1. Úvod

Veřejné právo tvoří právní normy, které upravují vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany, resp. právnickými osobami působícími v rámci tzv. občanské společnosti. Tyto vztahy jsou charakteristické vztahem nadřízenosti státu jako reprezentanta společných, tj. veřejných zájmů vůči občanům a jiným právním subjektům.

Do oblasti veřejného práva řadíme mimo jiné ústavní právo. Jde o soubor právních norem upravující určité principy a druhy vztahů uspořádaných do těchto základních skupin:

  • základy veřejné moci, její povaha a struktura, vymezení a omezení veřejné moci, způsob vytváření nejvyšších státních orgánů, možnosti přímého výkonu moci lidu,
  • samospráva (územní, národností apod.),
  • uznání a vymezení základních práv a svobod lidí a jejich garance veřejnou mocí,
  • základy politické demokracie (volná soutěž politických sil).

Ústavní pořádek České republiky představuje souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně jmenovaných pramenů ústavního práva na úrovni nejvyšší právní síly, který tvoří Ústavu České republiky.

Tvoří ho

  • Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.).
  • Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.).
  • Ústavní zákony ČNR přijaté po 6. 6. 1992.
  • Ústavní zákony přijaté podle Ústavy z roku 1993.
  • Ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady, upravující hranici České republiky.