivo, víno a meziprodukty, tabákové výrobky.

Plátce daně

Plátcem daně je obecně právnická osoba nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, daňovým zástupcem nebo výrobcem, které vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu, nebo v souvislosti se ztrátou nebo zničením anebo jiným znehodnocením vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně.

Osvobození od spotřební daně

Osvobození se vztahuje na výrobky, jež jsou dovezeny a osvobozeny od cla, dovezené výrobky z území členských států NATO pro potřeby ozbrojených sil NATO, nakoupené výrobky bez daně ve válečném stavu, pokud tak nařídila vláda, odůvodněné technické ztráty při přepravě nebo skladování vybraných výrobků, vybrané výrobky určené k výrobě výrobků, které nejsou předmětem daně a další skutečnosti zakládající nárok na osvobození podle zákona o spotřebních daních.

Sazba daně

Sazby vybraných výrobků jsou specifické (množstevní) nebo hodnotové (procentní). Sazby daně u cigaret jsou kombinací sazby specifické a hodnotové. Daň se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně stanovenou pro příslušný vybraný výrobek podle zákona o spotřebních daních.

Zdaňovací období

Pro vybrané výrobky je zdaňovacím obdobím s výjimkou dovážených vybraných výrobků kalendářní měsíc. Plátci, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání samostatně za každou daň celnímu úřadu a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

Správu daní vykonávají celní úřady příslušné podle sídla nebo místa pobytu plátce daně.

2.3. Zákon o daních z příjmů

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ze dne 20. listopadu 1992 nabyl účinnosti 1. 1. 1993. Tento zákon již byl novelizován 117krát. Tab. 5 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 5: Počet novel Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

5

2000

11

2007

8

1994

5

2001

5

2008

3

1995

6

2002

7

2009

12

1996

2

2003

6

2010

1

1997

6

2004

14

-

-

1998

4

2005

8

-

-

1999

4

2006

10

Celkem

117

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Zákon 586/92 Sb., o daních z příjmů, upravuje jak daň z příjmů fyzických osob, tak i daň z příjmů právnických osob.

2.4. Daň z příjmů fyzických osob

Poplatníci daně

Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby. Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště, (podle zákona místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat) nebo se zde obvykle zdržují (pobývají zde alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce s výjimkou studia nebo léčení), mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Tito poplatníci tedy mají neomezenou daňovou povinnost a v České republice daní své příjmy z celého světa.

Ostatní poplatníci neuvedení v předchozím odstavci nebo poplatníci, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.

Své příjmy a výdaje zachycují poplatníci s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti vedením účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví nebo daňovou evidencí stanovenou zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, případně záznamy o příjmech a výdajích u příjmů z pronájmů.

Předmět daně z příjmů fyzických osob

Předmětem daně jsou:

a) příjmy ze závislé činnosti (mzda) a funkční požitky,
b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,
c) příjmy z kapitálového majetku,
d) příjmy z pronájmu,
e) ostatní příjmy.

Příjmem se přitom rozumí jak příjem peněžní, tak i příjem nepeněžní dosažený i směnou.

Základ daně z příjmů

Základem daně z příjmů fyzických osob je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

U poplatníka, kterému plynou ve zdaňovacím období souběžně dva nebo více druhů příjmů, je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů.

Pokud podle účetnictví, daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a § 9 (příjmy z podnikání a příjmy z pronájmu), je rozdíl ztrátou. Daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze odečíst podle příslušných pravidel v následujících 5 zdaňovacích obdobích.

Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může uplatnit výdaje ve výši

a) 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a ze živností řemeslných,

b) 60 % z příjmů ze živností kromě živností řemeslných,

c) 40 % z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů nebo z příjmů z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,

d) 30 % u příjmů z pronájmu nemovitostí, bytů a movitých věcí.

Poplatník uplatňující výdaje pro daňové účely procentem z příjmů vede pouze evidenci svých příjmů a pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností a musí vést evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.

