Úvod do problematiky veřejné správy

Syrovátková, J. Úvod do problematiky veřejné správy

1. Veřejná správa

1.2. Samospráva

definice Samospráva představuje určité společenství, jehož členové si sami vedou své záležitosti. Pro samosprávu je charakteristická demokratičnost ve vytváření základních samosprávních orgánů a podřízenost nebo odpovědnost ostatních samosprávných orgánů základním orgánům. Samosprávné orgány jsou ustavovány volbou, základní samosprávný orgán je volen občany. Neexistuje vertikální hierarchická struktura, nižší samosprávný orgán proto není podřízen vyššímu. Pro samosprávu jsou rozhodující zájmy příslušného samosprávného společenství.

Funkcí samosprávy je spravování záležitostí určitého společenství, jeho reprezentace a vyjadřování zájmů tohoto společenství.

Stát zasahuje do činnosti samosprávy především s cílem zajistit dodržování zákonů. V rámci zákonodárné moci stát reguluje zákony. Výkonná moc disponuje určitými prostředky integrace – souvisí s potřebou státního dozoru nad samosprávou při výkonu veřejné správy z důvodů zajištění zákonnosti, s možností přenesení výkonu určitých funkcí státní správy na samosprávu, nebo např. při kontrole souladnosti normativních aktů. Integrace soudní moci se týká pouze souladu samosprávného rozhodování se zákonem již z povahy věci. Nejvyšší formou soudního dozoru je činnost ústavního soudnictví - soudnictví správní.

Základním předpokladem pro výkon veřejné správy samosprávou je svěření tohoto výkonu příslušnému samosprávnému orgánu zákonem. V rámci veřejnoprávní samosprávy jsou vykonávány funkce veřejné správy samosprávnými orgány. V rámci soukromoprávní samosprávy převažují instituce typu občanských sdružení. Rozhodování soukromoprávní samosprávy nemá vnější důsledky, nelze jimi zavazovat osoby stojící mimo organizační strukturu samosprávného subjektu a samosprávné společenství.

Z hlediska výkonu funkcí veřejné správy se zásadně odlišuje především územní samospráva od jiných druhů samosprávy zájmové, profesní apod. Pro územní samosprávu je charakteristické, že zpravidla plní i funkce veřejné správy.

Ústava České republiky dovoluje stanovit zákonem výkon určitých kompetencí státní správy samosprávnými orgány, které je pak realizují jako přenesené kompetence. Samosprávné orgány jsou povinny řídit se pravidly předepsanými pro rozhodování ve státní správě, musí tedy respektovat nejen obecně závazné právní předpisy, ale i interní normativní akty a individuální pokyny vyšších orgánů státní správy.

Výkon funkcí veřejné správy subjekty mimo státní správu a samosprávu je možný ve výjimečných případech, za předpokladu svěření určité pravomoci a kompetence příslušnému subjektu zákonem. Typickým příkladem mohou být oprávnění určitých subjektů nebo jejich pracovníků při výkonu dopravních služeb, např. postavení revizora, nebo u institucí provozujících veřejně prospěšné služby, např. elektrárenské, plynárenské nebo vodárenské.