Úvod do problematiky veřejné správy

1. Veřejná správa

 Veřejná správa představuje soubor konkrétně definovaných činností organizovaných a realizovaných v předem stanoveném právním a institucionálním rámci. Je vykonávána výhradně ve veřejném zájmu, úkony veřejné správy jsou stanoveny zákonem. Rozsáhlá a různorodá věcná působnost veřejné správy prakticky vylučuje charakterizovat její funkční vymezení taxativním výčtem. Proto se definuje negativně, tedy čím se nezabývá. Veřejná správa představuje činnosti, které nejsou vykonávány orgány moci zákonodárné, soudní a vládní.

Správa je záměrná činnost nebo soubor takových činností, která sleduje dosažení určitého cíle. Je vykonávána v určitém organizačním systému a zaměřena na regulaci fungování tohoto systému. Správa bývá někdy označována jako určitý druh řízení.

Řízení, jakožto sociální proces, je specifickou lidskou činností směřující k tomu, aby lidé postupovali ve shodě s cílem, který určuje ten, kdo řídí. Nezbytným předpokladem řízení je existence komunikačních vazeb mezi řídícím subjektem a řízeným objektem. Řízení je pojmem širším než správa a správa ve zmíněném pojetí z něj musí vycházet.

Základní rozdělení správy představuje rozdělení na správu soukromou a správu veřejnou.

• Soukromá správa zavazuje pouze osoby, které jsou ve specifickém vztahu k dané správě. Soukromá správa se řídí principem „co není zakázáno, je dovoleno“. Na rozdíl od veřejné správy, pro niž platí „co není dovoleno, je zakázáno“. Příkladem soukromé správy je například správa podniková, nebo správa určitého sdružení či jiného subjektu, která nesplňuje znaky veřejné správy.
• Veřejná správa je správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu. Vztah veřejné správy k právu má dvojí povahu. Existuje vázanost veřejné správy právem a druhý typ vztahu je možnost veřejné správy vydávat právní akty. Právní akty mohou být jak individuální, tak normativní. Normativní právní akty jsou akty regulující záležitosti obecné povahy neurčitého počtu. Individuální právní akty rozhodují o konkrétních právech a povinnostech fyzických a právnických osob v jednotlivých případech. Všechny akty se nazývají správní akty. Pouze některé správní akty jsou současně právními akty.

Orgán veřejné správy potřebuje mít zákonem danou pravomoc a působnost, aby mohl vydávat akty závazné navenek. Zákonem daná pravomoc znamená, že při výkonu své činnosti může používat pouze takových prostředků a forem regulace, které určuje zákon. Působnost určuje, v jakých záležitostech mohou orgány veřejné správy svou pravomoc vykonávat.

Věcná působnost může být dána jen pro určitou konkrétní záležitost. Např. působnost ve věcech školství, financí a pod. Působnost lze určit i jako působnost místní (územní), kterou se stanoví, na jakém území může příslušný orgán vykonávat svou pravomoc. Působnost lze vymezit i časově. Působnost může být výjimečně dána také osobě, např. povahou funkce.

Příslušnost orgánu veřejné správy představuje určení pravomoci a působnosti v konkrétní záležitosti. Orgán veřejné správy je takový subjekt, který má určitou organizační samostatnost, není pouze součástí jiného orgánu a má zákonem určenou vlastní pravomoc a působnost.

Povaha činnosti veřejné správy

Veřejná samospráva vykonává různé druhy činností, některé jsou charakteristické pro veřejnou správu, jiné vykonávají také a především jiné orgány veřejné moci. Orgány veřejné moci zavazují v souladu s právem svými akty fyzické i právnické osoby obecně. Existují i orgány veřejné moci jiné povahy, zejména zákonodárné a soudní. Pro veřejnou správu je charakteristická činnost iniciativní, organizační a kontrolní. Kromě toho působí také při aplikaci práva. Orgány veřejné správy mohou vydávat i tzv. interní normativní akty.

 Pod pojem veřejné správy patří pouze takové orgány a instituce, pro které tvoří výkon veřejné správy hlavní nebo alespoň podstatnou součást jejich činnosti.

Veřejná správa se skládá ze dvou základních činností – státní správy a samosprávy.

1.1. Státní správa

Státní správa má vždy povahu veřejné správy. V demokratickém státě je ústřední státní správa vždy odvozena od voleného orgánu, a to zejména způsobem ustavování (zákonodárná moc). Struktura státní moci se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. Státní správa je součástí výkonné moci. Vztah výkonné moci k moci zákonodárné je dán vázaností výkonné moci zákony a určování pravomoci. Výkonná moc může působit na realizaci moci zákonodárné. Vztah výkonné moci k moci soudní má dvojí aspekt: orgány státní správy jsou vázány soudními rozhodnutími, současně výkonná moc disponuje určitými prostředky, zejména vydává obecně závazné právní předpisy, které soudy ve své činnosti respektují.

1.2. Samospráva

 Samospráva představuje určité společenství, jehož členové si sami vedou své záležitosti. Pro samosprávu je charakteristická demokratičnost ve vytváření základních samosprávních orgánů a podřízenost nebo odpovědnost ostatních samosprávných orgánů základním orgánům. Samosprávné orgány jsou ustavovány volbou, základní samosprávný orgán je volen občany. Neexistuje vertikální hierarchická struktura, nižší samosprávný orgán proto není podřízen vyššímu. Pro samosprávu jsou rozhodující zájmy příslušného samosprávného společenství.

Funkcí samosprávy je spravování záležitostí určitého společenství, jeho reprezentace a vyjadřování zájmů tohoto společenství.

Stát zasahuje do činnosti samosprávy především s cílem zajistit dodržování zákonů. V rámci zákonodárné moci stát reguluje zákony. Výkonná moc disponuje určitými prostředky integrace – souvisí s potřebou státního dozoru nad samosprávou při výkonu veřejné správy z důvodů zajištění zákonnosti, s možností přenesení výkonu určitých funkcí státní správy na samosprávu, nebo např. při kontrole souladnosti normativních aktů. Integrace soudní moci se týká pouze souladu samosprávného rozhodování se zákonem již z povahy věci. Nejvyšší formou soudního dozoru je činnost ústavního soudnictví - soudnictví správní.

Základním předpokladem pro výkon veřejné správy samosprávou je svěření tohoto výkonu příslušnému samosprávnému orgánu zákonem. V rámci veřejnoprávní samosprávy jsou vykonávány funkce veřejné správy samosprávnými orgány. V rámci soukromoprávní samosprávy převažují instituce typu občanských sdružení. Rozhodování soukromoprávní samosprávy nemá vnější důsledky, nelze jimi zavazovat osoby stojící mimo organizační strukturu samosprávného subjektu a samosprávné společenství.

Z hlediska výkonu funkcí veřejné správy se zásadně odlišuje především územní samospráva od jiných druhů samosprávy zájmové, profesní apod. Pro územní samosprávu je charakteristické, že zpravidla plní i funkce veřejné správy.

Ústava České republiky dovoluje stanovit zákonem výkon určitých kompetencí státní správy samosprávnými orgány, které je pak realizují jako přenesené kompetence. Samosprávné orgány jsou povinny řídit se pravidly předepsanými pro rozhodování ve státní správě, musí tedy respektovat nejen obecně závazné právní předpisy, ale i interní normativní akty a individuální pokyny vyšších orgánů státní správy.

1.3. Organizační principy veřejné správy

Pro výstavbu veřejné správy mají podstatný význam organizační principy a jejich uplatňování. Organizační principy jsou určité zásady a organizační možnosti používané při budování veřejné správy jako celku i jejich subsystémů, případně jednotlivých orgánů. Jejich účelem je vybudování efektivního fungování správy jak po linii vertikální tak horizontální.

Organizační principy se z hlediska veřejné správy dělí na (kliknutím na následující text se zobrazí podrobnosti):

a) územní, věcný a funkční
b) centralizace a decentralizace
c) koncentrace a dekoncentrace
d) monokratický a kolegiální
e) volební a jmenovací

1.4. Organizační akty

 Organizační akty jsou obecná pravidla, jak má být veřejná správa budována, které orgány lze řídit, jakou pravomoc a působnost jim je možno svěřit. Oprávnění vydávat organizační akty se označuje jako organizační moc. Z hlediska postavení subjektu a rozsahu pravomocí ji můžeme dělit na externí a interní a na širší a užší.

• Externí moc vyjadřuje především oprávnění zřizovat nebo rušit správní orgány.
• Interní moc znamená oprávnění stanovit jejich vnitřní organizační strukturu, uspořádání.

• Organizační mocí v širším smyslu je vybaven orgán, který může činit organizační opatření vůči všem orgánům (v demokratických státech to bývá parlament).
• Naproti tomu organizační moc v užším smyslu zahrnuje pouze veřejnou správu, resp. její orgány (např. vláda).

V demokratických právních státech může být zřizování a rušení správních orgánů svěřeno pouze zákonu, případně ústavnímu zákonu. Záležitost této důležitosti nemůže řešit veřejná správa sama, a proto bývá svěřena parlamentu.

1.5. Organizační typy a modely

V organizacích veřejné správy se vytváří tzv. organizační modely. V současnosti se uplatňuje hierarchický, participační a konzultativní typ.

Nejčastější je hierarchický typ.
Mezi jeho charakteristické rysy patří – soustředění působnosti a rozhodovací pravomoci u vyšších orgánů (tzv. pyramida řízení), vertikální uspořádání organizační struktury, vysoká dělba práce a specializace, vysoká míra formalizace pracovních postupů a oprávnění.

Základní modely, v nichž se hierarchický typ uplatňuje:

• liniový model – přímá nadřízenost a podřízenost,
• štábní model – liniový model je doplňován o štábní orgány poskytující služby (např. sbory konzultantů),
• pružný organizační model – spojení různých specializací, jejich řízení a koordinaci provádí jeden nadřízený článek.

V rámci organizace se jednotlivá místa člení na:

• lineární útvary – zabezpečují vlastní činnost, pro kterou byl příslušný orgán ustaven, činnost je obrácena navenek, poskytují služby občanům,
• štábní útvary – odborné štáby, poskytují služby jiným útvarům, působí dovnitř příslušného orgánu,
• pomocné (servisní) útvary – poskytují ostatním složkám hmotné a nehmotné služby (např. dokumentační a provozní oddělení a údržba).

Participační organizační typ se liší od hierarchického tím, že dochází k podstatně širšímu přenesení úkolů než u hierarchického.

