1. Úvod do problematiky

1.10. Sleva na dani

Sleva na dani představuje možnost snížení částky daně za stanovených podmínek. Sleva na dani snižuje základní částku daně, tj. odečítá se od vypočtené daně. Sleva na dani může být absolutní nebo relativní. Absolutní sleva je stanovena pevnou částkou, například sleva na dani z příjmů na každého zaměstnance se změněnou pracovní schopností. Relativní sleva snižuje daň o stanovený díl, zpravidla vyjádřený v procentech. Slevy na dani se člení na standardní a nestandardní. Standardní slevy bývají stanoveny v absolutní výši. Daňový subjekt o ně může snížit vypočtenou daň při splnění zákonem stanovených podmínek. Nestandardní slevy jsou prokázané výdaje, o které lze zcela nebo zčásti snížit vypočtenou daň.

Rovná daň má jednoduše formulovaný základ daně, s minimálním množstvím daňových úlev a s lineární sazbou daně. Používá se u daně z příjmů fyzických osob a u daně z přidané hodnoty s jednotnou sazbou daní. Jako negativní daň se označuje zahrnutí výběru daní i přidělení transferu pod správu jednoho subjektu. Od roku 2005 se používá v České republice u daně z příjmů fyzických osob. Nazývá se daňové zvýhodnění a jedná se o kombinaci slevy na dani a tzv. daňového bonusu, který znamená, že poplatníkovi je vyplacena částka absolutní slevy na dani, kterou díky nízké vypočtené dani nemohl uplatnit při výpočtu daně. Výhody negativní daně jsou sporné a velmi záleží na administrativních nákladech výběru a dále
na vhodné kombinaci konstrukce daně z příjmů a dávkového systému.