Od základu daně lze odečíst tzv. nezdanitelné části základu daně. Mezi ně patří hodnota darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území ČR na financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na náboženské účely pro registrované církve a náboženské společnosti, na činnost politických stran, na tělovýchovnou činnost, na policii, zdravotnictví, ekologii a další humanitární účely vymezené zákonem. Dary je možné poskytnout fyzickým osobám provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných a ohrožených zvířat, fyzickým osobám, které jsou poživateli částečného nebo plného invalidního důchodu na zdravotnické prostředky na rehabilitační a kompenzační pomůcky a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání v hodnotě nejvýše do 10 % základu daně. Daňově účinné jsou i dary na financování odstraňování následků živelní pohromy na území ČR nebo členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu.

Sazba daně

Daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí 15 %.

2.5. Daň z příjmů právnických osob

Poplatníci daně

Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Jsou to právnické osoby – podnikatelské subjekty zapsané v obchodním rejstříku a instituce s právní subjektivitou, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.

Zdaňovací období

Je kalendářní nebo hospodářský rok případně účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců.

Předmět daně

Předmětem daně jsou příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, např. příjmy z prodeje nebo pronájmu majetku. U poplatníků, kteří nejsou založeni za účelem podnikání, jsou předmětem daně příjmy z podnikatelských aktivit, příjmy z reklam, příjmy z nájemného apod.

Základ daně

Pro účely stanovení základu daně se za příjmy považuje jak peněžní, tak i nepeněžní plnění, oceněné cenami obvyklými. Zákon ukládá použít cenu obvyklou vždy u plnění ve prospěch osob ekonomicky a personálně spojených.

Základem daně je rozdíl, o který příjmy (výnosy) s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Základním předpokladem ke správnému stanovení výše daňové povinnosti je zjištění hospodářského výsledku a jeho transformace na základ daně nebo daňovou ztrátu. Ke správnému zjištění základu daně
je nutné hospodářský výsledek před zdaněním upravit o účetní položky, které jsou zahrnuty do hospodářského výsledku a zároveň nejsou součástí základu daně. Účetní hospodářský výsledek před zdaněním se sníží o příjmy, které nejsou předmětem daně (např. příjmy získané darováním děděním), o příjmy od daně osvobozené např. zákonem vymezené příjmy z ekologických aktivit), o příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou, dále se zvýší o účetní náklady, které nejsou daňově účinné a částky odečtené od základu daně při nedodržení stanovených podmínek.

Od takto vyčísleného základu daně nebo daňové ztráty se odečtou položky odčitatelné od základu daně. Od základu daně sníženého o odčitatelné položky se dále odečtou dary na veřejně prospěšné účely a po té se již může vypočítat daň. Vypočtená daň se sníží o slevy na dani. Např. o částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením, o částku 60 000 za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením a o polovinu daně u poplatníků právnických osob zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením činí více než 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců.

Sazba daně

Sazba daně činí 19 %.

2.6. Zákon o dani z nemovitostí

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí ze dne 4. 5. 1992 nabyl účinnosti 1. 1. 1993. Byl novelizován celkem 23krát. Tab. 6 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 6: Počet novel Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

1

2000

2

2007

2

1994

1

2001

2

2008

-

1995

2

2002

1

2009

3

1996

-

2003

-

2010

1

1997

-

2004

2

-

-

1998

-

2005

4

-

-

1999

-

2006

2

Celkem

23

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Daň z nemovitosti je tzv. reálnou daní a povinnost její úhrady vzniká bez ohledu na to, zda poplatník vytváří dostatečný důchod k její úhradě. Zaplacená daň z nemovitostí se uznává jako nákladová položka pro účely vymezení základu daně z příjmů.

Zákon upravuje daň z pozemků a daň ze staveb.