2. Obecní samospráva

Česká republika je z hlediska územně-správního uspořádání charakteristická velmi vysokým počtem obcí. Na základě ústavního zákona č. 1/1993, Ústavy České republiky se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) v platném znění je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

Obec je veřejnoprávní korporací a má vlastní majetek. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Obce se od sebe liší rozsahem výkonu státní správy. Rozlišujeme dvě skupiny obcí – obce se základní rozsahem přenesené působnosti a obce s rozšířeným rozsahem přenesené působnosti.

2.1. Zákon o obcích

Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po vyjádření vlády. Obec, která byla městem před 17. 5. 1954, je městem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, kdy se obec stává městem. Obec je městysem čili městečkem (typ obcí mezi městem a vsí), pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Obec, která byla oprávněná užívat označení městys přede dnem 17. 5. 1954, je městysem, pokud o to požádá předsedu Poslanecké sněmovny. Předseda Poslanecké sněmovny tak na žádost obce stanoví a zároveň určí den, od kterého se obec stává městysem.

Statutární města jsou města, která jsou sídly VÚSC. Zákon o obcích je taxativně vyjmenovává.Území statutárním měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy.

 Další informace

Obec je spravována zastupitelstvem obce, dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta a obecní úřad.

Ve městě je zastupitelstvo města a dalšími orgány města jsou rada města, starosta a městský úřad.

Ve statutárním městě je zastupitelstvo města, dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor a magistrát.

V městském obvodu statutárního města je zastupitelstvo městského obvodu, dalšími orgány městského obvodu jsou rada městského obvodu, starosta a úřad městského obvodu.

V městské části je zastupitelstvo městské části, dalšími orgány je rada městské části, starosta a úřad městské části.

Obec může zřizovat obecní policii jako organizační složku obce.

Občanem obce je fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

Občan obce, který dosáhl věku 18 let má právo

• volit a být volen do zastupitelstva obce,
• hlasovat v místním referendu,
• vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem,
• vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce,
• nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy,
• požadovat projednání určité záležitosti a v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce, je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů,
• podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty, podání orgány obce vyřizují bezodkladně, nejdéle do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů.

Území obce

Obec má jedno nebo více katastrálních území. Dvě nebo více obcí, které spolu sousedí, se mohou na základě dohody sloučit. Území obce po sloučení tvoří území slučovaných obcí. Obec se také může připojit k jiné obci, se kterou sousedí.

Další informace

Názvy obcí

Každá obec má svůj název, jehož změnu musí odsouhlasit Ministerstvo vnitra. Samostatný název mají také části obce, které jsou evidenčními jednotkami vytvářenými budovami s čísly popisnými a čísly evidenčním přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území. Názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí.

Další informace

Spolupráce obce s jinými subjekty

Při výkonu své samostatné působnosti mohou obce vzájemně spolupracovat

• na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu,
• na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí,
• zakládáním právnických osob podle zvláštního zákona dvěma nebo více obcemi.

Mezi dvěma nebo více obcemi je uzavírána smlouva ke splnění konkrétního úkolu na dobu určitou nebo neurčitou. Musí mít písemnou formu a musí být předem schválena obecními zastupitelstvy. Majetek získaný výkonem společné činnosti obcí se stává spoluvlastnictvím všech zúčastněných obcí. Ze závazků vůči třetím osobám jsou obce zavázány společně a nerozdílně, není-li smlouvou stanoveno jinak.

Svazek obcí

Obce mají právo být členy svazku obcí za účelem ochrany a prosazování jejich společných zájmů. Obce mohou vytvářet svazky obcí, jakož i vstupovat do svazků obcí již vytvořených. Členy svazku obcí mohou být jen obce. Svazky obcí jsou právnickými osobami, které spolupracují na základě smlouvy, jejíž přílohu tvoří stanovy. Předmětem činnosti svazku obcí mohou být úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata atd.

Spolupráce s obcemi jiných států

Obce mohou spolupracovat s obcemi jiných států a být členy mezinárodních sdružení místních orgánů. Obce a svazky obcí mohou uzavírat s obcemi a se svazky obcí jiných států smlouvy o vzájemné spolupráci a to na základě písemné smlouvy, která musí být schválena obecními zastupitelstvy. Právnická osoba může na základě smlouvy o spolupráci vzniknout jedině dovoluje-li to Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Vznik právnické osoby nebo členství v již existující právnické osobě, podléhá souhlasu Ministerstva vnitra po předchozím projednání s Ministerstvem zahraničních věcí.

Spolupráce s právnickými a fyzickými osobami

Obce mohou spolupracovat s právnickými i fyzickými osobami.

2.2. Členění obcí a jejich číselníky

Obce se liší podle objemu výkonu přenesené působnosti.

Podle objemu výkonu přenesené působnosti se člení obce do tří stupňů:

• obce I. stupně
• obce II. stupně = obce s pověřeným obecním úřadem
• obce III. stupně = obce s rozšířenou působností

Obce I. stupně

Vedou evidenci obyvatel, zajišťují v obci volby, zabezpečují ochranu veřejného pořádku atd.

Číselník obcí
Český statistický úřad zavedl číselník obcí (CISOB), který začal fungovat od 1. 9. 2002 a je od roku 2003 používán při přípravě a zpracování statistických úloh na úrovni obcí a je aktualizován vždy k l. l. každého roku. Podle tohoto číselníků existuje v České republice k 1. 1. 2010 6 249 obcí.

Obce II. stupně s pověřeným obecním úřadem

Zajišťují různé činnosti (stavební úřady, matriky, ..) za malé obce na základě dohody mezi obcemi nebo rozhodnutí.

Číselník obcí s pověřeným obecním úřadem
Číselník obcí s pověřeným obecním úřadem (CISPOU) byl zaveden sdělením Českého statistického úřadu č. 471/2002 Sb., o zavedení číselníku obcí s pověřeným obecním úřadem. V platnost vstoupil dne 1. 1. 2003. Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. byly vymezeny správní obvody pro obce s pověřeným obecním úřadem (POU). K 1. 1. 2010 je v České republice 388 obcí s pověřeným obecním úřadem.

Pověřený obecní úřad
Jako pověřený obecní úřad je pro účel výkonu přenesené působnosti označován obecní úřad, který vedle přenesené působnosti vykonává v rozsahu jemu svěřeném zvláštními zákony přenesenou působnost ve správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem. Prováděcím předpisem je zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Příloha č. 1 tohoto zákona obsahuje seznam obcí s pověřeným obecním úřadem.

Obce III. stupně s rozšířenou působností

Zajišťují činnosti živnostenských úřadů, vydávání cestovních a osobních dokladů, řidičských průkazů, vedení registru motorových vozidel, péčí o nepřízpůsobivé občany, vyplácení sociálních dávek.

Číselník obcí s rozšířenou působností
Číselník obcí s rozšířenou působností (CISORP) byl zaveden sdělením Českého statistického úřadu č. 471/2002 Sb., o zavedení číselníku obcí s rozšířenou působností. V platnost vstoupil dne 1. 1. 2003. Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. byly vymezeny správní obvody pro obce s rozšířenou působností (ORP). K 1. 1. 2010 je v České republice 205 obcí s rozšířenou působností.

Číselník správních obvodů hlavního města Prahy
Číselník správních obvodů hlavního města Prahy (CISSOP) byl zaveden s platností od 1. 1. 2003. Popisuje členění hlavního města Prahy na správní obvody, jejichž vymezení je dáno usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 25/18 z 21. 12. 2000 s účinností od 1. 7. 2001. Správní obvody jsou: Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8, Praha 9, Praha 10, Praha 11, Praha 12, Praha 13, Praha 14, Praha 15, Praha 16, Praha 17, Praha 18, Praha 19, Praha 20, Praha 21, Praha 22.

Číselník statutárních měst
Zákon o obcích uvádí taxativní výčet statutárních měst. K 1. 1. 2004 zákon uvádí 19 statutárních měst.

Číselník městských částí
Český statistický úřad zavedl číselník městských částí (CISMC), který začal fungovat od 1. 9. 2002 a je od roku 2003 používán při přípravě a zpracování statistických úloh na úrovni městských částí a je aktualizován vždy k 1. 1. každého roku.

2.3. Zastupitelstvo obce

Orgány obce jsou zastupitelstvo obce, rada obce, starosta (primátor), obecní úřad (městský úřad, magistrát, úřad městského obvodu nebo městské části). Zastupitelstvo si zřizuje jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory, rada jako své iniciativní a poradní orgány komise.

Zastupitelstvo obce je složeno z členů zastupitelstva obce, jejichž počet na každé volební období stanoví zastupitelstvo nejpozději do 85 dnů před dnem volem do zastupitelstev v obcích. Při stanovení počtu zastupitelstva přihlédne zastupitelstvo zejména k počtu obyvatel a velikosti územního obvodu k 1. lednu roku, v němž se konají volby.

Počet členů zastupitelstva obce, který má být zvolen, se oznámí na úřední desce obecního úřadu nejpozději do 2 dnů po jeho stanovení nebo způsobem v místě obvyklým.

 Další informace

Práva člena zastupitelstva obce

Člen zastupitelstva obce má při výkonu své funkce právo

• předkládat zastupitelstvu obce, radě obce, výborům a komisím návrhy na projednání,
• vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce a její jednotlivé členy, na předsedy výborů, na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, a na vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila, písemnou odpověď musí obdržet do 30 dnů,
• požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce, informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.

Povinnosti člena zastupitelstva

Člen zastupitelstva obce je povinen zúčastňovat se zasedání zastupitelstva obce, popřípadě zasedání jiných orgánů obce, je-li jejich členem, plnit úkoly, které mu tyto orgány uloží, hájit zájmy občanů obce a jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce.

Střet zájmů

Pokud by mohlo u člena zastupitelstva obce dojít ke střetu zájmů, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat. Orgán obce pak rozhodne, zda existuje důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti.

Pravomoc zastupitelstva obce
Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Zastupitelstvu obce je např. vyhrazeno:

• schvalovat program rozvoje obce,
• schvalovat územní plán obce a regulační plán a vyhlašovat jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou,
• schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce,
• zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny,
• vydávat obecně závazné vyhlášky obce,
• rozhodovat o vyhlášení místního referenda,
• volit z řad členů zastupitelstva obce starostu, místostarosty a další členy rady obce (radní) a dovolávat je z funkce,
• zřizovat a zrušovat obecní policii,
• rozhodovat o spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce,
• pokud není zřízena rada obce, vydává nařízení obce.

