Úvod do problematiky veřejné správy

Syrovátková, J. Úvod do problematiky veřejné správy

1. Veřejná správa

1.1. Státní správa

Státní správa má vždy povahu veřejné správy. V demokratickém státě je ústřední státní správa vždy odvozena od voleného orgánu, a to zejména způsobem ustavování (zákonodárná moc). Struktura státní moci se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. Státní správa je součástí výkonné moci. Vztah výkonné moci k moci zákonodárné je dán vázaností výkonné moci zákony a určování pravomoci. Výkonná moc může působit na realizaci moci zákonodárné. Vztah výkonné moci k moci soudní má dvojí aspekt: orgány státní správy jsou vázány soudními rozhodnutími, současně výkonná moc disponuje určitými prostředky, zejména vydává obecně závazné právní předpisy, které soudy ve své činnosti respektují.

Funkce státní správy si vyžaduje i respektování určitých principů – princip vertikální hierarchie, nadřízenosti a podřízenosti, spojení s omezením autonomie rozhodování. Orgán státní správy je vázán ve své činnosti nejen obecně závaznými právními předpisy, ale také interními normativními akty a individuálními pokyny vyšších orgánů státní správy k vyřízení určitých záležitosti. Vnitřní organizace státní správy je i na téže horizontální úrovni založena na principu nadřízenosti a podřízenosti. V souladu s tím je státní správa zpravidla řízena na principu monokratickém a správní orgány, resp. jejich pracovníci jsou zpravidla ustavováni do funkce jmenováním, případně na základě smluvního pracovního poměru, nikoli volbou. Státní správa aplikuje zákony, rozhoduje o konkrétních právech a povinnostech fyzických a právnických osob při výkonu správy, provádí státní politiku, sleduje státní zájmy.