2.7. Daň z pozemků

Předmětem daně z pozemků jsou všechny pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí. Tyto pozemky se člení na zemědělskou půdu (orná půda, zahrady a ovocné sady, louky a pastviny), nezemědělskou půdu (lesní pozemky a vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy).

Poplatník daně

Poplatníkem daně je vlastník pozemku a v některých zákonem vymezených případech i nájemce pozemku.

Základ daně

Základem daně u zemědělské půdy je hodnota pozemku daná vyhláškou, případně přímo zákonem v paušální výši na m2. U těchto pozemků je pak stanovena sazba daně ve výši 0,75 % (zemědělská půda) nebo 0,25 % (trvalé travní porosty, lesy a rybníky). U ostatních pozemků je základem daně výměra pozemku v m2, sazba je pak stanovena ve výš 1 Kč na m2 u stavebních pozemků a 0,1 Kč na m2 u ostatních pozemků.

Od daně z pozemků jsou osvobozeny podle zákona pozemky ve vlastnictví státu, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány, pozemky používané diplomatickými misemi, pozemky tvořící veřejná prostranství, předmětem daně pak nejsou zejména pozemky pod stavbou v rozsahu jejího půdorysu.

2.8. Daň ze staveb

Předmětem daně ze staveb jsou stavby na území České republiky, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby. Které jsou evidovány v katastru nemovitostí.

Základní sazby daně u stavebních pozemků a u některých staveb (obytné doby, stavby tvořící příslušenství k obytným domům, byty evidované v katastru nemovitostí) jsou vynásobeny koeficienty podle velikosti obce. Tyto koeficienty se pohybují od 0,3 v nejmenších obcích do 300 obyvatel až po 4,5 v Praze. Každá obec může pak svou vyhláškou stanovit pro jednotlivé části či pro celou obec koeficienty nižší či vyšší. U ostatních druhů staveb může obec zvýšit základní sazbu daně stanovením koeficientu 1,5 v Praze na koeficient 5,0.

Poplatník daně

Poplatníkem daně je vlastník stavby.

Základ daně

Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2. U bytů či samostatných nebytových prostor je základem daně tato výměra zvýšená o 20 %. Sazba daně se pohybuje od 1 Kč na m2 do 10 Kč za m2 (např. stavby pro některé druhy podnikatelských činností).

Od daně ze staveb jsou osvobozeny stavby ve vlastnictví státu, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány, stavby používané diplomatickými misemi, veřejné stavby, stavby ve vlastnictví postižených osob, obytné stavby po dobu první 15 let po kolaudaci, pokud v nich bydlí jejich vlastník.

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.

Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích obdobích, a ve srovnání s tímto předchozím stavem nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím období ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo v osobě poplatníka, je poplatník povinen do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání, nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání uvede poplatník pouze nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti.

2.9. Zákon o dani silniční

Zákon č. 16/1993, o silniční dani ze dne 21. 12. 1992 nabyl účinnosti dne 1. 1. 1993. Byl novelizován celkem 22krát. Tab. 7 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 7: Počet novel Zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

2

2000

3

2007

2

1994

1

2001

1

2008

1

1995

-

2002

1

2009

1

1996

2

2003

1

2010

1

1997

-

2004

1

-

-

1998

2

2005

3

-

-

1999

-

2006

-

Celkem

22

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Předmět daně

Předmětem silniční daně jsou veškerá silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání. Nákladní vozidla s hmotností alespoň 3,5 tuny jsou předmětem daně bez ohledu na to, pro jaké účely jsou používána.

Předmětem silniční daně nejsou speciální pásové automobily, vozidla s méně než čtyřmi koly zapsaná v technickém průkazu jako kategorie L1, vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu, vozidla provozovaná ozbrojenými silami, vozidla na elektrický pohod a některá další. Předmětem daně také nejsou vozidla šetrnější k životnímu prostředí (např. vozidla s hybridním pohonem kombinující spalovací motor a elektromotor, vozidla na LPG).