Všechny pravomoce zastupitelstva obce

Správce obce

Pokud se neuskuteční v obci vyhlášené volby pro nedostatek kandidátů na členy zastupitelstva nebo proto, že nebyla ustavena okrsková volební komise, dojde k rozpuštění zastupitelstva obce, zanikne mandát všem členům zastupitelstva obce a na uprázdněné mandáty nenastoupí náhradníci nebo není zvolen starosta do 6 měsíců od ustavujícího zasedání, popřípadě ode dne, kdy byl odvolán starosta nebo se funkce vzdal jmenuje ředitel krajského úřadu správce obce z řad zaměstnanců kraje zařazených do krajského úřadu.

Správce obce zabezpečuje výkon přenesené působnosti, jde-li o obec, kde není tajemník obecního úřadu a dále úkoly v oblasti samostatné působnosti. Správce obce je v čele obecního úřadu. Jde-li o obec, kde byla zřízena funkce tajemníka obecního úřadu, je tajemník podřízen správci obce.

Správce obce zůstává zaměstnancem kraje. Osobní výdaje spojené s výkonem funkce správce obce hradí kraj. Činnost správce obce kontroluje ředitel krajského úřadu a končí dnem ustavujícího zasedání zastupitelstva obce nebo dnem zvolení starosty. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva obce podá správce obce zprávu o výkonů své funkce a o stavu hospodaření a majetku obce.

2.4. Rada obce

Rada obce je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a za její výkon odpovídá zastupitelstvu obce. V oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon.

Radu obce tvoří starosta, místostarosta (místostarostové) a další členové rady. Počet členů rady obce je lichý a činí nejméně 5 a nejvýše 11 členů, přičemž nesmí přesahovat jednu třetinu počtu členů zastupitelstva obce. Rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů. Pokud je starosta nebo místostarosta odvolán z funkce, přestává být také členem rady obce.

V obci, v níž není zřízena rada obce, plní její funkci starosta.

Schůze rady obce

Rada obce se schází ke svým schůzím podle potřeby, její schůze jsou neveřejné. K jednotlivým bodům svého jednání může přizvat dalšího člena zastupitelstva obce a jiné osoby. Je schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů, k platnému usnesení nebo rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Rada obce pořizuje ze své schůze zápis, který podepisuje starosta spolu s místostarostou nebo jiným radním. V zápise se vždy uvede počet přítomných členů rady obce, schválený program schůze rady obce, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení. Zápis musí být pořízen do 7 dnů od jejího konání. O námitkách člena rady obce proti zápisu rozhodne nejbližší schůze rady obce. Zápis ze schůze rady obce musí být uložen u obecního úřadu k nahlédnutí.

Rada obce vydá jednací řád, v němž stanoví podrobnosti jednání rady obce.

Radě obce je vyhrazeno

• zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu,
• plnit vůči právnickým osobám a zařízením založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle zvláštních předpisů, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce,
• plnit funkci valné hromady, je-li obec jediným akcionářem nebo jediným společníkem,
• vydávat nařízení obce,
• projednávat a řešit návrhy, připomínky a podněty předložené jí členy zastupitelstva obce nebo komisemi rady obce,
• stanovit rozdělení pravomocí v obecním úřadu, zřizovat a zrušovat odbory a oddělení obecního úřadu,
• jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu, rozhodovat o platech vedoucích odborů obecního úřadu,
• zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady obce, jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy,
• kontrolovat plnění úkolů obecním úřadem a komisemi v oblasti samostatné působnosti obce,
• stanovit celkový počet zaměstnanců obce v obecném úřadu a v organizačních složkách obce,
• ukládat pokuty ve věcech samostatné působnosti obce, tuto působnost může obecní rada svěřit příslušnému odboru obecního úřadu zcela nebo zčásti,
• přezkoumávat na základě podnětů opatření přijatá obecním úřadem v samostatné působnosti a komisemi,
• uzavírat nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčkách,
• stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností,
• schvalovat organizační řád obecního úřadu,
• plnit úkoly stanovené zvláštním zákonem.

Rada obce připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva obce a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení.

Je-li odvolána rada obce jako celek, zůstává starosta i místostarosta i nadále ve funkci. Je-li starosta a místostarosta odvolán ze své funkce současně s ostatním členy rady obce, pověří zastupitelstvo obce výkonem funkcí starosty, popřípadě místostarosty některého člena zastupitelstva obce a současně mu vymezí rozsah jeho oprávnění na dobu do zvolení nového starosty popřípadě místostarosty.

2.5. Starosta

Starosta zastupuje obec navenek.

Starostu a místostarostu volí do funkcí zastupitelstvo obce z řad svých členů. Starosta a místostarosta musí být občanem České republiky. Za výkon své funkce odpovídají zastupitelstvu obce.

Starosta jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele krajského úřadu tajemníka obecního úřadu v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů a stanoví jeho plat na základě zákona č. 143/1992 Sb. a Nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí. Bez souhlasu ředitele krajského úřadu je jmenování a odvolání tajemníka obecního úřadu neplatné.

Povinnosti starosty

• odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok,
• plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu, vedoucí odboru jmenuje a odvolává a stanoví jim plat, jen není-li zřízena rada obce,
• může po projednání s ředitelem krajského úřadu svěřit komisi výkon přenesené působnosti v určitých věcech,
• může požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku,
• odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce,
• zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcích, kde není tajemník obecního úřadu,
• rozhoduje o záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce,
• plní obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči uvolněným členům zastupitelstva a tajemníkovi obecního úřadu.

Starosta svolává a zpravidla řídí zasedání zastupitelstva obce a rady obce, podepisuje spolu s ověřovateli zápis z jednání zastupitelstva obce a zápis z jednání rady obce.

Starostu zastupuje místostarosta. Zastupitelstvo obce může zvolit více místostarostů a svěřit jim některé úkoly. Místostarosta, kterého určí zastupitelstvo obce, zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává funkci. Starosta spolu s místostarostou podepisuje právní předpisy obce.

Starosta má právo užívat při významných příležitostech a občanských obřadech závěsný odznak. Závěsný odznak má uprostřed velký státní znak a po obvodu odznaku je uveden název Česká republika.

Rada obce může stanovit, v kterých případech může tento odznak užívat jiný člen zastupitelstva obce nebo tajemník obecního úřadu.

Primátor statutárního města má právo při významných příležitostech a občanských obřadech používat primátorské insignie.

2.6. Obecní úřad

Zvláštní postavení mezi orgány obce má obecní úřad. V něm se uskutečňují každodenní úkoly z oblasti samostatné působnosti obce i úkoly z oblasti přenesené působnosti (výkonu státní správy), kdy obecní úřad plní funkci správního úřadu.

Obecní úřad tvoří starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu (je-li tato funkce zřízena) a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. V čele obecního úřadu je starosta.

Rada obce může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začlenění zaměstnanci obce zařazeni do obecního úřadu.

Obecní úřad

• v oblasti samostatné působnosti
  • plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo nebo rada obce,
  • pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti,
• vykonává přenesenou působnost,
• rozhoduje o poskytování informací žadateli podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

2.7. Tajemník obecního úřadu

V obcích s pověřeným obecním úřadem, v obcích s rozšířenou působností a v ostatních obcích se může zřídit funkce tajemníka obecního úřadu, který je zaměstnancem obce.

Je odpovědný starostovi obce za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti. Pokud v obci není zřízena funkce tajemníka obce, plní jeho úkoly starosta obce.

Tajemník obecního úřadu

• zajišťuje výkon přenesené působnosti s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny radě obce nebo zvláštnímu orgánu obce,
• plní úkoly uložené mu zastupitelstvem obce, radou obce nebo starostou,
• stanoví podle zvláštních právních předpisů platy všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu,
• plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu,
• vydává spisový řád, skartační řád a pracovní řád obecního úřadu a další vnitřní směrnice obecního úřadu, nevydává-li je rada obce.

Tajemník se zúčastňuje zasedání zastupitelstva obce a schůzí rady obce s hlasem poradním. Nesmí vykonávat funkce v politických stranách a v politických hnutích.

2.8. Orgány zastupitelstva obce a rady obce

Zastupitelstvo si zřizuje jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory, rada jako své iniciativní a poradní orgány komise.

Výbory

• Zastupitelstvo obce může zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory, které svá stanoviska a návrhy předkládají zastupitelstvu obce.
• Zastupitelstvo vždy zřizuje finanční a kontrolní výbor. Pokud v obci žije podle posledního sčítání lidu alespoň 10 % občanů hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje se výbor pro národnostní menšiny. Příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.
• Předsedou výboru (kromě osadního) je vždy člen zastupitelstva. Počet členů výboru je vždy lichý. Je nejméně tříčlenný. Jeho členem nemůže být starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu ani osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na obecním úřadu.

Činnost výboru
Výbor plní úkoly, kterými jej pověří zastupitelstvo obce. Ze své činnosti odpovídá výbor zastupitelstvu obce. Výbor se schází podle potřeby. Usnesení výboru se vyhotovuje písemně a podepisuje je předseda výboru. Je platné, jestliže s ním vyslovila souhlas nadpoloviční většina všech členů výboru.

Finanční výbor
Provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce a plní další úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo obce.

Kontrolní výbor
Kontroluje plnění usnesení zastupitelstva obce a rady obce, je-li zřízena, kontroluje dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti, plní další kontrolní úkoly, jimiž jej pověřilo zastupitelstvo obce.
O provedené kontrole výbor pořídí zápis, který obsahuje, co bylo kontrolováno, jaké nedostatky byly zjištěny a návrhy opatření směřující k odstranění nedostatků. Zápis podepisuje člen výboru, který provedl kontrolu, a zaměstnanec, jehož činnosti se kontrola týkala.
Výbor předloží zápis zastupitelstvu obce, k zápisu připojí vyjádření orgánu, popřípadě zaměstnanců, jejichž činnosti se kontrola týkala.

Osadní výbor
V částech obce může zřídit zastupitelstvo obce osadní výbory. Osadní výbor má minimálně 3 členy. Počet členů výboru určí zastupitelstvo obce. Členy výboru jsou občané obce, kteří jsou přihlášeni k trvalému pobytu v té části obce, pro kterou je osadní výbor zřízen, a jsou určeni zastupitelstvem obce. Předsedu výboru zvolí zastupitelstvo obce z řad členů osadního výboru.

Pokud požádá na zasedání zastupitelstva obce o slovo, musí mu být uděleno.

Osadní výbor je oprávněn

• předkládat zastupitelstvu obce, radě obce a výborům návrhy týkající se rozvoje části obce a rozpočtu obce,
• vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu obce a radě obce k rozhodnutí, pokud se týkají části obce,
• vyjadřovat se k připomínkách a podnětům předkládaným občany obce, kteří jsou hlášeni k trvalému pobytu v části obce, orgánům obce.

