1. Úvod do problematiky

1.9. Sazba daně

Sazba daně je algoritmus, prostřednictvím kterého se ze základu daně (sníženého o odpočty) stanoví velikost dně. Sazba daně může mít obecně podobu jakéhokoliv výpočtového algoritmu, obvykle se používá několik typů sazeb. Z praktického hlediska dělíme daňové sazby podle dvou nezávislých kritérií, která nám společně vymezují typ sazby.

Jednotná sazba daně je taková sazba, která je stejná pro všechny typy a druhy předmětu dané daně nezávisle na jeho kvalitě. Jednotnou sazbu daně má pouze daň z převodu nemovitostí. Výše diferencované sazby daně se liší podle druhu předmětu daně, resp. jeho kvality, tak jak je to u daně z přidané hodnoty, kdy sazba daně z většiny zboží a služeb je stanovená ve výši 20 % a u léků je sazba 10 %. Sazba daně může být také stanovena podle daňového subjektu. Například u daně dědické a daně darovací, kde nižší sazba daně je určena pro příbuzné v řadě přímé, a nejvyšší pro osoby bez definovaného příbuzenského vztahu.

Pevná sazba daně je taková sazba, která je vztažena k objemové jednotce základu daně v případě, že základ daně je v objemových jednotkách vyjádřen. Používá se u kapitálových daní. Protože daň musí být stanovena v peněžních jednotkách, ve kterých je také splatná, musí být v peněžních jednotkách vyjádřen buď základ daně (používá se pak pevná sazba daně vyjádřená v Kč) nebo její sazba (používá se relativní sazba daně, obvykle v procentech základu daně). Relativní sazbu daně užíváme tam, kde základ daně má hodnotový charakter. Sazba udává určitý podíl ze základu daně. Může být proporcionální k základu daně, nebo může mít podobu progresivní daňové sazby. Relativní sazba daně je obvyklá u běžných daní. Lineární sazba daně je taková, kdy daň roste s růstem základu ve stejné poměru. Je obvykle stanovena jako určené procento ze základu daně, které se nemění s velikostí základu daně. Výhodou lineární sazby je jednoduchost výpočtu daně.

Progresivní daňová sazba je taková, při které s růstem základu daně roste daň relativně rychleji než základ daně. Tento typ daňové sazby nejlépe vyhovuje požadavku na daňovou spravedlnost, protože bohatší je schopen se stejnou újmou postrádat mnohem více než chudší. Sazba může mít podobu výpočtového algoritmu, který zajistí plynulé zvyšování míry zdanění pro každý přírůstek základu daně. V praxi se častěji používají tzv. pásmové sazby. Základ daně se rozdělí do několika pásem podle jeho velikosti a pro každé pásmo se stanoví jiná úroveň sazby, čím vyšší pásmo, tím vyšší sazba. Daňové pásmo je interval základu daně, ve kterém základ daně podléhá jedné úrovni progresivní daňové sazby.