Poplatník daně

Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu. Poplatníkem daně je rovněž zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Daňové přiznání je nutno podat nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období. Poplatník platí čtyři zálohy za rok podle skutečného stavu vozidel splňujících zákonné podmínky pro zdanění v kalendářním čtvrtletí, které bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém jsou splatné zálohy.

Sazba daně

U osobních automobilů se stanovuje podle zdvihového objemu motoru v cm3 a pohybuje se od 1 200 Kč (do 800 cm3) do 4 200 Kč (nad 3 000 cm3). U ostatních vozidel se stanovuje podle nejvyšší povolené hmotnosti (celkové hmotnosti) v tunách a počtu náprav a pohybuje se od 1 800 Kč (do 1 tuny a s 1 nápravou) do 50 400 Kč (3 nápravy, nad 36 tun).

Sazba daně je snížena o 25 % u vozidel pro zemědělské práce (platí pouze pro poplatníky, kteří vykonávají zemědělskou činnost).

Sleva na dani

Slevu na dani lze poskytnout na vozidla, které uskutečňují kombinovanou dopravu, tj. dopravují náklady, které jsou po část trasy přepravovány po železnici nebo po vodě.

2.10. Zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí ze dne 5. 5. 1992 nabyl účinnosti 1. 1. 1993. Byl novelizován celkem 39krát. Tab. 8 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 8: Počet novel Zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

2

2000

5

2007

3

1994

4

2001

2

2008

1

1995

1

2002

3

2009

2

1996

2

2003

1

2010

1

1997

3

2004

2

-

-

1998

1

2005

2

-

-

1999

1

2006

3

Celkem

39

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

2.11. Daň darovací

Předmět daně

Předmětem daně je bezúplatné nabytí majetku jinak než smrtí zůstavitele.

Poplatník daně

Poplatníkem daně je nabyvatel, při darování do ciziny je poplatníkem dárce, nejde-li o darování do ciziny či z ciziny, je dárce ručitelem. Poplatníci se pro účely stanovení výše daně, popřípadě pro účely osvobození od daně, rozlišují na tři skupiny. I. skupinu tvoří příbuzní v řadě přímé a manželé, II. skupinu sourozenci, další uvedení příbuzní a další osoby blízké a III. skupinu tvoří ostatní fyzické a právnické osoby.

Základ daně

Základ daně je cena darovaného majetku snížená o prokázané dluhy, o daně placené při dovozu při darování z ciziny a o částky od daně osvobozené.

Sazba daně

Sazba daně se pohybuje v závislosti na vztahu dárce a obdarovaného a činí od 7 % (do 1 mil. Kč) do 40 % (nad 50 mil. Kč).

Osvobození od daně

Od daně je osvobozeno nabytí majetku (movité věci osobní potřeby, peněžní prostředky a cenné papíry) u osob v I. skupině a II. skupině. Osvobození do 20 tis. Kč se uplatní ve III. skupině.

Od daně darovací je osvobozena řada darování: bezúplatné nabytí majetku státem či veřejnými vysokými školami, darování majetku určeného pro financování v oblasti kultury, školství, vědy, výzkumu, sportu, zdravotnictví, dary přijaté církvemi, nadacemi a obecně prospěšnými fondy, převody bytů a garáží z majetku družstva na členy družstva apod.

Daňové přiznání

Poplatník je povinen podat daňové přiznání do 30 dnů od bezúplatného nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, při nabytí nemovitosti do 30 dnů od doručení smlouvy opatřené doložkou o povolení vkladu do katastru nemovitostí nebo u nemovitostí neevidovaných v katastru nemovitostí do 30 dnů od účinnosti smlouvy.

2.12. Daň dědická

Předmět daně

Předmětem daně je bezúplatné nabytí majetku děděním.