Komise

Rada obce může zřídit jako své iniciativní a poradní orgány komise. Svá stanoviska a náměty předkládají komise radě obce.

Pokud je komisi svěřen výkon přenesené působnosti, stává se také výkonným orgánem. Předsedou komise může být jen osoba, která, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, prokázala zvláštní odbornou způsobilost v oblasti komisi svěřené přenesené působnosti.

Komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Komise je ze své činnosti odpovědna radě obce, ve věcech výkonu přenesené působnosti na svěřeném úseku odpovídá starostovi.

2.9. Statutární města

Statutární města jsou města, která jsou sídly VÚSC. Patří mezi ně Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav, Prostějov a Jablonec nad Nisou.

Území statutárním měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy.

Územně členěná statutární města upravují své vnitřní poměry ve věcech správy města statutem, který je vydáván formou obecně závazné vyhlášky obce.

Statut statutárního města

Městské obvody a městské části jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem.

Ve statutu je uvedeno:

• výčet jednotlivých městských obvodů a městských částí a vymezení jejich území,
• pravomoc orgánů města na úseku samostatné a přenesené působnosti,
• pravomoc orgánů městských obvodů a městských částí na úseku samostatné a přenesené působnosti,
• vzájemnou součinnost mezi orgány města a orgány městských obvodů a městských částí,
• zdroje peněžních příjmů městských obvodů a městských částí a druhy výdajů v souvislosti s plněním úkolů v samostatné a přenesené působnosti,
• způsob projednání návrhů obecně závazných vyhlášek a nařízení města s městskými obvody a městskými částmi a způsob jejich zveřejňování v městských obvodech a městských částech,
• způsob projednání územně plánovací dokumentace města a programu rozvoje města s městskými obvody a městskými částmi,
• majetek města, který se svěřuje městským obvodům a městským částem, a rozsah oprávnění městských obvodů a městských částí při nakládání s tímto majetkem a při výkonu s tím souvisejících práv,
• rozsah oprávnění městských obvodů a městských částí zakládat, zřizovat a rušit právnické osoby a organizační složky.

Městskému obvodu nebo městské části může statutární město na úseku samostatné působnosti svěřit

• schvalování programu rozvoje městského obvodu nebo městské části,
• rozhodování o majetkoprávních úkonech,
• zřizování trvalých a dočasných fondů městského obvodu a městské části,
• ukládání pokut,
• výkon funkce zaměstnavatele pro zaměstnance zařazené do úřadu městského obvodu a nebo městské části či jejich organizační složky.

Městské obvody a městské části nemohou vydávat obecně závazné vyhlášky nebo nařízení.

Správce městského obvodu nebo městské části jmenuje a odvolává z funkce tajemník magistrátu. Správce města, městského obvodu a městské části plní úkoly správce obce. Ten zabezpečuje výkon přenesené působnosti, jde-li o obec, kde není tajemník obecního úřadu a dále úkoly v oblasti samostatné působnosti. Správce obce je v čele obecního úřadu. Jde-li o obec, kde byla zřízena funkce tajemníka obecního úřadu, je tajemník podřízen správci obce.

Písemnosti statutárního města

2.10. Působnost

Obce jsou orgány veřejné správy. Mají pravomoc rozhodovat o dění v obcí. Samospráva má dvojí působnost (pravomoc), přímou a přenesenou. Samostatná působnost vyplývá z postavení volených zástupců obce a přeneseně je odvozena od té části státní správy, která je delegována na nižší stupně.

Samostatná působnost

Obec v rámci samostatné působnosti plní úkoly patřící do samosprávy obce, v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami obce.

V rámci samostatné působnosti může obec ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou

• k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány,
• pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném, k zajištění veřejného pořádku,
• k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,
• stanoví-li tak zvláštní zákon.

Do samostatné působnosti obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů a záležitostí, které obci svěří zvláštní zákon. Obec ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Obec může udělovat ceny obce za významná umělecká, vědecká a jiná díla mající zejména vztah k obci a fyzickým osobám, které se významnou měrou zasloužily zejména o rozvoj obce, čestné občanství obce.

 Další informace

Přenesená působnost

Pokud svěří zákon obci výkon státní správy, je území obce správním obvodem a jeho orgány jsou povinny zabezpečit úkoly v přenesené působnosti.V mezích zákona může obec vydávat právní předpisy (nařízení obce) ve věcech patřících do přenesené působnosti. Obec vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon, působnost v těchto věcech je přenesenou působností obce.

Obce se při výkonu přenesené působnosti řídí:

• při vydávání nařízení obce a při rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob zákony a právní předpisy vydanými na základě zákona,
• v ostatních případech usnesením vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů, které musí být publikovány ve Věstníku vlády pro orgány kraje a orgány obcí.

Na plnění úkolů výkonu přenesené působnosti obdrží obce ze státního rozpočtu příspěvek.

Podle § 4 Zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působnosti přísluší obcím finanční příspěvek určený na úhradu nákladů spojených se zabezpečením přípravy pro výkon státní správy.

Pověřený obecní úřad

Jako pověřený obecní úřad je pro účel výkonu přenesené působnosti označován obecní úřad, který, vedle přenesené působnosti vykonává v rozsahu jemu svěřeném zvláštními zákony přenesenou působnost ve správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem. Prováděcím předpisem je zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Příloha č. 1 tohoto zákona obsahuje seznam obcí s pověřeným obecním úřadem.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností

Je obecní úřad, který vedle přenesené působnosti vykonává v rozsahu jemu svěřeném zvláštními zákony přenesenou působnost ve správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem.

Prováděcím předpisem je zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Příloha č. 2 tohoto zákona obsahuje seznam obcí s rozšířenou působností.

Správní obvody obcí s rozšířenou působností

Od 1. 1. 2003 byla velká část kompetencí 73 okresních úřadů přenesena na 205 obcí s přenesenou působností. V souvislosti s reformou územní veřejné správy byla k 31. 12. 2002 ukončena činnost okresních úřadů a jejich působnosti byly přeneseny převážně na orgány územních samospráv (kraje a obce s rozšířenou působností) a v některých případech na jiné orgány státní správy v území. Obce s rozšířenou působností představují nový typ obcí s nejširším rozsahem výkonu státní správy v přenesené působnosti.

Veřejnoprávní smlouva

Obce, jejichž orgány vykonávají přenesenou působnost ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níž budou orgány jedné obce vykonávat přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti pro orgány jiné obce nebo jiných obcí, která je účastníkem veřejnoprávní smlouvy. K uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu krajského úřadu.

Obce s rozšířenou působností, jejichž obecní úřady vykonávají přenesenou působnost ve správním obvodu jednoho krajského úřadu, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níž bude obecní úřad jedné obce s rozšířenou působností vykonávat přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti pro obecní úřad jiné obce (jiných obcí) s rozšířenou působností, která je účastníkem veřejnoprávní smlouvy. K uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu Ministerstva vnitra.

Další informace

2.11. Hospodaření obce

Obec může být vlastníkem majetku, který musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku, který musí evidovat, chránit před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím, před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

Obec nesmí ručit za závazky fyzických a právnických osob. Výjimku tvoří ručení za závazky

• vyplývající ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici uskutečňovanou s finanční podporou ze státního rozpočtu, státních fondů nebo národního fondu,
• vyplývající ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici do obcí vlastněných nemovitostí,
• těch, jejichž zřizovatelem je obec, kraj nebo stát,
• těch, v nichž míra účasti jí samé nebo spolu s jinou obcí nebo obcemi, krajem nebo kraji nebo státem přesahuje 50 %,
• bytových družstev.

Za závazky obce stát neručí, pokud tento závazek nepřevzal smluvně. Obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv.

Pokud chce obec prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku musí zveřejnit svůj záměr po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech obce a to vyvěšením na úřední desce obecního úřadu nebo způsobem v místě obvyklým. Zájemci musí mít možnost vyjádřit se a předložit své nabídky. Cena při úplatném převodu se sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny musí být zdůvodněna.

Stát má právo při bezúplatném převodu či přechodu movitých věcí, práv a nemovitostí na obec a při finanční spoluúčasti na pořízení takového majetku obcí vyhradit si stanovení podmínek pro další hospodaření a nakládání s tímto majetkem. Kraj má právo při darování movitých věcí, práv a nemovitostí obci a při finanční spoluúčasti na pořízení takového majetku obcí vyhradit si stanovení podmínek pro další hospodaření a nakládání s tímto majetkem.

Obec dá přezkoumat auditorem hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok, případně provedení mimořádného přezkoumání svého hospodaření. Hospodaření např. měst Brno, Ostrava a Plzeň přezkoumá Ministerstvo financí, pokud si město nedá přezkoumat své hospodaření auditorem. Náklady hradí obec ze svých rozpočtových prostředků.

Závěrečný účet spolu se zprávou o výsledcích přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok projedná zastupitelstvo obce do 30. června následujícího roku a přijme opatření k nápravě nedostatků. Sestavení závěrečného účtu obce se řídí zvláštním zákonem.

2.12. Rozpočet obce

Každá obec plní úkoly, které vyplývají z její samostatné nebo i přenesené působnosti. Zajišťování těchto úkolů vyžaduje velký objem finančních prostředků.

Hlavním nástrojem obce pro jejich zabezpečení je její rozpočet. Ten je jedním z nejdůležitějších a také nejsledovanějších dokumentů obce. Plní několik funkcí současně

• je bilancí příjmů a výdajů,
• ročním finančním plánem,
• právní normou a veřejným dokumentem. 

Při zpravování rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu. Ten obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o

• dlouhodobějších závazcích a pohledávkách,
• finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrech obce.

Rozpočet je upraven tzv. rozpočtovou skladbou, která je základním třídícím standardem pro peněžní operace veřejných rozpočtů. Tento systém umožňuje srovnatelné sledování příjmů, výdajů, salda hospodaření a jeho financování v soustavě veřejných rozpočtů České republiky.

Rozpočet obce sestavuje každá obec pro každý kalendářní rok zvlášť. Nejprve je zveřejněn návrh rozpočtu (na úřední desce obce) a to nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu obce. Poté je návrh rozpočtu projednán a doporučen radou obce a finančním výborem, zastupitelstvu obce ke schválení.

Pokud obec nemá schválen návrh rozpočtu před 1.1. kalendářního roku, musí být přijato rozpočtové provizorium.

