Ukázka studijního textu: HadjMoussová, Z. Diagnostika výchovných problémů a poruch chování

HadjMoussová, Z. Diagnostika výchovných problémů a poruch chování. Liberec: TU v Liberci 2009

1. Obecné vymezení diagnostiky

V práci učitele se propojují pedagogické znalosti a dovednosti se znalostmi a dovednostmi psychologickými - oboje je nutné, aby učitel mohl své pedagogické kompetence efektivně využívat podle situace mezi žáky i u jednotlivých žáků.

V tomto textu se budeme věnovat jedné z oblastí psychologických kompetencí učitele a to diagnostickým dovednostem. V prvních dvou částech textu (I. - II.) se budeme zabývat obecnými informacemi o diagnostice a v dalších čtyřech (III. - VI.) se soustředíme na diagnostiku výchovných poruch a poruch chování. V kapitolách k diagnostice výchovných problémů bude vždy uveden popis toho kterého jevu a zároveň návrh diagnostických postupů či metod, které může učitel použít. Doplníme také informace o dalších specialistech, kteří v těchto případech mohou učiteli poskytnout odbornou pomoc - psychologové, speciální pedagogové, lékaři atd.

Diagnostika výchovně problémového chování a výchovných poruch je jednou z nejnáročnějších oblastí pedagogické i psychologické diagnostiky. Na rozdíl od jiných kategorií diagnostikovaných jevů jde totiž u výchovných obtíží o několikanásobně determinovanou oblast. Některé projevy výchovných poruch můžeme objektivně pozorovat a popsat, ale i v těchto případech se jedná o hodnocení určitého chování, které je kulturně podmíněno (kultura je zde chápána jako charakteristika prostředí, ve kterém se pohybujeme - zde například kultura školy). Proto v diagnostice výchovných obtíží vždy musíme brát v úvahu trojí kontext - projev chování, situaci, ve které se projevil nebo projevuje a kulturní hodnocení tohoto chování.

Poznámka ke kurzu: Vzhledem k rozsahu textu není možné uvádět konkrétní diagnostické metody, posluchači s nimi budou seznámeni v průběhu prezenční výuky.