Poplatník daně

Poplatníkem daně je dědic (nabyvatel). Poplatníci se pro účely stanovení výše daně, popřípadě pro účely osvobození ode daně rozlišují na tři skupiny. I. skupinu tvoří příbuzní v řadě přímé a manželé, II. skupinu sourozenci, další uvedení příbuzní a další osoby blízké a III. skupinu tvoří ostatní fyzické a právnické osoby.

Základ daně

Základem daně je cena nabytého majetku snížená o prokázané dluhy zůstavitele, které přešly na dědice, o přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a o náklady spojené s dědickým řízením.

Sazba daně

Sazba daně se pohybuje v závislosti na vztahu dědice a zůstavitel a činí od 3,5 % (do 1 mil Kč) do 20 % (nad 50 mil. Kč) ve III. skupině.

Osvobození od daně dědické

Dědictví v I. a II. skupině jsou od daně osvobozena. Dále jsou v závislosti na vztahu dědice a zůstavitele od daně dědické osvobozena obdobná nabytí majetku jako je tomu u daně darovací, a to do výše 20 tis. Kč ve III. skupině.

Dále je od daně dědické osvobozena řada dědictví jako nabytí státem či veřejnými vysokými školami, nabytí majetku určeného pro financování v oblasti kultury, školství, vědy, výzkumu, sportu, zdravotnictví, dědictví nabytá církvemi, nadacemi a obecně prospěšnými fondy apod.

Daňové přiznání

Poplatník je povinen podat daňové přiznání do 30 dnů, v němž nabylo právní moci rozhodnutí o dědictví.

2.13. Daň z převodu nemovitostí

Předmět daně

Předmětem daně je úplatný převod či přechod vlastnictví k nemovitostem či bezúplatné zřízení věcného břemeně ve prospěch dárce při darování nemovitosti.

Poplatník daně

Poplatníkem daně je převodce (prodávající), nabyvatel (kupující) je ručitelem, u výměny nemovitostí jsou poplatníky společně a nerozdílně převodce i nabyvatel.

Základ daně

Základ daně tvoří cena sjednaná nebo cena nemovitosti zjištěná dle oceňovacích předpisů, a to vždy vyšší z těchto dvou hodnot. V dalších případech je to např. cena bezúplatně zřízeného věcného břemene, cena dosažená vydražením při získání nemovitosti ve veřejné dražbě atd.

Sazba daně

Daň z převodu nemovitostí je uplatňována paušální lineární sazbou 3 % ze základu daně.

Osvobození od daně z převodu nemovitostí

Osvobození se vztahuje na převody z a do majetku České republiky, na přeměny právnických osob, na převody nových staveb, které nebyly dosud užívány.

Daňové přiznání

Poplatník je povinen podat daňové přiznání do tří měsíců od potvrzení nabytí vlastnictví (nejčastěji zápis do katastru nemovitostí) nebo nabytí vlastnictví (u nemovitostí neevidovaných v katastru nemovitostí).

2.14. Daň ekologická

Podle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů vstoupila v platnost k 1. 1. 2008 ekologická daň, kterou měla Česká republika povinnost implementovat na základě směrnice EU 2003/96/ES , kterou se mění struktura předpisů společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

Předmět daně

Předmětem daně je elektřina, zemní plyn a některé další plyny, pevná paliva (černé uhlí, hnědé uhlí, koks).

Plátce daně

Plátcem daně je dodavatel, který na daňovém území dodal předměty daně, provozovatel distribuční soustavy nebo přepravní soustavy, výrobce předmětu daně, dále také osoby, které osvobozenou energii použijí k jiným než osvobozeným účelům nebo osoby, které spotřebovaly nezdaněnou energii.

Osvobození od ekologické daně

Osvobození závisí na účelu použití energie. Vztahuje se zejména na elektrickou energii a pevná paliva, která jsou použita na provoz veřejné přepravy osob či pro plavby po vodách na území ČR. Dále je možné uplatnit osvobození u plynu pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách uvedených ve speciálním předpise.

Sazby daně

Sazby daně jsou stanoveny podle jednotlivých médií – elektrické energie, ze zemního plynu a z pevných paliv.