V případě, že během roku jsou obci přiznány dotace nebo získá jiný příjem, musí se již tento schválený rozpočet opravit, tzv. rozpočtovým opatřením. Neboť na každý příjem musí být taky výdaj (a to hlavně v případě účelových dotací), jinak jde o porušení rozpočtové kázně.

3. Vyšší územní samosprávné celky

Podle zákona je kraj územním společenstvím občanů, kterému náleží právo na samosprávu. Toto právo vykonávají orgány kraje v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Kraj je veřejnoprávní korporací, která vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně za podmínek stanovených zákonem. Je orgánem veřejné správy, který má pravomoc rozhodovat o dění v regionu.

Kraj může k plnění svých úkolů zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky bez právní subjektivity anebo spolupracovat s ostatními územními samosprávnými celky, jinými subjekty nebo vstupovat do regionálních seskupení se zahraničními partnery.

Občanem kraje je fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je přihlášena k trvalému pobytu v některé obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje.

Občan kraje, který dosáhl věku osmnácti let, má zejména právo volit a být volen do zastupitelstva, zúčastnit se zasedání zastupitelstva a vyjadřovat své stanovisko k projednávaným otázkám, podávat orgánům kraje návrhy, připomínky a podněty, které musí být vyřízeny bezodkladně nejpozději do 60 dnů, hlasovat v krajském referendu. Některá oprávnění mají i osoby, které dosáhly věku osmnácti let a jsou cizími státními příslušníky, jsou-li přihlášeny k trvalému pobytu v některé obci nebo vojenském újezdu v územním obvodu kraje, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

3.1. Územní členění státu

Podle ústavního zákona č. 1/1993, Ústava České republiky se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky, které lze tvořit nebo zrušit pouze ústavním zákonem.

Podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu se území České republiky dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy.

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) stanovuje technické členění státu – dělení území obcí na katastrální území.

Podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě tvoří soustavu územních prvků mimo jiné: oblast, kraj, okres a obec.

Klasifikace územních statistických jednotek

Vláda svým usnesením č. 707/1998, o vymezení územních jednotek NUTS doporučila vymezit statistické územní jednotky na území ČR ve shodě s vymezením NUTS v rámci EU. Proto je klasifikace CZ - NUTS vypracována na podkladě metodických principů a standardu Eurostatu.

Na základě ústavního zákona č. 347/97 Sb. je ČR dělena od 1. 1. 2000 na 14 krajů - vyšších územních samosprávných celků (VÚSC). Průměrná velikost těchto krajů je v porovnání s průměrem NUTS 2 za EU menší co do počtu obyvatel 2,5 krát, co do rozlohy 4 krát. Tyto kraje jsou proto zařazeny do úrovně NUTS III. Pro potřeby poskytování dat, zejména k čerpání Strukturálních fondů EU, je v tomto případě nutné vytvořit sdružené kraje, tzv. oblasti na úrovni NUTS II. Vytvoření této úrovně NUTS II v podmínkách ČR má ryze statistický charakter.

Při vymezování územních jednotek NUTS se brala v úvahu zejména tato hlediska:

1. respektování velikosti územních jednotek dle doporučení EU,
2. respektování principu skladebnosti a vztahu na administrativně správní dělení státu,
3. podobnost jednotek nižšího řádu vytvářejících jednotku řádu vyššího,
4. zabezpečení souboru dat a informací požadovaných ze strany EU,
5. uplatňování pravomoci zastupitelských sborů a orgánů státní správy na úrovni kraje (VÚSC).

Rozhodujícím pro sdružování krajů do oblastí (NUTS II) byla jejich velikost měřená počtem obyvatelstva, aby byla zajištěna porovnatelnost údajů za oblasti NUTS II v ČR s oblastmi stejné úrovně NUTS v EU. V ČR to má být územní jednotka, jejíž počet obyvatelstva je vyšší než 1 milion. Přitom z hlediska využití pro vnitrostátní komparace bylo užitečné sledovat i relativně rovnoměrné rozdělení obyvatelstva do oblastí NUTS II.

Vymezení územních jednotek NUTS schválené vládou bylo zasláno Eurostatu k posouzení. Eurostat rozdělení územních jednotek v ČR přijal, tzn. na úrovni NUTS I je jedna územní jednotka, NUTS II je 8 územních jednotek a na úrovni NUTS III je 14 územních jednotek. Podle výše uvedených principů byla stanovena konstrukce klasifikace CZ-NUTS.

Konstrukce, praktický význam a využití klasifikace CZ-NUTS

Předmětem klasifikace CZ-NUTS je klasifikování územních jednotek v ČR podle principů vytvořených v rámci EU.

Klasifikace má 6 úrovní NUTS s následujícím významem:

• NUTS 0 = stát (t.j. ČR)
• NUTS I = území (t.j. ČR)
• NUTS II = oblast (t.j. sdružené kraje)
• NUTS III = kraj (t.j. vyšší územní samosprávné celky - VÚSC)
• NUTS IV = okres
• NUTS V = obec (t.j. zpravidla základní územní jednotky- ZÚJ)

Klasifikace CZ-NUTS je určena především pro statistické účely, dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním z tzv. Strukturálních fondů. Z praktického hlediska se používá pět velikostních jednotek NUTS (I - V), které jsou zároveň územně statistickými jednotkami, pro něž se zpracovávají regionální operační plány k poskytování podpor ze Strukturálních fondů:

• NUTS I - územní jednotka velkých oblastí zemí, makroregionů daného státu, v našem případě celá Česká republika, neboť varianta Čechy a Morava neprošla pro nevyjasněnost zemských hranic těchto území.
• NUTS II - jednotka řádově nižší, obvykle odpovídá úrovni středního článku územně správního členění daného státu, v případě ČR se jedná o tzv. regiony.
• NUTS III - jednotka vesměs odpovídající úrovni nejnižšího územně správního celku státní správy, v případě ČR se jedná o VÚSC (vyšší územní samosprávní celky), které v ČR nabyly platnost 1. 1. 2000.
• NUTS IV - jednotka představuje úroveň okresů, případně mikroregionů, v ČR odpovídá počtem obyvatel i rozlohou okresům, za adekvátní můžeme považovat i nově vznikající tzv. mikroregiony.
• NUTS V - jedná se o úroveň obcí

Od 1. ledna 2008 byl systém statistické klasifikace územních struktur v České republice rozdělen, v souladu se systémem Eurostatu, na dvě části:

Klasifikace CZ-NUTS, která popisuje územní struktury do úrovně krajů NUTS III a Systém LAU.

Systém LAU (Local Administrative Units)

Je určen zejména pro potřeby statistiky regionů. Na rozdíl od systému NUTS, který je postaven na právním základě, LAU legislativní oporu nemá. Změny v systému LAU jsou každoročně oznamovány Eurostatu. Z hlediska statistiky mají LAU závazný charakter.
LAU mají dvě úrovně tvořené dvěma samostatnými číselníky propojenými vazbami:

LAU 1 (dřívější NUTS IV) jsou v ČR tvořeny okresy, kterých je 77. Praha se na této úrovni nečlení.

LAU 2 – obce, kterých je k 1.1. 2010 6 249.

Regiony soudržnosti

Jsou zvláštní orgány zřízené ke koordinaci hospodářské a sociální soudržnosti, zejména pokud jde o využívání strukturálních fondů Evropských společenství a plánování.

Regionů soudržnosti bylo ustanoveno zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje osm.

1. Praha, vymezený územím hlavního města Prahy,
2. Střední Čechy, vymezený územím Středočeského kraje,
3. Jihozápad, vymezený územím Českobudějovického a Plzeňského kraje,
4. Severozápad, vymezený územím Karlovarského a Ústeckého kraje,
5. Severovýchod, vymezený územím Libereckého, Královehradeckého a Pardubického kraje,
6. Jihovýchod, vymezený územím Brněnského a Jihlavského kraje,
7. Střední Morava, vymezený územím Olomouckého a Zlínského kraje,
8. Ostravsko, vymezený územím Ostravského kraje.

Jejich územní obvody jsou shodné s územními statistickými jednotkami NUTS II, které jsou v pěti případech větší než kraje. Shodné s územím krajů jsou regiony soudržnosti Praha, střední Čechy a Ostravsko, ostatní regiony jsou vymezeny územím dvou krajů a region Severovýchod třemi kraji. Regiony soudržnosti nejsou právnickými osobami, ale orgány vytvořenými zákonem ke koordinaci regionálního rozvoje.

Regiony soudržnosti si zřizují pro plnění svých úkolů Regionální radu, která tvoří výbor Regionální rady, předseda Regionální rady a úřad Regionální rady.

Regiony soudržnosti, prostřednictvím orgánů Regionálních rad, působí na rozvoj území z pozice řídících orgánů regionálních operačních programů pro programovací období Evropské unie, v současné době na období 2007 – 2013.

3.2. Zákon o krajích

Kraj se vymezuje třemi základními znaky. Tvoří ho:

•  území, na kterém se nacházejí obce a města,
• občané ČR s trvalým pobytem v obcích na území kraje,
• posledním znakem je působnost kraje.

Kraje se odlišují v rozloze, počtu obyvatel, struktuře osídlení atd. Mohou mít svůj znak a vlajku. Jestliže kraj znak nebo vlajku nemá, může mu předseda Poslanecké sněmovny (na jeho návrh) vlajku či znak udělit. Předseda Poslanecké sněmovny může také vlajku nebo znak na žádost kraje změnit. Znak a vlajku kraje mohou užívat kraje, jimi zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby. Jiné subjekty mohou znak kraje užívat jen se souhlasem kraje.

Občanem kraje může být fyzická osoba, která je občanem ČR a má trvalý pobyt v obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje. Tento občan, který dosáhl věku 18 let, má např. právo:

• vyjadřovat na zasedání zastupitelstva kraje svá stanoviska k projednávaným věcem,
• nahlížet do rozpočtu kraje, závěrečného účtu kraje, usnesení zápisů z jednání zastupitelstva kraje atd.,
• podávat orgánům kraje návrhy, připomínky a podněty.

3.3. Orgány kraje

Tvoří volené zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman kraje, zvláštní orgány kraje a krajský úřad.

Zastupitelstvo kraje

Je základním orgánem kraje. Spravuje kraj v rozsahu stanoveném zákonem o krajích. Ta se týká především samostatné působnosti.

Počet členů zastupitelstva kraje určuje Zákon o krajích. Odvíjí se od počtu obyvatel v kraji:

• do 600 000 obyvatel – 45 členů zastupitelstva,
• 600 000 – 900 000 obyvatel – 55 členů zastupitelstva,
• nad 900 000 obyvatel – 65 členů zastupitelstva.

Rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva je počet obyvatel k 1. 1. roku, ve kterém se konají volby.

Vyhrazené působnosti zastupitelstva kraje je možné rozdělit do dvou velkých skupin, první je obsahově spojena s veřejnoprávními záležitostmi a druhá s majetkovými záležitostmi.

Z působnosti zastupitelstva kraje lze uvést zejména

• právo předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR,
• předkládat návrhy Ústavnímu soudu ČR na zrušení právních předpisů,
• vydávat obecně závazné vyhlášky kraje,
• zřizovat a zrušovat výbory,
• rozhodovat o nabytí a převodu nemovitých věcí, rozhodovat o poskytování dotací z vlastních prostředků nebo z rozpočtu kraje.

Mezi nejdůležitější rozhodovací a schvalovací pravomoci zastupitelstva patří schvalovat program rozvoje územního obvodu kraje a územně plánovací dokumentaci nebo schvalovat rozpočet a závěrečný účet kraje, atd. Zastupitelstvo volí hejtmana, jeho náměstky a další členy rady kraje, zřizuje a ruší výbory zastupitelstva, vydává obecně závazné vyhlášky, rozhoduje o spolupráci s jinými subjekty. Pro platnost rozhodování je nutná nadpoloviční většina všech zvolených zastupitelů kraje.

Rada kraje

Je to výkonný orgán kraje v samostatné působnosti. Odpovídá za své činnosti zastupitelstvu kraje. Podle zákona může rozhodovat i ve věcech přenesené působnosti. Při výkonu své působnosti odpovídá rada kraje zastupitelstvu kraje. V přenesené působnosti rozhoduje jen tehdy, když tak stanoví zákon (např. vydávání nařízení kraje).

Členy rady kraje jsou hejtman, náměstci hejtmana a další členové rady.

Rada kraje připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva. Zabezpečuje hospodaření kraje podle schváleného rozpočtu, rozhoduje o některých majetkoprávních úkonech kraje, uzavírá nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčkách. Aby usnesení rady kraje bylo platné, musí s ním souhlasit nadpoloviční většina členů rady. Rada zřizuje nebo ruší komise rady kraje, stanovuje počet zaměstnanců krajského úřadu, na návrh ředitele krajského úřadu jmenuje a odvolává vedoucí odborů krajského úřadu, ukládá krajskému úřadu úkoly v samostatné působnosti a kontroluje jejich plnění, plní funkci valné hromady a vydává nařízení kraje v přenesené působnosti.

Hejtman kraje

Zastupuje kraj navenek, je odpovědný zastupitelstvu kraje. Jeho pravomoci a odpovědnost vymezuje zákon o krajích. Hejtman je odpovědný za zajištění přezkoumání hospodaření kraje. Na základě zmocnění zákonem zřizuje pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány. Jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu (se souhlasem ministra vnitra), stanovuje mu podle platných předpisů plat. Hejtmana zastupují náměstci hejtmana, které volí zastupitelstvo ze svých členů. Rada kraje může ukládat hejtmanovi úkoly jen v rozsahu své působnosti.

Hejtman podepisuje spolu s náměstkem hejtmana právní předpisy kraje, odpovídá za informování občanů a činnosti kraje a vykonává další úkoly v samostatné nebo přenesené působnosti, pokud jsou mu svěřeny zastupitelstvem, nebo stanoví-li tak zákon. Má právo pozastavit usnesení rady kraje, má-li za to, že je nesprávné, a věc předloží k rozhodnutí nejbližšímu zasedání zastupitelstva.

Krajský úřad

Je to výkonný orgán, který zabezpečuje výkon veřejné správy na území kraje. Plní úkoly, které mu v samostatné působnosti ukládá zastupitelstvo kraje, pomáhá v činnosti výborům zastupitelstva, plní úkoly ukládané radou kraje v samostatné působnosti a pomáhá v činnosti komisím rady kraje. Krajský úřad je typickým regionálním správním úřadem, který např. přezkoumává rozhodnutí vydaná obcemi ve správním řízení, ukládá sankce podle zákona, kontroluje činností obcí ve vybraných oblastech.

Krajský úřad tvoří ředitel a zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu. Krajský úřad se člení na odbory a oddělení.

Ředitel krajského úřadu je zaměstnancem kraje. Plní úkoly stanovené zastupitelstvem v samostatné působnosti, zajišťuje úkoly z přenesené působnosti, plní funkci statutárního orgánu vůči zaměstnancům krajského úřadu, řídí a kontroluje jejich práci, vydává organizační a pracovní řád krajského úřadu, řídí a kontroluje činnost organizačních složek a příspěvkových organizací kraje. Ze své činnosti se odpovídá hejtmanovi kraje. Nesmí vykonávat funkce v politických stranách a politických hnutí a jeho funkce je neslučitelná s funkcí poslance a senátora Parlamentu ČR a s funkcí člena zastupitelstva kraje.

Poradní a iniciativní orgány kraje

Poradní a iniciativní orgány kraje tvoří výbory a komise.

• Výbory
  Výbory jsou iniciativními a kontrolními orgány zastupitelstva kraje, úzce spolupracují se zastupitelstvem kraje, předkládají zastupitelstvu kraje různá doporučení návrhy usnesení – pro jejich doporučení musí hlasovat nadpoloviční většina všech členů příslušného výboru. Počet výborů závisí na rozhodnutí zastupitelstva. Počet členů výborů – nejméně však pětičlenného – závisí na rozhodnutí zastupitelstva kraje. Předsedou výboru je vždy člen zastupitelstva kraje.
  Obligatorně musí být zřízen finanční a kontrolní výbor, výbor pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost, výbor pro národnostní menšiny. Členy finančního a kontrolního výboru nemohou být hejtman, zástupce hejtmana, ředitel krajského úřadu, osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na krajském úřadu.
  Finanční výbor kontroluje např. hospodaření s majetkem a finančními prostředky kraje nebo využití dotací poskytnutých krajem obcím. Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady.
  Výbor pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost posuzuje
  a vyjadřuje se k síti škol a školských zařízení, studijních a učebních oborů a k jejich změnám v působnosti kraje. Vyjadřuje se k poskytování dotací v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu.
  Zákon o krajích věnuje zvláštní pozornost výboru pro národnostní menšiny, který zřizuje kraj povinně vždy, když v jeho územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň 5 % občanů hlásících se k jiné národnosti než české.
• Komise
  Rada kraje si může jako své iniciativní a poradní orgány zřizovat komise. Mohou jí předkládat návrhy, náměty, jsou jí ze své činnosti odpovědné. Pro jejich doporučení, usnesení musí být nadpoloviční většina všech členů komise.

3.4. Působnost kraje

Kraj zabezpečuje rozsáhlé úkoly v rámci vlastní samosprávní funkce. Podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích je základním úkolem kraje péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Kraj vykonává samostatnou a přenesenou působnost.

Samostatná působnost

Do samostatné působnosti kraje patří zejména věci veřejné správy a hospodaření svěřené do pravomoci zastupitelstva nebo rady a dále péče o komplexní územní rozvoj. Kraj v rámci samostatné působnosti např. pečuje o sociálně ekonomický rozvoj svého území, a o potřeby občanů, které jsou ve veřejném zájmu, dále spravuje vlastní majetek a může ho využívat pro zabezpečování veřejných statků, popř. k podnikání. Je právnickou osobou, má právní subjektivitu, může vstupovat do smluvních vztahů, nese právní odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí. Kraj může zakládat či spoluzakládat s jinými subjekty i podnikatelské subjekty, dále může spolupracovat s jinými kraji při plnění samostatné působnosti. Spolupracuje s obcemi na svém území, ale nemůže být členem svazku obcí a tudíž zasahovat do jejich samostatné působnosti. Dozor nad výkonem samostatné působnosti kraje vykonávají věcně příslušná ministerstva a ústřední orgány.

Přenesená působnost

Nejdůležitější formou delegace výkonu státní správy je přenesená působnost. Jestliže zákon přenese na kraj výkon státní správy, stává se území kraje správním obvodem.

3.5. Majetek kraje

Na základě zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetků krajů došlo k převodu majetku státních příspěvkových a rozpočtových organizací, u kterých se stal zřizovatelem kraj (školy, nemocnice, převedeny byly také některé druhy komunikací (silnice 2. a 3. třídy) a peněžní prostředky na účtech.

Kraje získávaly majetek i na základě dalších zákonů a dále investováním nebo nákupem.
Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně a kraj je povinen pečovat o jeho zachování a rozvoj, jakož i o jeho ochranu před zničením, poškozením apod.
O nakládání s majetkem kraje rozhoduje zastupitelstvo kraje, rada kraje a krajský úřad.

3.6. Rozpočet kraje

Pomocným plánovacím nástrojem v kraji je rozpočtový výhled, jenž slouží pro střednědobé finanční plánování. Sestavuje se na delší časové období. Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o budoucích investicích a o finančních zdrojích.

Hlavním finančním nástrojem kraje je pak veřejný rozpočet. Obsahem rozpočtu jsou veškeré příjmy a výdaje kraje. Způsob třídění peněžních operací v rozpočtu upravuje rozpočtová skladba. Rozpočet členíme podle povahy příjmů a výdajů na běžný a kapitálový.

Příjmy rozpočtu kraje

Stanovené příjmy kraje jsou pouze prognózou, která vychází z minulých let, právních předpisů a vztahů k ostatním rozpočtům. Příjmy kraje jsou dotace, sdílené daně, poplatky a návratné zdroje.

Dotace

Dotace jsou projevem přerozdělovacích procesů uvnitř rozpočtové soustavy a jsou postulovány jako prvek solidarity mezi státem a kraji. Tvoří 85 % příjmů, což jsou největší příjmy krajů. Nutnost dotací je indikátorem nedostatečného vybavení kraji vlastními příjmy. Dotace jsou nástrojem zasahování do rozhodování kraje. Dotace rozdělujeme na běžné, určené k pokrytí neinvestičních výdajů rozpočtového období, a kapitálové, které kryjí jednorázové investiční akce poskytující dlouhodobý užitek. Jiným kritériem je účelovost dotace. Použití účelové dotace je vázáno na stanovený účel, nesprávně použitá dotace se zpravidla vrací poskytovateli. U dotací poskytnutých z prostředků Evropské unie se požaduje finanční spoluúčast příjemce. Kraj je tak nucen stanoveným procentem přidat prostředky z vlastních zdrojů na realizaci dotací podporované investice.

