1. Úvod do problematiky

1.12. Optimalizace daňové povinnosti

Minimalizace daňové povinnosti je racionálním ekonomickým chováním daňového subjektu. Stát s tímto chováním nejen počítá, ale snaží se ho i využít k tomu, aby nasměroval aktivitu daňového subjektu žádoucím směrem.

Daňová úspora vzniká tím, že daňový subjekt využívá možnosti snížení základu daně a daně v rámci všech alternativních postupů stanovených daňovým zákonem, případně všech povolených způsobů úpravy daňového základu při splnění zákonem stanovených podmínek. Prostor pro daňové úspory může být z hlediska státu motivován snahou snížit administrativní náklady výběru daně. Část daňových úspor má charakter odložení daně do budoucnosti, například prostřednictvím tvorby rezerv na budoucí výdaje nebo zrychleným odpisováním majetku.

Vyhnutí se dani představuje minimalizaci daně prostřednictvím vyhledávání zákonodárcem nezamýšlených skulin ve stylizaci daňových zákonů. Jestliže se konkrétní způsob využívání nedokonalé formulace daňového zákona začne využívat v širším měřítku, vede to zpravidla ke změně daňového zákona.

Daňový únik je protiprávním jednáním daňového subjektu s cílem neoprávněné zkrátit velikost daňové povinnosti. Je-li takové jednání úmyslné a zároveň vede k většímu krácení rozpočtových příjmů, může se jednat i o trestný čin zkrácení daně či obdobné trestné činy.