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

Daňové přiznání

Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit správci daně (celnímu úřadu) daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

3. Systém sociálního pojištění

Systém placení pojistného na sociální pojištění se v České republice skládá ze čtyř částí. Jednak veřejné zdravotní pojištění, které je upraveno Zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, dále pak důchodové pojištění, kterým se zabývá Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku. Součástí sociálního pojištění je i nemocenské pojištění, které upravuje Zákon č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění a dále pak státní politika zaměstnanosti, kterou řeší Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku.

3.1. Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ze dne 20. 11. 1992 nabyl účinnosti 1. 1. 1993. Byl novelizován 44krát. Tab. 9 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 9: Počet novel Zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

5

2000

4

2007

2

1994

2

2001

1

2008

1

1995

1

2002

4

2009

4

1996

2

2003

3

2010

-

1997

1

2004

3

-

-

1998

1

2005

4

-

-

1999

-

2006

6

Celkem

44

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Podle tohoto zákona jsou účastníky pojistného systému oprávněnými k využívání zdravotní péče zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a státní pojištěnci.

Zaměstnanci

Zaměstnanci jsou osoby vykonávající závislou činnost v rámci pracovního poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti. Za zaměstnance se nepovažují osoby vykonávající činnost na základě dohody o provedení práce, avšak výkon člena statutárního a jiného orgánu právnické osoby se za zaměstnance z hlediska veřejného zdravotního pojištění považuje. Pojistné v rámci všeobecného zdravotního pojištění zaměstnance činí celkem 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kterým je kalendářní měsíc. Z hlediska participace zaměstnance a zaměstnavatele na zdravotním pojištění platí sazby 4,5 % pro platbu zaměstnance a 9 % pro platbu prováděnou zaměstnavatelem. Pro výpočet pojistného hrazeného za zaměstnance zaměstnavatelem a pojistného hrazeného zaměstnancem platí stejný vyměřovací základ. Je jím součet příjmů, které zúčtuje zaměstnavatel zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání.

Pojistné vypočtené z vyměřovacího základu odvádí měsíčně za zaměstnance příslušné zdravotní pojišťovně jejich zaměstnavatel, který je povinen se registrovat u každé pojišťovny, u které jsou pojištěni jeho zaměstnanci.

Osoby samostatně výdělečně činné

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) jsou osoby provozující zemědělskou výrobu, živnost, podnikání podle zvláštních předpisů, vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů, společníci veřejných obchodních společností, komplementáři komanditních společností, osoby vykonávající nezávislé povolání, spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných.

OSVČ jsou sami sobě zaměstnavateli a zaměstnanci a mají povinnost platit a odvádět pojistné při použití sazby odpovídající součtu sazeb hrazených za zaměstnance zaměstnavatelem a zaměstnancem. Výše pojistného je 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, které je u OSVČ kalendářní rok.

Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou měsíčních záloh na pojistné a formou doplatku. V prvním roce podnikatelské činnosti musí osoba samostatně výdělečně činná platit zálohy, které se odvozují z minimálního vyměřovacího základu. V následujících letech pak osoby samostatně výdělečně činné odvozují výši záloh z měsíčního vyměřovacího základu zjištěného za předchozí kalendářní rok. Od 1. 1. 2011 se zvyšuje pojistné na zdravotní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné na částku 1 601 Kč měsíčně.

3.2. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ze dne 20. 11. 1992 nabyl účinnosti k 1. 1. 1993. Byl novelizován 61krát. Tab. 10 uvádí počet novel zákona v jednotlivých letech.