Kraj může získat dotace od státu, Evropské unie, ale také od dalších osob. V současné době jsou krajům poskytovány následující dotace:

1. dotace schválené zákonem o státním rozpočtu,
2. dotace z kapitoly všeobecná pokladní správa,
3. dotace z kapitol jednotlivých ministerstev,
4. dotace ze strukturálních fondů Evropské unie,
5. dotace z Národního fondu,
6. dotace ze státních fondů,
7. dary a dědictví od osob soukromého práva.

Sdílené daně

Druhou nejvýznamnější část vlastních příjmů krajů představují daňové příjmy, které tvoří tzv. sdílené daně, jejichž výši nemůže kraj ovlivnit. Výnosy těchto daní se rozdělí mezi tři úrovně – stát, kraje a obce podle určitého klíče.

Kraji náleží v současné době:

• 8,92 % vybrané daně z daně z přidané hodnoty,
• 8,92 % příjmů fyzických osob vybírané srážkou,
• 8,92 % daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti,
• 8,92 % z daní z příjmů právnických osob bez daně placené obcemi a kraji a
• 100 % daně placené kraji. Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podílí stanoveným procentem.

Podíly krajů nejsou na rozdíl od obcí stanoveny v závislosti na počtu obyvatel. Podíly jednotlivých krajů vychází z určeného koeficientu, který zohledňuje zejména počet organizačních složek a příspěvkových organizací, které kraj zabezpečuje.

Podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní náleží jednotlivým krajům následující procento:

Poplatky

Kraj je oprávněn za správní úkony, které provádí v přenesené působnosti, vybírat správní poplatky. Zákony upravující jednotlivé úseky státní správy stanovují, za které úkony lze vybírat správní poplatky a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích určuje konkrétní výši poplatků.

Pokuty

Kraje mohou ukládat a vybírat pokuty. Pokuta je sankce peněžité povahy uplatňovaná v případě právní odpovědnosti. Zákon pro jednotlivé úseky státní správy stanovují rozmezí, ve kterém mohou správní orgány v rámci své pravomoci sankci uložit.

Návratné úvěrové příjmy

V době časového nesouladu příjmů a výdajů anebo v případě investice, může kraj přijmout úvěr nebo jinou právní formu závazkového vztahu spočívající v povinnosti věřiteli poskytnout peněžní prostředky a v povinnosti kraje vrátit peněžní prostředky přijaté od věřitele.
Mezi tyto formy patří např. úvěr nebo půjčka, emise komunálních obligací, návratné finanční výpomoci, finanční leasing.

Výdaje rozpočtu

Výdaje jsou nástrojem politiky krajské samosprávy. Prostřednictvím svěřených zdrojů kraj poskytuje veřejnou službu.

Výdaje veřejné správy jsou dvojího druhu, obligatorní a účelové. Obligatorní výdaje jsou výdaje, které jsou předurčeny zákonem nebo dohodami, nazývají se mandatorní výdaje. Zbylou část finančních zdrojů mohou kraje užít na účely, které jsou v souladu s jejich politikou.

Rozpočtová skladba člení výdaje krajů na běžné a kapitálové.

• Mezi běžné výdaje se zahrnují neinvestiční nákupy, neinvestiční transfery (zejména příspěvkových organizacím a organizačním složkám, vlastním fondům a dále i neziskovým organizacím a jiným osobám), neinvestiční půjčky a ostatní běžné výdaje.
• Kapitálové výdaje krajů se člení na investice, nákup akcií a jiných majetkových podílů, kapitálové transfery (především svým příspěvkovým organizacím, dále i neziskovým a jiným právnickým osobám), investiční půjčky a ostatní kapitálové výdaje.

Výdaje kraje se člení z hlediska určení prostředků na výdaje

• na vlastní činnost kraje (tedy na činnost orgánů kraje, jeho organizačních složek a příspěvkových organizací),
• na protiplnění uzavřených smluv,
• nenávratné dotace – poskytované např. neziskovým nebo jiným právnickým osobám,
• uskutečněné při sdružování finančních prostředků, při kooperaci samospráv na pořízení společných investic na smluvním základě.

3.7. Spolupráce veřejné správy a soukromého sektoru

Významnou charakteristikou krajského rozpočtu je spolupráce veřejné správy a soukromého sektoru. Patří k nim podpora podnikání, partnerství veřejného sektoru a veřejné zakázky.

Podpora podnikání – finanční podpora se týká především malých a středních podniků (MSP) a velkých zahraničních investorů. MSP jsou podporovány formou dotací nebo zvýhodněných úvěrů, zahraniční investoři formou daňových úlev, zrychleného odepisování apod.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru – tzv. PPP – public private partnership - soukromý sektor dodá zčásti nebo zcela finanční zdroje na pořízení a provoz veřejných statků a služeb, zároveň tyto statky vybuduje event. i provozuje. Provozovat je může jako vlastník nebo jsou mu pronajaty veřejnou správou. Výnos z provozu postupně uhradí investiční náklady podnikatele a nakonec se veřejný statek stane veřejným majetkem.

Veřejné zakázky – zadávají se formou výběrového řízení, které má pravidla daná zákonem o veřejných zakázkách.

3.8. Obecně závazné vyhlášky a nařízení kraje

Podle zákona o kraji se obecně závazné vyhlášky a nařízení kraje vyhlašují tak, že se uveřejní ve Věstníku právních předpisů kraje v tištěné podobě, pokud právní předpis nestanoví jinak. Právní předpis kraje nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Věstníku, pokud v něm není stanoven pozdější počátek účinnosti.

4. Vnitřní správa

Vnitřní správu z hlediska činnosti spojených s výkonem státní správy lze chápat jako činnost ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám a k zajištění úkolů státních orgánů v souvislosti s výkonnou a nařizovací činností.

V rámci vnitřní správy se řeší řada skutečností, mezi které patří:

• jméno a příjmení,
• vedení matrik,
• hlášení a evidence pobytu občanů,
• občanské průkazy,
• věci státoobčanské,
• cestovní doklady,
• věci uprchlíků,
• pobyt cizinců na území České republiky,
• střelné zbraně a střelivo,
• požární ochrana,
• právo shromažďovací a sdružovací,
• veřejné sbírky,
• archivnictví,
• ochrana utajovaných skutečností,
• svobodný přístup k informacím,
• státní symboly,
• integrovaný záchranný systém,
• krizové řízení,
• hospodářské opatření pro krizové stavy atd.

4.1. Jméno a příjmení

Občan má právo a povinnosti užívat při jednání před orgány veřejné moci jméno, popř. jména, která jsou uvedena v jeho rodném listu vydaném matričním úřadem. Jsou-li zapsána v matrice dvě jména, je občan povinen je používat. Pokud má cizojazyčné jméno, může občan používat jeho českou podobu. Pokud má občan zapsáno pouze jedno jméno, může se rozhodnout používat dvě jména, musí to však oznámit na matrice.

Občan má právo a povinnost používat příjmení, které má zapsané v matričním dokladu vydaném z matriční knihy vedené matričním úřadem. Příjmení ženy se tvoří v souladu s českou mluvnicí. Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá. Z těchto dvou forem může užívat nositelka jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu.

Občan může používat i více příjmení např. manželka může na druhém místě používat své dřívější příjmení.

Zákon stanoví, že může dojít ke změně jména nebo příjmení. Žádost může podat nositel jména nebo jeho zástupce.

Změna jména a příjmení

Podmínky, za jakých je možné změnit jméno nebo příjmení jsou stanoveny zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.

Jméno nebo příjmení lze změnit fyzické osobě pouze na základě její žádosti a v souladu s právními předpisy.

Jednat v této věci je oprávněn občan České republiky, zákonný zástupce nezletilého občana ČR a cizinec, má-li povolen trvalý pobyt na území ČR.

Změna příjmení se povolí zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, směšné nebo je-li pro to vážný důvod.

Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno zkomolené, zdrobnělé, domácké nebo na jméno, které má žijící sourozenec. Dále, jestliže by změna jména nebo příjmení byla v rozporu se zájmy nezletilého.

Žádost lze podat u matričního úřadu podle místa trvalého pobytu nebo posledního trvalého pobytu žadatele v ČR, u nezletilého dítěte u matričního úřadu v místě trvalého pobytu dítěte.

Po nabytí právní moci rozhodnutí o změně jména nebo příjmení je třeba požádat na základě nově vydaného matričního dokladu o vydání nového občanského průkazu, cestovního dokladu, popř. průkazu o povolení k pobytu.

Uvedení druhého jména v rodném listě

Žádost o uvedení druhého jména do rodného listu se řídí zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a činí se prohlášením o volbě druhého jména u matričního úřadu podle trvalého pobytu žadatele nebo u matričního úřadu, v jehož knize narození je jméno zapsáno.

Osoby, které jsou oprávněny učinit prohlášení o volbě druhého jména jsou občan ČR, jehož se prohlášení o volbě druhého jména týká a zákonní zástupci nezletilého občana ČR, jehož se prohlášení o volbě druhého jména týká.

Občan, který má v matriční knize zapsáno jedno jméno, může před matričním úřadem prohlásit, že bude užívat dvě jména. Zapsaná mohou být dvě jména, která nejsou stejná. K volbě druhého jména pro nezletilého staršího 15-ti let musí být připojen jeho souhlas. U občanů narozených do 31.12.1949, kteří mají v matriční knize zapsáno více jmen, lze druhé jméno zvolit pouze z těch zapsaných jmen.

4.2. Matriky

Matrika je státní evidence narození, uzavření manželství a úmrtí fyzických osob na území České republiky a narození, uzavření manželství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky.

Matrika se dělí na:

• matriku narození, pro kterou se vede kniha narození,
• matriku manželství, pro kterou se vede kniha manželství,
• matriku úmrtí, pro kterou se vede kniha úmrtí.

Působnost na úseku matrik a další činnosti stanovené zákonem vykonávají:

• Obecné úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady, které vymezí Ministerstvo vnitra,
• Ministerstvo vnitra.

Matriční úřad vede matriční knihy, sbírky listin a to pro obec, v níž má sídlo a dále pro obce patřící do jeho správního obvodu a pro území vojenského újezdu.

Matriční knihy, do kterých se zapisuje narození, uzavření manželství a úmrtí občanů, ke kterým došlo v cizině, vede Úřad městské části Brno – střed (zvláštní matrika).

Zákon stanoví taxativně, které zápisy se uvádí do matričních knih. Zápisy se provádí rukopisně do předem svázaných knih. Podle zákona č. 301/2000 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001, se matriční události, matriční skutečnosti, změny a opravy vedou souběžně pomocí výpočetní techniky.

Příslušný k zápisu narození a úmrtí do matriční knihy je matriční úřad, v jehož správním obvodu se fyzická osoba narodila nebo zemřela. K provedení zápisu o rozhodnutí soudu o prohlášení fyzické osoby za mrtvou je příslušný Úřad městské části Praha l.

