Ústavní pořádek České republiky

Syrovátková, J. Ústavní pořádek České republiky

5. Moc soudní

Je upravena ve IV. Hlavě Ústavy České republiky.

V každé společnosti je uplatňování práva spojeno s jeho ohrožováním a porušováním. Proto je potřebné vytvořit určitý kontrolní sytém, který by po porušení práva, opět obnovil právní stav. Tímto systémem je soudnictví, které je realizováno pomocí specifického stáního orgánu – soudu.

Specifickým rysem soudnictví je, že jej uskutečňují soudy jménem státu, zákonem stanovenými metodami a v zákonem stanovených procesních formách.

Soustavu obecných soudů v ČR tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Vrchní soud, Krajské soudy, Okresní soudy.

Nad dodržováním ústavnosti dohlíží Ústavní soud. Jednotlivé soudy tvoří soudci, přísedící a justiční čekatelé.

definice Definice soudnictví
Soudnictví je činnost nezávislých soudů jako státních orgánů, vykonávanou podle stanovených pravidel a spočívající v závazném řešení konkrétních případů podle právních norem.

Specifičnost soudnictví spočívá v tom, že:

  • musí jít o činnost státu, o plnění jeho funkcí. Soudnictvím může být jen činnost státních orgánů (soudů),
  • v řešení konkrétních případů, tzv. sporů o právo, nebo i o případy jiné povahy,
  • řešení konkrétních případů musí probíhat podle stanovených pravidel, které se označují jako soudní proces. Smyslem stanovených pravidel je dosáhnout spravedlivého projednání případu,
  • výkonem soudnictví mohou být pověřeny jen nezávislé státní orgány,
  • řešení musí být závazné, musí respektovat okruh osob, jemuž je určeno, jakož i to, že jsou vynutitelné prostředky, které má státní moc k dispozici,
  • posláním soudnictví není tvorba práva, ale aplikace již existujících právních norem.

Právo na soudní ochranu

Soudnictví je určeno pro osoby fyzické i právnické tj. pro účastníky řízení. Právo na soudní ochranu patří k základním právům a jako takové je vyjádřeno v mezinárodních i českých dokumentech.

a) mezinárodní dokumenty:
Pakt občanských a politických práv – čl. 14, odst. 1.
Evropská úmluva.
b) české dokumenty:
Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.).

Druhy soudnictví
Soudnictví se člení na civilní, trestní, správní a ústavní soudnictví. Někdy bývají také uváděny ještě další druhy soudnictví, jako je soudnictví volební, pojišťovací, pracovní, obchodní a vojenské.

Moderní soudnictví

Moderní soudnictví má jiné charakteristické rysy než soudnictví starší.

Patří mezi ně:

  • specializace soudnictví: soudnictví je zcela odděleno od exekutivy v jakékoli podobě,
  • odbornost soudnictví: rozhodující vliv v soudnictví mají soudci, kteří jsou vysokoškolsky vzdělanými právníky a laici v něm plní jen určité specifické činnosti,
  • nezávislost: soud má postavení „nezúčastněného třetího subjektu“, což znamená, že nemá přímý podíl na hmotně-právním vztahu, který je předmětem rozhodování, ale i to, že nenadržuje některému ze subjektů, o jejichž věci rozhoduje.