Tab. 10: Počet novel Zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

Rok

Počet novel

1993

5

2000

7

2007

6

1994

2

2001

1

2008

3

1995

4

2002

2

2009

8

1996

1

2003

4

2010

-

1997

3

2004

4

-

-

1998

2

2005

4

-

-

1999

-

2006

5

Celkem

61

Zdroj: ASPI – právní informační systém, vlastní zpracování

Sociální zabezpečení zaměstnance zahrnuje důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci

Za zaměstnance se považují osoby, které mají příjmy z pracovního nebo služebního poměru, z pracovní činnosti dle dohody o pracovní činnosti, z pracovní činnosti společníka společnosti s ručením omezeným, komanditisty komanditní společnosti nebo člena družstva, za niž mu náleží odměna. Za zaměstnance se nepovažují osoby vykonávající činnost na základě dohody o provedení práce. Z příjmů osob, které se nepovažují za zaměstnance, se neplatí pojistné na veřejné zdravotní pojištění ani pojistné na sociální zabezpečení podle pravidel platných pro placení pojistného za zaměstnance. Vyměřovacím základem zaměstnance je součet příjmů, které mu byly zaúčtovány do příslušného kalendářního měsíce. Pokud do kalendářního měsíce nebyl zaúčtován žádný příjem, pojistné se za takový měsíc neplatí. V roce 2011 bude maximální vyměřovací základ zaměstnance pro placení pojistného činit 72násobek průměrné mzdy Kč 24 740. Maximální vyměřovací základ zaměstnance pro placení pojistného je pro rok 2011 stanoven ve výši Kč 1 781 280.

Zaměstnavatel je povinen z vyměřovacího základu každého zaměstnance vypočítat 6,5 % a pojistné srazit z hrubého příjmu zaměstnance. Zároveň musí vypočítat pojistné za sebe, které činí 25 % z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců. Zaměstnavatel má povinnost odvést místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení vypočtené pojistné.

Osoby samostatně výdělečně činné

Za osoby samostatně výdělečně činné se považují osoby, které vykonávají samostatnou činnost nebo spolupracují při výkonu samostatné výdělečné činnosti, tj. osoby, na které lze podle zákona o daních z příjmů rozdělit příjmy a výdaje. Na rozdíl od zaměstnanců nemusí být OSVČ povinně účastny nemocenského pojištění. Povinné jsou pro ně pouze důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

U důchodového pojištění OSVČ se mění v roce 2011 výše záloh. Na pojistné na důchodové pojištění si bude moci svou platbou zálohy na pojistné OSVČ určit měsíční vyměřovací základ. OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost bude v měsíci po podání přehledu za rok 2010 a následující měsíce platit zálohy dle dosaženého daňového základu v roce 2010, minimálně však Kč 1 807 Kč. Měsíční vyměřovací základ pro odvod pojistného na důchodové pojištění bude činit 50 % daňového základu. V roce 2011 je maximálním měsíčním vyměřovacím základem Kč 148 440 – odpovídající záloha je Kč 43 345.

Účast na nemocenském pojištění je u OSVČ dobrovolná. Výše nemocenského pojištění se zjišťuje z vyměřovacího základu a činí 2,3 %. Minimální platba je stanovena ve výši Kč 92. Nárok na výplatu nemocenského vzniká vždy, jestliže účast na nemocenském pojištění OSVČ trvala alespoň po dobu tří kalendářních měsíců před vznikem sociální události.

Nemocenské pojištění je upraveno Zákonem č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. Účastníky nemocenského pojištění jsou povinně zaměstnanci, jejichž výkon práce je na území České republiky a to na základě pracovně právního nebo obdobného pracovního vztahu, zaměstnání trvalo nebo mělo trvat alespoň 15 kalendářních dnů a minimální výše sjednaného příjmu je každoročně stanovována. Účastníky nemocenského pojištění nejsou společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a konditisté komanditní společnosti, členové družstev, v nichž podmínkou členství není pracovní vztah k družstvu a studenti a žáci. Z nemocenského pojištění náleží čtyři dávky – nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v mateřství a těhotenství.

Od ledna 2011 a po dobu tří následujících let se bude nemocenské vyplácet až od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel bude poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy podle zákoníku práce v období prvních 21 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti.