Úvod do problematiky veřejné správy

Syrovátková, J. Úvod do problematiky veřejné správy

3. Vyšší územní samosprávné celky

3.6. Rozpočet kraje

Pomocným plánovacím nástrojem v kraji je rozpočtový výhled, jenž slouží pro střednědobé finanční plánování. Sestavuje se na delší časové období. Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o budoucích investicích a o finančních zdrojích.

Hlavním finančním nástrojem kraje je pak veřejný rozpočet. Obsahem rozpočtu jsou veškeré příjmy a výdaje kraje. Způsob třídění peněžních operací v rozpočtu upravuje rozpočtová skladba. Rozpočet členíme podle povahy příjmů a výdajů na běžný a kapitálový.

Příjmy rozpočtu kraje

Stanovené příjmy kraje jsou pouze prognózou, která vychází z minulých let, právních předpisů a vztahů k ostatním rozpočtům. Příjmy kraje jsou dotace, sdílené daně, poplatky a návratné zdroje.

Dotace

Dotace jsou projevem přerozdělovacích procesů uvnitř rozpočtové soustavy a jsou postulovány jako prvek solidarity mezi státem a kraji. Tvoří 85 % příjmů, což jsou největší příjmy krajů. Nutnost dotací je indikátorem nedostatečného vybavení kraji vlastními příjmy. Dotace jsou nástrojem zasahování do rozhodování kraje. Dotace rozdělujeme na běžné, určené k pokrytí neinvestičních výdajů rozpočtového období, a kapitálové, které kryjí jednorázové investiční akce poskytující dlouhodobý užitek. Jiným kritériem je účelovost dotace. Použití účelové dotace je vázáno na stanovený účel, nesprávně použitá dotace se zpravidla vrací poskytovateli. U dotací poskytnutých z prostředků Evropské unie se požaduje finanční spoluúčast příjemce. Kraj je tak nucen stanoveným procentem přidat prostředky z vlastních zdrojů na realizaci dotací podporované investice.

Kraj může získat dotace od státu, Evropské unie, ale také od dalších osob. V současné době jsou krajům poskytovány následující dotace:

  1. dotace schválené zákonem o státním rozpočtu,
  2. dotace z kapitoly všeobecná pokladní správa,
  3. dotace z kapitol jednotlivých ministerstev,
  4. dotace ze strukturálních fondů Evropské unie,
  5. dotace z Národního fondu,
  6. dotace ze státních fondů,
  7. dary a dědictví od osob soukromého práva.

Sdílené daně

Druhou nejvýznamnější část vlastních příjmů krajů představují daňové příjmy, které tvoří tzv. sdílené daně, jejichž výši nemůže kraj ovlivnit. Výnosy těchto daní se rozdělí mezi tři úrovně – stát, kraje a obce podle určitého klíče.

Kraji náleží v současné době:

  • 8,92 % vybrané daně z daně z přidané hodnoty,
  • 8,92 % příjmů fyzických osob vybírané srážkou,
  • 8,92 % daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti,
  • 8,92 % z daní z příjmů právnických osob bez daně placené obcemi a kraji a
  • 100 % daně placené kraji. Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podílí stanoveným procentem.

Podíly krajů nejsou na rozdíl od obcí stanoveny v závislosti na počtu obyvatel. Podíly jednotlivých krajů vychází z určeného koeficientu, který zohledňuje zejména počet organizačních složek a příspěvkových organizací, které kraj zabezpečuje.

Podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní náleží jednotlivým krajům následující procento:

Tabulka 4.1

Poplatky

Kraj je oprávněn za správní úkony, které provádí v přenesené působnosti, vybírat správní poplatky. Zákony upravující jednotlivé úseky státní správy stanovují, za které úkony lze vybírat správní poplatky a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích určuje konkrétní výši poplatků.

Pokuty

Kraje mohou ukládat a vybírat pokuty. Pokuta je sankce peněžité povahy uplatňovaná v případě právní odpovědnosti. Zákon pro jednotlivé úseky státní správy stanovují rozmezí, ve kterém mohou správní orgány v rámci své pravomoci sankci uložit.

Návratné úvěrové příjmy

V době časového nesouladu příjmů a výdajů anebo v případě investice, může kraj přijmout úvěr nebo jinou právní formu závazkového vztahu spočívající v povinnosti věřiteli poskytnout peněžní prostředky a v povinnosti kraje vrátit peněžní prostředky přijaté od věřitele.
Mezi tyto formy patří např. úvěr nebo půjčka, emise komunálních obligací, návratné finanční výpomoci, finanční leasing.

Výdaje rozpočtu

Výdaje jsou nástrojem politiky krajské samosprávy. Prostřednictvím svěřených zdrojů kraj poskytuje veřejnou službu.

Výdaje veřejné správy jsou dvojího druhu, obligatorní a účelové. Obligatorní výdaje jsou výdaje, které jsou předurčeny zákonem nebo dohodami, nazývají se mandatorní výdaje. Zbylou část finančních zdrojů mohou kraje užít na účely, které jsou v souladu s jejich politikou.

Rozpočtová skladba člení výdaje krajů na běžné a kapitálové.

  • Mezi běžné výdaje se zahrnují neinvestiční nákupy, neinvestiční transfery (zejména příspěvkových organizacím a organizačním složkám, vlastním fondům a dále i neziskovým organizacím a jiným osobám), neinvestiční půjčky a ostatní běžné výdaje.
  • Kapitálové výdaje krajů se člení na investice, nákup akcií a jiných majetkových podílů, kapitálové transfery (především svým příspěvkovým organizacím, dále i neziskovým a jiným právnickým osobám), investiční půjčky a ostatní kapitálové výdaje.

Výdaje kraje se člení z hlediska určení prostředků na výdaje

  • na vlastní činnost kraje (tedy na činnost orgánů kraje, jeho organizačních složek a příspěvkových organizací),
  • na protiplnění uzavřených smluv,
  • nenávratné dotace – poskytované např. neziskovým nebo jiným právnickým osobám,
  • uskutečněné při sdružování finančních prostředků, při kooperaci samospráv na pořízení společných investic na smluvním základě.