Příslušný k zápisu o uzavření manželství je matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k uzavření manželství. K vydání osvědčení, že snoubenci splnili všechny požadavky pro uzavření církevního sňatku, je příslušný matriční úřad, v jeho správním obvodu má být manželství uzavřeno.

Další informace k uzavření manželství a narození v cizině

Ztráta matričního dokladu

Vydávání matričního dokladu se řídí zákonem č. 301/2000 Sb, o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Osobou, která je oprávněna jednat v případě ztráty matričního dokladu a žádosti o vydání druhopisu je fyzická osoba, které se zápis týká, nebo členové její rodiny (manžel, rodiče, prarodiče, sourozenci, děti, vnuci), zplnomocnění zástupci a fyzická osoba, která prokáže, že doklad potřebuje k uplatnění jejích práv před orgány státu nebo územních samosprávných celků.

O vydání druhopisu matričního dokladu, musí žadatel požádat osobně nebo písemně u matričního úřadu, kde je narození, manželství nebo úmrtí zapsáno v matriční knize, tzn. v místě narození, uzavření manželství nebo úmrtí.

4.3. Evidence obyvatel

Evidence obyvatel je upravena zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů.

Evidence obyvatel obsahuje údaje o státních občanech České republiky, o osobách, které pozbyky státní občanství a o cizincích, kteří jsou matkou, otcem, manželem nebo registrovaným partnerem.

Zákon taxativně uvádí, které údaje se vedou v informačním systému o občanech a o cizincích. Jsou to např. následující údaje: jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, obec a okres narození, rodné číslo a státní občanství, u cizince jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo.

Osobní údaje z informačního systému poskytují ministerstvo, krajský úřad a obce s rozšířenou působností za podmínek stanovených zákonem. Obyvateli staršímu 15 let na základě písemné žádosti poskytuje ministerstvo, obecní úřad nebo ohlašovna údaje vedené v informačním systému k jeho osobě v rozsahu stanoveném v zákoně. Po úmrtí obyvatele nebo prohlášení osoby za mrtvou se údaje vedené na prostředcích výpočetní techniky uchovávají po dobu 50 let.

Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít je jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popř. orientačním číslem, a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi objektu.

Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Za občana mladšího 15 let, zbaveného způsobilosti k právním úkonům hlásí změnu zákonný zástupce. Je možné i přihlášení změny adresy na základě ověřené plné moci.

Předkládá se vyplněný přihlašovací lístek (originální tiskopis), platný občanský průkaz, u kterého není oddělena vyznačená část v důsledku již jednou provedené změny trvalého pobytu. Po návratu z ciziny se předkládá cestovní pas, po nabytí státního občanství i doklad o jeho nabytí. Dále je potřeba předložit doklad o vlastnictví domu nebo bytu (výpis z katastru nemovitostí) nebo doklad opravňující užívání bytu (nájemní smlouva). Úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Takové potvrzení se nevyžaduje, pokud oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím lístku k travnému pobytu před zaměstnancem ohlašovny.

Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části po doložení vlastnictví (výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouva) občanovi, jemuž zaniklo užívací právo k objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt, nebo jeho vymezenou část. Tento akt je možné využít například, pokud nový majitel bytu nebo domu zjistí, že je v objektu stále ještě přihlášen původní majitel, po rozvodu manželství se ani po soudním vypořádání jeden z manželů, který není vlastníkem objektu odmítá odhlásit apod.

4.4. Občanské průkazy

Občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Tuto povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena. Podmínkou vydání OP je státní občanství České republiky.

O vydání prvního občanského průkazu žádá zákonný zástupce občana mladšího 15 let nejdříve 60 dní před dovršením tohoto věku, nejpozději v den patnáctých narozenin. Občan po dovršení věku 15 let může požádat o vystavení občanského průkazu buď sám nebo prostřednictvím jím pověřeného zástupce.

Vydávání občanských průkazů státním občanům České republiky a vedení evidence občanských průkazu upravuje zákon o občanských průkazech.

Občanský průkaz je veřejná listina, kterou občan prokazuje své jméno, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství České republiky. Občanský průkaz je zakázáno ponechávat a přijímat jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky.

Občanský průkaz obsahuje údaje stanovené zákonem podobiznu občana a jeho podpis. Zákon stanoví povinné a nepovinné údaje v občanském průkazu. Povinným údajem je např. jméno, příjmení, rodné jméno, datum, místo a okres narození, rodné číslo, pohlaví, statní občanství, rodinný stav a trvalý pobyt občana. Nepovinným údajem je např. akademický titul.

Občan má povinnosti:

a) chránit občanský průkaz před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením a zneužitím,
b) ohlásit neprodleně kterémukoliv obecnímu úřadu pověřenému vedením matrik, že nastaly shora uvedené skutečnosti,
c) požádat o vydání nového občanského průkazu do 10 dnů ode dne, kdy skončila jeho platnost.

Evidence občanských průkazů je vedena v informačním systému, jehož provozovatelem je ministerstvo.

4.5. Cestovní doklady

Vydávání cestovních dokladů upravuje zákon 329/1999 Sb., o cestovních dokladech.

Do zemí s vízovou povinnosti je nutné platné vízum. Některé země kromě toho vyžadují zvláštní doklady v závislosti na druhu cestovního ruchu, na způsobu přepravy, respektive použitého dopravního prostředku např. očkovací průkaz, překlad dokladů do jiného jazyku, mezinárodní řidičský průkaz apod.

Cestovním dokladem se rozumí cestovní pas, cestovní průkaz, diplomatický pas, služební pas, náhradní cestovní doklad Evropské unie a jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.

Cestovní pasy se vydávají s územní platností do všech států světa.

Cestovní pas obsahující strojově čitelné údaje a nosič dat s biometrickými údaji (dále jen "e-pas") se vydává občanům od 5 let věku. Občanům starším 5 let a mladším 15 let s dobou platnosti na 5 let, občanům starším 15 let s dobou platnosti 10 let. Tento pas se vydává ve lhůtě 30 dnů.

Cestovní pas bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji (dále jen "cestovní pas bez strojově čitelné zóny") se vydává s dobou platnosti 6 měsíců, občanovi mladšímu 5 let s dobou platnosti 1 rok. Tento pas se vydává ve lhůtě do 15 dnů.

Cestovní průkaz lze vydat občanovi, který nemá jiný cestovní doklad, a to v odůvodněných případech, např. při ztrátě cestovního dokladu v zahraničí. Vydává se k jednotlivé cestě s územní a časovou platností omezenou účelem cesty. Cestovní průkaz vydá zastupitelský úřad s dobou platnosti nejvýše 6 měsíců.

Při zažádání o nový cestovní doklad se předkládá občanský průkaz a dosavadní cestovní doklad. Při žádosti o druhý cestovní doklad je potřeba jeho pořízení zdůvodnit. Při zažádání o první cestovní doklad pro děti se předkládá osvědčení o státním občanství ČR. Dalším dokladem u prvního cestovního dokladu je rodný list dítěte. U každého dalšího cestovního dokladu pro dítě je potřeba předložit jeho rodný list.

Žádost o vydání cestovního dokladu podává občan osobně nad 15 let, v období 15-18 let je potřeba připojit k žádosti ověřený podpis zákonného zástupce. U osob do 15 let žádá o vydání CD zákonný zástupce. Pokud žádost podává pěstoun, osoba, které byl občan svěřen do výchovy nebo vedoucí ústavu, v němž se vykonává ústavní výchova nařízená soudem, připojí k žádosti souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Převzít cestovní doklad musí občan osobně, u dětí do 15 let nebo osob zbavených způsobilosti, případně s omezenou způsobilostí, pouze zákonný zástupce.

Zažádat o vydání cestovního dokladu je možné pouze na úřadu příslušném k jeho vydání dle místa trvalého pobytu žadatele (30 dní), případně na kterémkoliv zastupitelském úřadu kromě konzulárního (120 dní). Převzetí nového dokladu je možné u stejného úřadu, kde bylo zažádáno.

Při podání žádosti o vydání E-pasu je vždy nutná osobní přítomnost budoucího držitele cestovního pasu.

Žádost o vydání e-pasu může podat:

• Občan starší 18 let.
• Občan starší 15 let a mladší 18 let musí k žádosti připojit písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem, to neplatí, pokud zákonný zástupce žádost podepíše přímo před pracovníkem příslušným k vydání e-pasu. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s těžko překážkou překonatelnou.
• Za občana mladšího 15 let podává žádost zákonný zástupce. Místo zákonného zástupce může podat žádost pěstoun, osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do výchovy, anebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy, které pečuje na základě soudního rozhodnutí o občana mladšího 15 let. Tyto osoby připojují k žádosti souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
• Za občana, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, podává žádost zákonný zástupce.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

Jde-li o osvojení nezletilého občana do ciziny, podává žádost místo zákonného zástupce nebo dává k této žádosti souhlas Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Žádost lze podat:

• u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností (v hlavním městě Praze u úřadu městské části Prahy 1 až 22, v Brně, Ostravě a Plzni u magistrátu) nebo u kteréhokoliv matričního úřadu,
• v zahraničí na zastupitelském úřadu

Vyhotovený cestovní pas lze převzít u orgánu, u kterého občan podal žádost o jeho vydání, popř. jiného orgánu uvedeného v žádosti.

4.6. Ochrana osobních údajů

Státní správa a ochrana osobních údajů je upravena zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Předmětem právní úpravy je ochrana osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanovení podmínek, za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států.

Zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon se vztahuje také na veškeré zpracovávání osobních údajů až k němu dochází automatizované nebo jinými prostředky.

Zákon upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů, citlivé údaje, povinnosti při zabezpečování osobních údajů, oznamovací povinnosti. Likvidaci osobních údajů, ochranu práv subjektů údajů, nápravu nemajetkové újmy a náhradu škody.

Úřad pro ochranu osobních údajů je nezávislý orgán. Ve své činnosti postupuje nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy. Do je činnosti lze zasahovat jen na základě zákona. Úřad hlavně vykonává dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení tohoto zákona, projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona.

Úřad se skládá z předsedy, inspektorů a zaměstnanců. Kontrolní činnosti Úřadu vykonávají inspektoři a pověření zaměstnanci (kontrolující). Předsedu Úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu Parlamentu České republiky. Jeho funkční období je 5 let. Inspektora jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu parlamentu České republiky. Jeho funkční období je 10 let. Úřad vede registr povolených zpracování osobních údajů.