Úvod do problematiky veřejné správy

Syrovátková, J. Úvod do problematiky veřejné správy

1. Veřejná správa

1.5. Organizační typy a modely

V organizacích veřejné správy se vytváří tzv. organizační modely. V současnosti se uplatňuje hierarchický, participační a konzultativní typ.

Nejčastější je hierarchický typ.
Mezi jeho charakteristické rysy patří – soustředění působnosti a rozhodovací pravomoci u vyšších orgánů (tzv. pyramida řízení), vertikální uspořádání organizační struktury, vysoká dělba práce a specializace, vysoká míra formalizace pracovních postupů a oprávnění.

Základní modely, v nichž se hierarchický typ uplatňuje:

  • liniový model – přímá nadřízenost a podřízenost,
  • štábní model – liniový model je doplňován o štábní orgány poskytující služby (např. sbory konzultantů),
  • pružný organizační model – spojení různých specializací, jejich řízení a koordinaci provádí jeden nadřízený článek.

V rámci organizace se jednotlivá místa člení na:

  • lineární útvary – zabezpečují vlastní činnost, pro kterou byl příslušný orgán ustaven, činnost je obrácena navenek, poskytují služby občanům,
  • štábní útvary – odborné štáby, poskytují služby jiným útvarům, působí dovnitř příslušného orgánu,
  • pomocné (servisní) útvary – poskytují ostatním složkám hmotné a nehmotné služby (např. dokumentační a provozní oddělení a údržba).

Participační organizační typ se liší od hierarchického tím, že dochází k podstatně širšímu přenesení úkolů než u hierarchického.

Jako doplněk hierarchického typu se používá ve veřejné správě konzultativní organizační typ.
Dochází při něm k vytváření komisí, poradních sborů, pracovních skupin a jinak označených orgánů, které posoudí nastolenou otázku nejen z hlediska jednotlivých rezortů, ale i širších struktur. Tyto orgány nerozhodují, ale podávají vyjádření, poskytují konzultace. V praxi obvykle dochází k jejich kombinování, což minimalizuje nevýhody a umožňuje uplatnění výhod každého z nich.