Náhodné setkání

Paní Jitka - sektání na ulici

mrknout Paní Jitka chvátá ulicí, nemá ani čas se moc rozhlížet kolem sebe. Najednou na ni někdo zavolá. Je to její známá, se kterou se už dlouho nepotkala. Je to hodná holka, ale nějak se jí nedaří v partnerských vztazích. Teď se hrne k Jitce s neskrývaným nadšením.

Alena: Ahóój! Tebe už jsem dlouho neviděla! Ty jenom kveteš, holka!
Jitka: Ahoj Álo! Taky tě ráda vidím, kde pořád lítáš?
Alena: Ale to víš, pořád něco řešíme. Holka, kdybys věděla... No, to ti musím říct!
Jitka: Co prosím tě? Snad se něco nestalo?
Alena: Víš co, pamatuješ si na toho Karla od naproti? To byl ten, co...
Jitka: No já nevím, nezajdeme někdy někam? Na kus řeči?
Alena: Počkej, to víš, že jo. Ale tohle ti musím říct... Tak ten Karel, pamatuješ si ho?
Jitka: Já nevím, tak co s ním bylo?
Alena: No to byl ten, on byl takový... A víš, že byl taky fanda do vodního lyžování?

Jitka znervózní. V tuhle chvíli už chtěla být o hodný kus dál za rohem, ale teď to vypadá, že nestihne nic. Podívá se na hodinky.

Alena: Neboj, já vím, že letíš...
Jitka: No to víš, vždyť to znáš. Tak co se tedy stalo?

Jitka doufá, že historku trochu popožene k pointě a pak se bude moci rozloučit.

Alena: Tomu bys nevěřila, tak ten Karel a já...

Vypráví historku o neperspektivním vztahu.

Jitka: Álo, to jsi přece musela vědět, takhle nerozumně se do toho vrhat...
Alena: Mě to úplně sebralo.

Najednou vypadá nějak sklesle.

Jitka: Člověče, buď snad ráda. Ten můj není skoro doma. Děti jsou v pubertě, to víš, to jsou věčné konflikty a já jsem na všechno sama.
Alena: Holka, já se z toho nemůžu vzpamatovat.
Jitka: Álo a jak to tehdy dopadlo s tou zahradou? Zavolej mi, můžeme si někde sednout, co říkáš? I když teď před vánoci, no uvidíme. Tak někdy!
Alena: Já ti brzo brnknu, máš pořád stejné číslo?
Jitka: Nejspíš ano, určitě. Tak zavolej a měj se!
Alena: Ty taky a když tak hezké vánoce!

Rozloučí se a odcházejí.